Malé lesní zamyšlení nad větrnou kalamitou: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:46

Přesná bilance orkánu Kiryll v noci z 18. na 19. ledna dosud není známá.

Síla větru podle ČHMU na mnoha místech ČR překonala všechny dosud zaznamenané vichřice na našem území. Opakuje se stejná situace jako při velkých povodních v letech 1997 a 2002, kdy také padly četné dříve zaznamenané rekordy. Že by zaúřadovaly některými zpochybňované klimatické změny? Konečně, zlámané věže větrných elektráren v některých regionech Německa měly vydržet nejsilnější předvídané vichřice. Smutná to zpráva nejen pro stavitele větrných elektráren. Bude hůře, varují klimatologové.

Od některých politiků za to dostávají držkovou.

Polomy v lesích CR se odhaduji na 6-7 milionu m3. Odhaduje se, že 80 procent spadlých stromů tvoří smrk ztepilý. Často se k zemi poroučel vývraty nebo zlomy celý smrkový les. Nejčastěji tam, kde ho obnažila předchozí holosečná těžba, či byl les jinak vážně poškozen. Nepřekvapuje to, neboť smrk mělko koření. Je tudíž na vyvrácení větrem nejnáchylnější. Smrkové monokultury se od konce 18. století u nás preferují, neboť dávají nejvyšší dřevní výnos. Současně jsou nejzranitelnější: vichřice, škůdci, emise... Totiž, nejvýnosnější je smrková monokultura jen za podmínky, že se nestane obětí některé z kalamit. Těch ale bylo od vzniku monokulturního smrkového hospodaření víc než dost. Rekord drží přemnožení bekyně mnišky z dvacátých let 20. století v důsledku válečného zanedbání péče o lesy. Zničilo třetinu tehdejších smrkových lesů ČR. Nejméně Kiryll poničil různověké smíšené lesy s přirozenou druhovou skladbou. Prosadí se konečně výrazný obrat od preference smrkových monokultur k převážně přirozeným smíšeným lesům? Nebo budeme čekat na další kalamitu, která přijde spíše dříve než později?

Horkou příchuť má řádění Kirylla v Národním parku Šumava. Zničil četné stejnověké smrkové porosty, které by v hospodářském lese vydaly na mnohaletou obnovnou těžbu. Ničivost Kirylla zvětšily četné kůrovcové holiny, kterým zásadně pomohla politika nezasahovat proti kůrovci ze strany bavorských a části našich ochránců přírody v I. zónách Národního parku Šumava. Mnozí si jistě vzpomínají na srdcervoucí zápas některých ekologů za kůrovce pána a jeho rodinu v létě roku 2000. Tehdy ale již bylo pozdě. Kůrovec samozřejmě na zónování národního parku nedbal. Na Šumavě neřádil kůrovec zdaleka poprvé. Největší spoust napáchal po velké vichřici v roce 1870, která porazila smrkové lesy prakticky na celé centrální Šumavě. Přesně řečeno, co tehdy neporazila vichřice, sežral následně kůrovec...