Zázračný hudební smrk mizí z českých lesů: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:47

České Budějovice - Dřevo, které ho se denně dotykaly ruce Wolfganga Amadea Mozarta. Takovou povesti se mohou chlubit šumavské smrky, že kterých byly vyrobeny pro famozního skladatele klaviry znacky Anton Walter. Po několika staletich, kdy se šumavský takzvaný rezonancni smrk vyvazel prakticky do celého sveta, ale vyrobci hudebnich nastroju biji na poplach. Nenahraditelneho dřeva, jehož vyber je doslova alchymie, nejen na Šumavě, ale v celé České republice kvapem ubyva. Zásoby rezonance, které máme, se nám každým dnem ztencuji. A pokud to tak půjde dal, cekaji všechny tradiční vyrobce opravdu velké problémy, říká Jaroslav Norek, manazer nakupu dřeva firmy Strunal v Lubech.

A proč dřevo dochazi? Důvodu je několik. Od změny způsobu hospodaření v lesích přes prisnou ochranu v národních parcích až po klimaticke změny, které les ovlivnuji, říká Ivan Vondrak, spolupracovník vyrobce klaviru Paula McNultyho.

Tento American se před několika lety prestehoval do Ceska právě kvůli rezonancnimu drevu. Vyrabime totiž repliky starých fortepian, na kterých se kdysi hralo u dvora ve Vidni. A protože naprosta většina těchto nastroju se tehdy vyrabela ze šumavských smrku, aby i replika měla stejný zvuk, musí se pouzit i stejne dřevo, říká Vondrak. Jeden klavir od McNultyho stojí v prepoctu nejméně šest set tisíc korun. Jenže hledani kvalitního dřeva pouzitelneho na rezonancni desku často připomíná snahu najít zlato v kdysi zlatonosne Otave.

Rezonancni dřevo, které na smrcích dorusta pomalu po obvodu kmene až po stodvacatem roce veku, totiž musí splnovat radu prisných kriterii. Strom nesmí stát na kraji lesa, ale uprostřed, nejlépe na severni straně svahu, rika Jiří Frei, jeden z největších českých odborníků na rezonancni dřevo. Ve spodni části kmene nesmí být jediny suk, letokruhy na rezonancním drevu jsou pravidelne a huste, vzdálene od sebe maximalne čtvrt centimetru. Staci, když se třeba okolní těžbou dostane k takovému smrku více svetla, dřevní hmota začne rychleji pribyvat, a dřevo už je pak pro vyrobu nástroju nepouzitelne, říká Frei.

Podobne smrky podle něj ve větším množství rostou ještě v pralesovitých zbytcích v šumavském národním parku, kde se však už dnes nesmí kácet. Frei ale zároveň přiznává, že za nedostatkem rezonancního dřeva nestoji zdaleka jenom ekologie. Klimaticke změny a průmyslove emise způsobuji, že se smrky už ve zdravi nedozivaji takového veku jako jejich předchudci. Stromy se také sazeji ve větších vzdálenostech od sebe, což tvorbe rezonancního dřeva neprospiva. Kdybych měl vysvetlit všechny důvody, sedeli bychom tady celý den. já můžu jen potvrdit, že zatímco před dvaceti lety jsem z lesa odvazel třeba vagon rezonance, dnes jsem rad za jednotlive kusy, tvrdí Frei.

Prave ve vzácnosti nalezu rezonancnich smrku je ale podle některých jiných odborníků další problém. I když podobne smrky nerostou jenom na Šumavě, ale i v dalších lokalitách, majitelům či správcům lesa se často nevyplati kvůli jednotlivým kusum trpelive udrzovat vytypované rezonancni porosty, tak jako to dělali jejich předchudci v 19. Století.

Pred sto lety bylo na Šumavě podobných smrku ještě tolik, že se rezonancni dřevo zpracováválo přímo na místních speciálních pilach a teprve pote odvazelo. Dnes zadna podobna pila na území Šumavy neexistuje, rezonanci vyrezávají odborníci ze smrku až u vyrobce. Prakticky všichni vyrobci hudebnich nastroju v Česku každopadne potvrzuji, že smrkové rezonance začíná být v Česku akutni nedostatek. I když je možné českou rezonanci castecne nahradit dovozem podobných smrku třeba z Alp nebo Bosny, o to vyšší jsou pak náklady na vyrobu. A vyrobni ceny jsou přitom v dobe, kdy je Evropa zaplavena nekvalitní, ale levnou asijskou konkurenci, údajne alfou a omegou preziti středoevropských vyrobcu hudebnich nastroju. Na skutečnou kvalitu, ve které mohou Cesi konkurovat, však začíná chybet základní surovina.