Spoléhat na samoléčbu lesů je zhoubné: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:45

Komentáře

Expremiér polemizuje s komentátorem Práva o kůrovcové kalamitě

Jak zachránit poničenou Šumavu?

Vážený pane Fraňku,

respektuji Vaše novinářské právo vyjadřovat se ke všem otázkám, které uznáte za vhodné, a uveřejňovat svoje názory na stránkách tak váženého celostátního deníku, jakým bezesporu deník Právo je. (M. Zeman reaguje na článek Zemanova apokalypsa, Právo 7. 4.) Domnívám se však, že posuzovat a zlehčovat tak závažné věci od novinářského stolu z pražské redakce, aniž byste se přesvědčil na vlastní oči, považuji, slušně řečeno, přinejmenším za neprofesionální. Věřte, že mne k návštěvě zničené části Šumavy nevedlo nic jiného než pozvání zoufalých místních přátel. Abych si však zachoval objektivitu, měl jsem jedinou podmínku – podívat se na zmrzačenou šumavskou krajinu zblízka, vlastníma očima, očima, které milují objímat stromy v krásných a čistých lesích Vysočiny. Bohužel, vedení šumavského národního parku mým přátelům v požadovaném termínu nedalo povolení vstoupit do „svatých“ míst šumavského národního – a to zdůrazňuji – národního parku se zdůvodněním, že je to možné pouze na povolení naší vlády! A tak mi přátelé připravili prohlídku z vrtulníku, kde žádné povolení vlády není třeba, a mohl jsem si, dokonce bez povolení vlády, prohlédnout i rakouskou a bavorskou stranu Šumavy a srovnávat. Pokud bych Vás považoval za laika, pak bych mohl souhlasit s Vaším názorem, že tomu, kdo nevidí zničenou přírodu na vlastní oči, se může zdát, že jde o letitý spor dvou vědeckých koncepcí. Ale nemohu vůbec souhlasit s Vaším tvrzením profesionálního novináře, že jen Bůh ví, která je ta správná.

Sousedé se také už cítí ohroženi

Stačí totiž jen pár desítek minut procházky těmito postiženými lesy a každému soudnému člověku, laiku či odborníkovi, je zcela jasné, že tam žádné zárodky budoucích hustých šumavských hvozdů neklíčí, je zřejmé, jak mylná a zhoubná je teorie samoléčby šumavských lesů zasažených kůrovcem. Je to stejné jako v případě, že by kdokoliv z nás zasažený zhoubnou rakovinou čekal, že si tělo pomůže samo. Myslím si, že nejvýstižněji to napsal jeden občan na internetu, když uvedl, že „experimenty s brouky se mají dělat na 1 ha, nikoli na deseti tisících ha“. Ptám se Vás, vážený pane redaktore, zda jste se zamyslel při psaní svého článku nad tím, kdo dal těmto „vědcům“ z vedení šumavského národního parku a ministerstva životního prostředí právo zničit svými experimenty k dnešnímu dni již 6000 ha státního lesa? Zamyslel jste se nad tím, proč kůrovec již přeskočil i na bavorský a rakouský smrkový les a v současnosti je tam zasaženo rovněž několik tisíc hektarů lesů, a proč bavorská a rakouská strana chystají žaloby na český stát? Zamyslel jste se nad tím, proč letos bude zničeno dalších asi 1500 ha zdravých smrkových lesů, pod jejichž kůru na podzim loňského roku brouk nakladl svá vajíčka? Zamyslel jste se nad tím, proč v praxi nefungují všechny ty teorie samoléčby šumavských lesů zasažených kůrovcem, a naopak každým rokem se ekologická katastrofa šíří dál geometrickou řadou? Předpokládám, že jako zkušený novinář víte, že nezávislí znalci, včetně znalců, které si najalo ministerstvo životního prostředí, odhadují již dnes škody na šumavských lesích zničených kůrovcem mezi 11 až 20 miliardami korun!

