Nevidím jen louky, ale i minulý život: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:46

Osmadvacetiletý Günter Meier z Plattlingu vysvětluje, co přivádí na Šumavu Čechy a Němce hledat ztracený čas. Co si myslí mladý nadšenec o černé kapitole v našich vzájemných vztazích, o rozdílech mezi Čechy a Němci a o dnešním vývoji na Šumavě?

Šumava – Jako hledači dávno minulých časů se cítí desítky nadšenců, kteří každoročně pořádají objevné výlety do míst, kde kdysi stály domy a rozléhaly se hlučné ulice. Tito novodobí dobrodruhové míří do šumavských zaniklých obcí, v nichž Češi a Němci žili po staletí spolu. Před více než šedesáti lety se tu zastavil život. Staré sklárny, mlýny, koleje. Zbytky toho všeho můžete dnes na Šumavě najít. „Když tam tak stojím a myslím na minulost, na to, co jsem četl v Klostermannových knihách, ty živé popisy společného života Čechů a Němců, cítím zvláštní atmosféru. Cítím hodně z toho minulého života. Už před sebou nevidím jen pouhou louku,“ popisuje osmadvacetiletý Günter Meier pocit, který přivádí na Šumavu Čechy a Němce hledat ztracený čas. Günter Meier pracuje jako lektor v oblasti informačních technologií a zabývá se ochranou přírody na Šumavě. Je vášnivým fotografem zaniklých obcí v bývalém hraničním pásmu a dnes patří k největším amatérským odborníkům. K českoněmecké historii je smířlivý. Poválečný odsun nenazývá vyhnáním, jako mnozí jeho krajané. Dívá se především do budoucnosti. I proto se začal učit česky.

• Proč jste se začal zajímat o studium češtiny? Není zrovna zvykem, že se mladý Němec začne učit řeč svých východních sousedů...

Opravdu se cítím zvláštně. Jenom málo lidí se v Německu vážně zabývá češtinou. Já jsem chtěl porozumět světu za hranicemi, který je ale tak blízko. Plattling, kde bydlím, je od hranic asi 70 kilometrů daleko. Zatím ještě neumím česky plynně, i když se jazyk učím už pět let. Ale informační tabule nebo jídelní lístek už pro mě nejsou žádné tajemství. Domluvím se a jsem rád když vidím, jak jste šťastní a smějete se, když na vás Němec promluví vaší řečí. Navíc mám s Českou republikou i osobní vazby.

• Vaši předci pocházeli z Čech?

Ano, příbuzní mé matky žili v okolí Lipna, v bývalých obcích Horní Hraničná a Rychnůvek. Proto mě to možná táhne na východ, na Šumavu, do Čech.

• Nepřipadá vám divné, že mnoho Čechů umí trochu německy, ale jen málo Němců u hranic umí česky?

Podle mě by se mělo více Němců začít učit česky, pokud opravdu chceme zlepšit spolupráci mezi našimi národy. Nějaký pokrok už jsme udělali. Politici z Dolního Bavorska chtějí více češtiny na místních školách. Chybějí nám ale učitelé.

• Co konkrétně vás poprvé přivedlo na Šumavu?

Jsem členem Zemského svazu na ochranu ptactva v Bavorsku. V roce 1999 jsem začal pracovat na několika projektech v Bavorském lese. Tehdy jsem poprvé zavítal do Železné Rudy. Začal jsem na Šumavu jezdit na kole. Kousek po kousku jsem ji začal objevovat a dnes už po Šumavě sám Němce provádím.

• Je něco, co vám na Šumavě vadí? Co třeba Železná Ruda, která byla roky proslulá svými veřejnými domy a vietnamskými tržnicemi...

V Německu jsou to dva velmi známé stereotypy, když přijde řeč na Železnou Rudu. Ale co na to mohu říct? Ti samí Němci, kteří si na ně stěžují, do nich jezdí. Takže úspěch tohoto byznysu záleží především na německých návštěvnících. Ale po českém vstupu do Evropské unie se situace v tržnicích zlepšila. I v Česku platí striktní evropská pravidla. Je tu ale jedna věc, se kterou nejsem spokojen dodnes. V bývalém vojenském újezdu Dobrá Voda zbylo mnoho nevybuchlé munice. Nemůžete do těchto oblastí vstoupit, i když jsou v jedné z nejkrásnějších oblastí Šumavy. Rád bych se dočkal toho, až budou tyto prostory vyčištěny a otevřeny pro turisty. Mohlo by se využít třeba evropských fondů.

• Je tu jeden rozdíl mezi Bavorským lesem a Šumavou. Na německé straně je více přístupných oblastí než na té české. Vypovídá to něco o rozdílném vztahu k ochraně přírody v obou zemích?

