Problémy Šumavy zmátly i tetřeva: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:47

Dopisy

Ten, kdo zná stávající složité vztahy mezi správou Národního parku Šumava a obcemi, musí po přečtení článku z 10. Ledna v MF DNES (Šumavský park se více otevře lidem) jen nevěřícně zírat. Ani se nechce věřit, že by trénink Kateřiny Neumannové v přísně chráněném území tak ovlivnil stávající přístup správy národního parku ke vstupům do zakázaných oblastí. Že by správa parku najednou objevila Ameriku a povolila vstupy do přísně střežených oblastí mimo dobu hnízdění ptáků? To je dříve tak složitý problém najednou tak jednoduchý?

Bylo by chvályhodné, kdyby se sliby o rozumném zpřístupnění některých lokalit naplnily. Ale na Šumavě sliby a řeči plynou již léta, jako plyne jarní voda Vydry. Obdobných slibů o vzájemné spolupráci již zástupci obcí od správy parku vyslechli hodně. To bylo strategických materiálů, na kterých se zástupci obcí spolupodíleli, to bylo kulatých stolů (jen loni pět) a pracovních porad s nejvznešenějšími cíly, to bylo studií a projektů, to bylo zasedání rad parku - to bylo vyhozených peněz.

Pokud ostudná kauza s tréninkem naší olympijské vítězky nastartuje změnu ve vztahu správy parku k obcím, zasloužila by si naše sportovkyně pomník v nadživotní velikosti. Domnívám se však, že to nehrozí, protože vždycky, když vysvitlo, že se vztahy vylepší a vykročí se o krok dál, skutky se rozplynuly v nekonečných debatách bez konečného efektu. A samozřejmě za vlažného přihlížení pracovníků ministerstva životního prostředí.

Rozvíření problému s tréninkem naší olympijské vítězky v zakázané oblasti Národního parku Šumava je ostudné. Panují-li v lyžařských oblastech celé Evropy problémy se sněhem, je zcela logické, že se trenér Frühauf snažil najít místo, kde by se dalo alespoň trochu zatrénovat. Pokud k tomu dal ředitel parku souhlas, projevil se v dobrém slova smyslu jako sekáč, který pochopil situaci a pomohl vyřešit problém. V podstatě ani moc neriskoval, protože jako odborník věděl, že za stávajících teplot a v této roční době nemůže dojít k ohrožení tetřeva. Kdyby na fotodokumentaci od vlastních pracovníků a na útoky ekologických hnutí zareagoval tím, že by praštil do stolu a řekl ano, zvážil jsem situaci a trénink jsem povolil, protože to přírodě neuškodí a Kateřině pomůže - bylo by jasno. Pokud však později svůj souhlas nazval chybou s tím, že nevěděl, že se právě do těchto míst nesmí - tak se to dostalo do ušmudlané pozice řadových šumavských problémů. Nejprve sliby s dobrou vůlí a nakonec rozplizlý závěr.

Tetřev na Kvildě zapomněl, že má být plachýV minulých dnech přilétl do Kvildy asi na týdenní výlet krásný exemplář tetřeva hlušce. Seděl na stromech u krámu, labužnicky oštipoval jeřabiny, z podpěry vleku si prohlédl prázdnou , proběhl se starostovi po dvorku a schrupl si na . Dělal všechno to, co dělají k smrti vyplašení tetřevi, kvůli kterým jsou zavřeny stovky hektarů krásné Šumavy. Jenom mám obavu, aby to neodnesla opět Kateřina - že tetřeva svým tréninkem tak vystresovala, že chudák zapomněl, že má být plachý.