Ad: Stane se ze Šumavy jedna velká holina?: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:46

Můj názor

V těchto dnech se opravdu rozhoduje o budoucnosti Šumavy. Musíme si vybrat, jakou Šumavu chceme. Zda krásnou a zelenou, tak jak ji ještě známe, s krásnými přírodnímu sceneriemi a ekosystémy, pro které nad ní byla vyhlášena ochrana v podobě Národního parku.

Naopak ing. Svoboda pod rouskou moderních vědeckých poznatků tvrdí, že „odumření rozsáhlých části lesu“ a „les poničený vichřici a kůrovcem“ mají být součásti Šumavy. Čtěme pozorně, co nám v článku (Deník 2. 3.) ing. Svoboda sděluje: „Tento model je v naprostém rozporu s tím, jak široká veřejnost lesy vnímá“ a dokonce nás autor poučuje, že je „nutno změnit tradiční pohled na les, neboť v přírodní krajině byl suchý les její přirozenou součásti“. Ano, pro ing. Svobodu je Šumava MODEL, kde prosazuje suchý les, o němž si je vědom, že je v rozporu s vnímáním široké veřejnosti! Nemám žádný důvod nechat se ing. Svobodou přesvědčit, že suché lesy na Šumavě, jejichž tisíce hektarů můžeme vidět na Březníku, Luzném nebo Trojmezné, jsou krásné. Ing. Svoboda zaměňuje ve svém textu příčinu a důsledek a popisuje, jak se likviduje kůrovcová kalamita. Dnes přece pracovníci Národního parku na Šumavě nelikviduji kůrovcovou kalamitu, ale kalamitu větrnou, a to z důvodu, aby právě kůrovcová kalamita nevznikla. Společným cílem ochránců přírody, odborníků, starostu a regionálních politiku je, aby nedošlo k šíření kůrovce a dalšímu velkoplošnému poškození dosud zdravých lesu. Do postupu, které voli Správa parku ani v nejmenším nezasahujeme a přáním je, aby byla asanace provedena včas a co nejšetrněji k přírodě.

Ing. Svoboda pokládá problematiku pouze do dvourozměrného prostoru. Kácet = lesnický přístup, nekácet = biologický přístup. Jenže problematika je mnohem a mnohem složitější. Jedna se o mnohostranný problém, kdy je naprosto vyloučené uvažovat o šumavském smrkovém lese zasaženém vichřici jako o izolovaném ekosystému. O Šumavě je třeba uvazovat v souvislostech. Dobra, jsme v národním parku a nebudeme část kalamity asanovat. Ano, zde se ekosystém bude vyvíjet samovolně. Jenže co okolí? Co kontext? Je přece každému jasné, a nemusí to být ani lesník, že pokud se kůrovec na jedné straně namnoží, poletí o kus dál a tam se bude živit lýkem dosud zdravých smrků. Jenže v těchto pásmech se již proti kůrovci zasahovat bude muset! Takže se bohužel dostaneme tam, před čím ing. Svoboda ve svém článku varuje.

V okolí „bezzásahových smrčin“ bude nutné dělat rozsáhlé holiny v pásmu širokém několik set metru od zdroje kůrovcové kalamity. Také bude nezbytné asanovat skupinky a jednotlivé stromy vzdálené od zdroje až několik kilometrů. Protože všude okolo jsou opět převažující smrkové monokultury! A tak důsledkem z ponechání kalamity v bezzásahovém režimu budou, mimo jiné, další rozsáhlé holiny v okolí takto ponechaných území! A škody s tím způsobené jak na půdním krytu, tak na odtokových poměrech, změně chemismu půd, změně celého životního prostředí vzácných zákonem chráněných živočichů a rostlin budou nedozírné a nevyčíslitelné! Existují mapy i data, na kterých můžeme prezentovat, jaké následky měly minule nezpracované větrné kalamity. Vědecké studie prokázaly pozitivní vliv asanačních zásahů na udržení a zlepšení stavu lesa. Je důležité si uvědomit, proč na Šumavě máme velmi staré a krásné lesy. Přece proto, že lesníci je po staletí proti nepříznivým vlivům bránili a pečovali o ne. To, co šumavští starostové a regionální politici ekologistům a teoretikům vytýkají, je, že za své mediálně prosazované návrhy nenesou žádnou odpovědnost. Jejich teorie nemají vůbec nic společného se skutečnosti a s praxi! A pokud ing. Svoboda píše, že tradiční lesnický přístup vede k tzv. asanaci území, pak netradiční, experimentální přístup teoreticky vybaveného přírodovědce vede k ještě rozsáhlejší devastaci lesů v okolí bezzásahových území. Nelze říkat pouze A a před B zavírat oči. Nelze klamat veřejnost teoretickými úvahami.

Tomáš Jirsa, senátor jižní části Šumavy