Riziková analýza gradace kůrovce v NP Šumava: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:47

Na důležitem workshopu s tematikou orkánu Kyrill na Šumavě byla 11.5.2007 za učásti zástupcu lesnické profese a výzkumu prezentovana tzv. rizikova analyza gradace kůrovce v NP Šumava. Ze studie, vypracované dvěma přednimi odborníky na kůrovce, Ing. Rastislavem Jakusem z ústavu ekologie lesa SAV ve Zvolenu a Doc. Markem Turcaním z Fakulty lesnické a environmentalni v Praze, vyplývá několik zaveru. Šumavu je možno rozdelit do tři pasem ohrožení. Nejméně ohrožene jsou dna dolin s vodnimi toky, rašeliniste, smíšené porosty a mlade smrkové a podmáčene porosty. Např. v okolí starých smrkových monokultur s premnozeným kůrovcem bylo v minulých letech v podmínkách NPŠ a sousedního NPBL napadeno jen 5% mladych porostu. pásmo vysokého rizika je především na polomových plochách se soustředenou a rozptylenou kalamitou a v porostech poškozených větrem a kůrovcem (především západnía východníčást NPŠ). Prakticky bez rizika jsou porosty, kde je zastoupení smrku do 20%. Rizikova analyza počítá se třemi moznými scenari: optimistickým, realistickým a katastrofickým. Optimisticky scenar předpovida pouze zasazení pásma vysokého rizika. pásmo středního a nizkeho rizika zůstane nežasazeno. Realisticky scenar počítá s náletem kůrovce na většině plochy pásma vysokého rizika, zatímco pásmo středního rizika zůstane zasazeno jen ojedinele a pásmo nizkeho rizika nebude zasazeno vůbec. Katastroficky scenar předpovida nálet kůrovce na většině ploch vysokého a středního rizika, zatímco pásmo nizkeho rizika bude zasazeno jen ojedinele a ohniska se nebudou dále rozsirovat. Zestudie také vyplývá, že velice důležité je využít všech dostupných obranných opatření na plochách, kde je možné kalamitu zpracovávat (II. zóny NPŠ). Veškerá kalamita by měla být zpracována nejdele do března 2008. Snahou správy je odstranit následky kalamity do konce letošníhopodzimu. „Je téměř stoprocentnějisté, že gradace vznikne do 2–3 let od vzniku optimalnich podmínek - v tomto případě poškození stromu větrem. V průběhu roku 2007 je největší šance ovlivnit další vývoj kalamity,“ říká se ve studii. S vysokým zdrojem kůrovce v roce 2007 se počítá např. v oblasti Cerne hory a tzv. Kalamitní svaznice pod Trojmeznou, kde se na velké části ploch v minulosti lesnicky zasahovalo a vznikly tu rozsáhlé holiny, zatímco menší plochy zůstaly v I.zóněa tedy bez zásahu, čímž došlo k celkovému oslabení porostu. Boj proti kůrovci by měl podle studie pokračovat jemnými biologickými metodami, mechanickou asanaci a omezene i uplatnením chemických přípravků. Do jemných biologických metod patří např. feromonove lapače a infikovani lýkožrouta pomoci entomopatogenu - houbových mikroorgánismu napadajicích kůrovce. Toto znamená v podstatě jen podporu pro rozvoj biologických nepratel kůrovce. Je totiž znamo, že při přemnožení kůrovce byva reakce jeho přirozených nepratel velmi razantni. Do mechanicke asanace patří např. odkorňovánípadlých kmenů. V NPŠ bude mít přirozena obnova přednost před obnovou umelou. Část již vzniklých holin po těžbě bude ponechána pro tzv. Sukcesnídřeviny, tedy pro přirozený vývoj. Od zásahu na podporu obnovy lesa se bude upouštět v porostech, kde se již rozběhlo stadium rozpadu (okolíBřezníku).

Z hlediska boje proti kůrovci je plochaNPŠ rozdělena do tři režimů– říkáme tomu diferencovany management. Rezim A bude uplatnovan na cca 10% ploch a budou zde praktikovany celoplosne zásahy s durazem na jemne metody a příležitostne i na mechanickou asanaci (odkornovani). Rezim B znamená trvaly či dlouhodoby management lesu - klasicka opatření proti kůrovci v plné siri a intenzite. Zde by bylo možno ve vyjimecných případech aplikovat chemicke prostředky na základě výjimky vlády - tu však správa NPŠ ještě nema. Rezim C bude uplatnen na 20% plochy parku - jde o samovolny vývoj s ponecháním 100% dřevní hmoty v lese (mala část bezrizikových II. Zón). V kritické situaci tu bude možné aplikovat jen jemne biologicke metody - entomopatogeny a feromonove lapače. I.zóny mají svůj samostatny management, většinou bezzásahovost. Samotna myšlenka spontanního vývoje lesních ekosystému jako nejvhodnejsího přístupu při obnově přirozeného lesa vycházi přímo z nejzakladnějších principu současneho lesnického a ekologickeho poznani. K dispozici jsou již poznatky z vědeckého výzkumu stromového patra v odumřelem horském lese ponechánem bez zásahu, který cini cca 1,4 % vymery lesu národního parku (oblast Březníku). Ukázalo se, že kromě vsudypřitomných a hojne zmlazujících smrku a méně početneho jeřábu se v prostředí odumřeleho lesa začal již v prvních letech objevovat i buk. Les se tu začal samovolne a bez prodlevy obnovovat a díky ponecháni suchých stromu na místě nebyla výrazne narušena kontinuita lesního prostředí. V lesích s dominantním zastoupením smrku, ponecháneho samovolnému vývoji, nemusí být nutne výskyt lýkožrouta smrkového vysoký a byva nižší než v sousednich hospodářských smrčinach. „Pokud tedy chceme lesní ekosystémy opravdu chránit před přímou činnosti člověka a ponechat přírodě, musíme prijmout i všechny přirozené změny, ke kterým v těchto ekosystémech dochází, včetně jejich puvodcu. Videno tímto pohledem, nejsou ani vichřice, ani lýkožrout nepřítelem horského lesa jako celku, jen koncem života nejstarsi generace smrku a dalších orgánismu vazaných striktne na uzavřene lesní prostředí - avšak zároveň i pocatkem života nového,“ pisi v kvetnove Lesnické práci Jenyk Hoffmeister z České geologicke služby a Miroslav Svoboda z Fakulty lesnické a environmentalni v Praze s odvolaním na další vědecké studie. 15.5.2007