Les se obnovuje. Ale za jakou cenu?: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:44

Několik století o lesy na Šumavě pečovali lesníci a předali budoucím generacím Šumavu v takové kráse, že byla v roce 1991 vyhlášena národním parkem. Současná správa parku opustila lesnický způsob, ponechala bývalé hospodářské lesy samovolnému vývoji a řídí Šumavu na základě vědeckých objevů. A vědecký objev stíhá vědecký objev. Proti kůrovci se již nebojuje nejúčinnějším zastaralým způsobem pilou a sekyrou, ale vědeckým objevem, entomopatogenní houbou Beauveria. Téměř v každém vydání časopisu Šumava, oficiálního zpravodaje národního parku, je prezentován nějaký nový vědecký objev na Šumavě. Poslední zveřejnila v tisku správa parku minulý týden: pod uschlými stromy vyrůstá nový les! Nikdo z odborníků, lesníků či politiků, kteří kritizují současný experiment s usycháním obrovských lesních ploch na Šumavě, nezpochybňuje to, že někde opravdu pod uschlými stromy nějaký les vyroste. Ale diskuse je přeci o tom, proč je potřeba se s novou nadějí lesa chlubit a za jakou cenu nové semenáčky na Šumavě vyrůstají. Za cenu odumírání tisíců hektarů staletých lesů, za cenu odumírání několik set let starých pralesních zbytků, za cenu zničení tisíců hektarů zeleného lesa, za cenu zcela změněného charakteru šumavské krajiny, za cenu nedoceněného rizika, že rozsáhlé odlesněné plochy Šumavy podlehnou erozi, za cenu změny vodních režimů či za cenu ohrožení sousedních lesů kůrovcovou kalamitou šířící se z národního parku. O překot publikované vědecké objevy ze Šumavy nemohou nahradit fakt, že se národnímu parku nepodařilo najít konsensus ve společnosti k experimentu, který se Šumavou provádí.

Tomáš Jirsa, senátor na Šumavě