Přístupy Čechů a Němců se zdají být opravdu velmi rozdílné. Na jedné straně Češi hodně omezují svobodný pohyb po parku, například v okolí Poledníku a na Březníku. Na druhé straně jsou více pokrokoví v nápadech a koncepcích než Němci. Po zničující bouři Kyrill v lednu 2008 bylo odvezeno ze Šumavy mnoho dřeva, ale na nejpostiženějších místech se hned sázely nové stromy. Je to vidět třeba na Poledníku, kde už roste nový les. V Bavorském lese nechtěli ochranáři dlouho do přírody zasahovat. Až nedávno se ozvaly hlasy, které žádají výsadbu stromů okolo Luzného a Roklanu. V Německu je debata o národním parku tak vášnivá, že jeho rozvoj podle mě uvízl na mrtvém bodě.

• O co v debatě jde?

Lidé v regionu se obávají ztráty lesů na rozšířeném území národního parku v okolí hory Falkenstein. Zástupci národního parku nechtějí do přírody zasahovat ani po větrných smrštích. Nedávno vybojovaly obě strany kompromis v prodloužení boje proti kůrovci až do roku 2020. Bavorský les má oproti Šumavě jednu velkou nevýhodu. Má málo cyklotras. I přesto, že je tu mnoho nevyužívaných lesních cest, jízda na kole je na nich striktně zakázána. Máte potom pocit, že tam ani tolik turisty nechtějí. Český přístup je jiný. Na Šumavě je široká síť cest jak pro cyklisty, tak pro pěší. Cyklotrasy jsou navíc vzorně udržované.

• Je tedy dobře, že Šumava znovu ožívá, že se v národním parku stavějí nové domy?

I když se na Šumavě pohybuje stále více turistů, je jasné, že se nikdy nevrátí staré časy, kdy byla tak hustě osídlená. Pokud výstavba zůstane jen u pár domů, které tam ročně vyrůstají, tak se rozhodně dopadu na životní prostředí nebojím. Hlavně bychom se měli vyvarovat budování čistě turistických sídel, stejně jako staveb futuristických hotelů. Ty už bohužel stojí například v Železné Rudě nebo na Špičáku, některé ještě ze socialistické éry. Pochybuji o tom, že se sem takové stavby hodí.

• Staví se už i na základech starých domů v zaniklých vesnicích. Mají zaniklé obce znovu oživnout?

Nepřeji si, aby zaniklé obce znovu ožily. Kdybych to chtěl, zároveň bych byl pro zničení té unikátní přírody, která se na Šumavě po desetiletích klidu vytvořila. Neměli bychom měnit dnešní identitu Šumavy za nejistou budoucnost, i když by to mohlo být pro turisty výhodné. Na základech zaniklých staveb se opravdu staví. Například Pešlova chata na Bučině, dnes nazývaná Alpská vyhlídka, byla znovu postavena na základech staré chaty. Bude z ní znovu hotel, byla ale navržena tak, aby se co možná nejvíce podobala staré chatě. Podobné výjimečné projekty schvaluji.

• Jak se díváte na poválečný vývoj v Sudetech? Mrzí vás, že ze Šumavy zmizel německý živel?

Umím si představit ty nešťastné osudy lidí, kteří odsun zažili. Ale mladá generace nechává minulost minulostí. Chceme najít novou formu spolupráce s českými sousedy. Podle mě se v Sudetech opravdu odehrála nespravedlnost, ale kdo rozpoutal druhou světovou válku? Jenom blázen mohl být tehdy překvapen, že násilí vyplodilo další násilí. To, co se stalo, je černá kapitola v našich vzájemných vztazích. Myslím ale, že jsme se z toho poučili a nová éra spolupráce už zčásti začala.

• Jsou Němci a Češi ještě podle vás tolik rozdílní?

Největší potíž ve vzájemné komunikaci nám stále dělá jazyk. Rozdíly mezi Čechy a Němci ale nejsou tak velké. Máme podobné svátky i tradice. Hlavní rozdíl je v tom, že Češi mají rádi více pohodový život. V Německu se žije trochu rychleji. V Česku lemují cesty nádherné staré stromy, které větvemi zasahují do silnice. Nikdo se o to nestará a stromy tak zkrášlují okolí. V Německu by něco podobného nešlo. Takové staré stromy by v očích úřadů vyvolaly pozdvižení. Rychle by se zajistilo odstranění těchto „nebezpečných objektů“. Nebo vaše vlaky. Pro Němce je cesta českými vlaky jako výlet zpět do minulosti. Jedou tak pomalu, ale vy se cítíte útulně, protože si prohlížíte krajinu okolo. Má to všechno své kouzlo.