Opravdu zachraňuje Miloš Zeman Šumavu?: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:45

Čtenář – reportér

V posledních týdnech informují noviny o spektakulárním šumavském vrtulníkovém dobrodružství Miloše Zemana a jeho následném boji proti zdejšímu národnímu parku. Rozhořčilo ho, když za letu spatřil také les, ve kterém staré stromy napadené kůrovcem nebyly pokáceny a odvezeny, protože nejde o běžný hospodářský les, ale o národní park.

Ponechme stranou, že některé z nich se tam objevily už v době, kdy byl předsedou vlády. Jestli náhodou nedostal bývalý premiér za letu závratě, pokud si na Šumavě všimnul také tisíců hektarů vykácených holin, ke kterým významně přispěla právě jeho vláda, netuším. Každopádně, abyste mohli jako normální smrtelník plašit vrtulníkem během končící zimy tetřevy kolem Plešného jezera, musíte dostat výjimku od vlády. O tohle se však vysloužilý politik nestará. Bývalému premiérovi se především nelíbí, že se v šumavském národním parku v části horských lesů nezasahuje proti kůrovci. Stromy tu mají možnost přirozeně zestárnout a zemřít, aniž by je podřízla motorová pila. Opakuje se tu cyklus života, smrti a nového zrození mladých stromků, který tu před kolonizací Šumavy probíhal po tisíciletí, aniž by les přestal existovat. Ve skutečnosti je ale ochrana šumavských lesů i přes nemalá zlepšení v posledních letech stále nedostatečná.

V roce 2003 byla zveřejněna odborná doporučení mise Světového svazu ochrany přírody (IUCN), jehož členem je i Česká republika. Podle nich se kromě jiného měla během tří až pěti let rozšířit v tomto národním parku území ponechaná přírodě na 30–40 % jeho plochy. Píše se rok 2009 a příroda dostala šanci pouze zhruba na 20 % parku. Navíc na řadě míst, která by v budoucnu mohla představovat jádrovou zónu s nerušeným přirozeným vývojem, doposud vznikají těžbou holiny. Abychom viděli, jak anachronicky působí „záchrana Šumavy“ v podání Miloše Zemana a jeho přátel, stačí pohled přes kopec do sousedního hustě obydleného Německa, kde spolkový parlament právě projednává nový zákon o ochraně přírody. Podle něj budou mít všechny národní parky za cíl ponechat přírodě zpravidla více než tři čtvrtiny svého území a nikoliv už „jen“ více než polovinu, jak je tomu nyní. Že by v Německu neměli kůrovce? Nebo že by se tamní vládní koalice sociálních demokratů a konzervativců pouštěla do „nezodpovědného experimentu“? Ani jedno, ani druhé.

Můžeme ale jen hádat, co bylo pravým účelem Zemanovy exhibice, když se nakonec dozvídáme, že jejím hlavním iniciátorem byl Zdeněk Zbytek, bývalý velitel slánské tankové divize žádající v roce 1989 pohnat k odpovědnosti účastníky listopadových událostí, dnes miliardář vlastnící na Šumavě lukrativní nemovitosti. Miloš Zeman se také vyslovil pro zrušení národního parku. Těžit dřevo by tam podle Zemanovy vize měly opět Vojenské lesy, jako tomu bylo v dobách před založením parku. Obchodníci se dřevem si mnou ruce. Rozhodnutím o zrušení nebo zmenšení národního parku by ovšem vzala za své nejen vzácná šumavská příroda, ale utrpěli by také obce a místní podnikatelé, pro které nemalé příjmy představují turisté. Ti sem přicházejí, protože tuší, že značka národní park nabízí něco jedinečného, co jinde neuvidí. V seriózním národním parku mají příležitost odpočinout si a pozorovat zachovalou přírodu ve všech jejích proměnách, ke kterým patří také vichřicí polámaný les, suché stromy nebo kůrovec. Že obce v národním parku mají podstatně větší příjmy než obce mimo něj, dokazují studie od nás i ze zahraničí. Nebo si snad někdo myslí, že v době, kdy se dá cestovat po celém světě, budou mít lidé velký zájem jezdit na Šumavu, když tam uvidí holiny a fádní, uměle vysázené a zase motorovou pilou kácené lesy, kterých je všude po České republice beztak víc než dost?

Jaromír Kyzour, program Lesy Hnutí Duha