Jak se vypořádat s kůrovci: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:46

Leonardo

Brouci kůrovci (Scolytinae) se poprvé objevili v koncem druhohor, kdy se pravděpodobně živili lýkem jehličnatých stromů araukárií. Dnes známe asi 6000 druhů, z nichž některé jsou pravým postrachem lesníků. Příkladem za všechny je lýkožrout smrkový čili kůrovec, který sužuje porosty smrků na Šumavě. V evropských sadech zase hojně škodí jeho příbuzný bělokaz švestkový a na americkém kontinentu způsobují velké problémy lýkohubové, kteří napadají borovice.

Kontrola těchto škůdců pomocí insekticidů je velmi obtížná. Šance, že se účinné látky dostanou k živočichům, kteří většinu svého života od vajíčka až po dospělce tráví zavrtáni pod kůrou, není nijak vysoká. Svůj úkryt kůrovci většinou opouštějí jen na krátký čas, během kterého najdou další jedince, spáří se a založí novou generaci. Přesto mají zranitelné místo a tím je jejich komunikace. Dorozumívání kůrovců je totiž založeno na feromonových signálech, které nejen umožňují nalézt pohlavního partnera, ale také dokážou celé hejno kůrovců přimět k hromadnému útoku na zvolený strom. Hlavní metodou hubení kůrovců jsou proto feromonové pasti, které napodobují pachové signály a lákají brouky do záhuby. S postupujícími změnami klimatu problém kůrovců nabývá na významu, protože stresované stromy jejich útokům odolávají mnohem hůře. Výzkumníci proto hledají nové cesty, pomocí kterých by mohli kůrovce držet pod kontrolou.

Vědci z Nevadské univerzity se zabývají hledáním klíčových genů, které kůrovcům umožňují syntézu feromonů. Pokud by se tyto geny podařilo deaktivovat, měli by kůrovci velké problémy s hledáním partnerů a jejich populaci by to citelně oslabilo. Zajímavou možnost teoreticky představuje narušení vztahů mezi kůrovci a jejich symbiotickými organismy. Během evoluce kůrovci uzavřeli jakési spojenectví s dřevokaznými houbami. Jejich spory brouci přenášejí ve zvláštních žlázách na svém těle a uvolňují je v nově vyvrtaných chodbičkách. Houby tady oslabují imunitní schopnosti stromu, který spojené invazi houby a kůrovce mnohdy podlehne. Ani produkci většiny druhů feromonů kůrovci nezvládnou sami a potřebují k tomu bakterie a kvasinky, které žijí v jejich střevech. S metodou, která nechává feromony stranou, přišli vědci z Michiganské státní univerzity. Zjistili, že mnoho druhů hmyzu k sobě až magicky přitahuje polarizované světlo, které vzniká odrazem obyčejného světla od hladkých ploch. Obvykle to má negativní efekt, protože polarizované světlo vzniká hlavně ve městech, kde hmyz často zavádí do nehostinných podmínek. Vědci ale spekulují, že by mohl přinést i něco dobrého a lákat do světelných pastí hmyzí škůdce – například právě kůrovce. Nových možností „jak na kůrovce“ se tedy zřejmě nabízí celá řada. Otázkou je, kterou z nich se podaří realizovat a která bude skutečně fungovat.