Lidi toho chtějí po Šumavě příliš: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:47

K věci

Na Šumavě běží další kolo dohadů, co se tam smí a co ne. Co se tam může a nemůže. Vichrice porazila stromy a zase je tu hrozba přemnožení kůrovce. Odvolali ředitele správy parku. Nastoupil sef novy. Proti broukum nasadil chemicky postřikem. A to je sporne stejne jako nedavne kácení v rezervaci. Možná, že je debata, jak moc má člověk v národním parku zasahovat, vecna.

Lidi toho totiž chtějí po Šumavě moc. Preji si, aby byla přírodní, želena,

prijemna.

Aby vynasela peníze, lakala turisty a davala dřevo. Aby vydrzela budovani turistických center i atrakci a nežtratila přitom svoje původní kouzlo.

Je to asi stejne, jako chtít po slepici zlata vejce. dřív ji člověk utrapi, než mu je snese. To se může stát i Šumavě. Už je dost prikladu ukazujících jak to konci, když kormidlo místo přírody popadne člověk. Vysledek takového rejdovani předvedla letošní vichřice. Největší paseku udělala tam, kde dřevorubci před lety kaceli ve velkem a otevřeli tím les.

Clovek ale může Šumavě prospet. Nejvíc asi tím, že pomůže napravit, co lidi dosud natropili. Například, když se pokusili udělat z hor tovarnu na smrkové dříví. Právě v důsledku toho tak často radi kůrovec. A kvůli nemu zas vypukla chemicka valka a strikaji se stromy.