Miliardový zločin na státním majetku

Proto se Vás ptám – myslíte si, že státní úředníci, kterým jsme svěřili spravovat státní lesy, mají právo ničit naši přírodu? Mají právo páchat miliardové škody na našem společném státním majetku? Na tom jediném, co bez ohledu na politický a hospodářský vývoj v naší zemi bychom měli předat budoucím generacím nejméně v takovém stavu, v jakém jsme ho dostali od našich předchůdců?! Chtěl bych Vás ujistit, vážený pane redaktore, že jsem kromě prohlídky lesů z vrtulníku měl při neformálních besedách možnost si pohovořit a vyslechnout názory stovek občanů Lipenska, představitelů jejich měst a obcí, lesních inženýrů s desítkami let praxí a zkušenostmi, s lidmi, při jejichž hospodaření byla šumavská příroda neposkvrněná a opěvovaná, jako byla opěvována v knihách Karla Klostermanna a Adalberta Stiftera. Nikde, opakuji nikde, nepadla slova o tom, že by se chtěli někam vrhat s pilami. Naopak, přejí si husté a hluboké šumavské lesy, přejí si stav šumavských lesů, jaký byl před jejich napadením kůrovcem, jako byly před stovkami let, kdy zde hospodařili jejich moudří předkové. Jsem vděčný svým přátelům ze Šumavy, že jsem se mohl nad zničenými šumavskými lesy proletět vrtulníkem a tuto ekologickou katastrofu vidět na vlastní oči v celé té strašné šíři. Jinak bych tomu sám nevěřil. Jsem vděčný i Vašim kolegům, kameramanům z ČT 1 a Primy, kteří letěli se mnou a svými kamerami zaznamenali pro milióny našich občanů objektivní svědectví o této mimořádné ekologické katastrofě, kterou paradoxně způsobili ti, kteří se nazývají státními „ekology“ a za peníze občanů – daňových poplatníků – páchají tento rozsáhlý zločin na státním majetku, ať již vědomě, či z neznalosti. Věřím, že když nic jiného, tak jsem svým jednáním důrazně upozornil na tento obrovský problém, který státní úřady již několik let zcela ignorují. Ubezpečuji Vás, že se zasadím i o to, aby se konečně začala řešit i tři trestní oznámení, podaná místními občany v letech 2004, 2007 a 2008 na ministerstvo životního prostředí a na která doposud jejich iniciátoři od příslušných státních orgánů nedostali jediné slůvko odpovědi.

Nechci jen radit z jezevčího doupěte

Na rozdíl od Vaší komunikační „apokalypsy“ vedené z redakční kanceláře, kterou považuji jen za matení problematiky neznalých čtenářů, udělám vše pro to, aby se o této přírodní katastrofě ještě více mluvilo, a hlavně konalo. Nevím, jak Vy, ale já se nechci jednou stydět za to, že jsem na výzvu svých přátel zůstal lhostejný k této apokalypse a pouze jim radil ze svého „jezevčího doupěte“ a od příjemného krbu své chalupy na Vysočině. Chtěl bych Vám říci, že mne z Vašeho smutného článku mrzí jediné, a sice Vaše spekulace o tom, kdo to platil! Vězte, neplatili to žádní podnikatelé ze Šumavy ani spříznění politici či zběsilí dřevorubci. Nebyli to žádní podnikatelé se dřevem a příbuznými obory. Platilo to Občanské sdružení Přátelé Miloše Zemana, lidé, které spojuje obava o budoucnost Šumavy, o budoucnost jednoho z nejcennějších státních majetků, jakým bezesporu šumavské lesy jsou. A pokud všechno, co jste napsal, myslíte upřímně a vážně, navrhuji Vám, jeďte se tam i Vy osobně podívat. Pokud byste o to stál, rád s Vámi osobně ještě jednou návštěvu postižených šumavských lesů absolvuji! A nejen návštěvu zmrzačených, uschlých stromů a holých šumavských hvozdů, ale i návštěvu tisíců nešťastných a bezmocných občanů, kteří v této oblasti chtějí žít a pracovat. Opravuji se, tedy již pouze některých, protože jak jsem slyšel, mnozí již opustili své domovy a odešli jinam, protože zde není práce, vylidňují se vesnice, ruší se školy a rozpadají se domy. Přijďte se vlastníma očima podívat a udělejte si svůj vlastní objektivní názor na to, kdo má v tomto „vědeckém sporu“ pravdu, a kdo nikoliv. Není to tak složité, stačí Vám na to jeden jediný den. Můžete mi to mít klidně za zlé, můžete mne před svými čtenáři i zesměšňovat či podezírat z jiných úmyslů, ale já udělám všechno, co bude v mých silách, abych těm nešťastným lidem, kterým jsem to při své návštěvě slíbil, pomohl. A na závěr se ptám Vás, vážený pane redaktore, co uděláte Vy?