Musíme najít společnou řeč: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:48

Z vašich dopisů

Specialista pro ochranu lesa Ivo Vicena předestrel v článku Schyluje se k další kalamitě (MFD 31. 8. 2007) vizi uschle Šumavy. Podle něj došlo díky nežpracovanému kůrovcovému drevu pocatkem 21. Století k explozi kůrovce. Správa národního parku chape obavy zdejších obyvatel a turistů ze schnuti starých, příliš hustých smrkových porostu. Situace kolem starých smrkových lesu není jednoducha a sami odborníci se v přístupu k ním lisi. Měli bychom však hledat cesty, kde se napric odborným spektrem shodneme, a ne neustale vyhrocovat odborny dialog.

Jiste se shodneme, že na Šumavě je třeba nahrazovat stare smrkové porosty ve střednich a nižších polohách smiseným lesem. Dale, že by na Šumavě měl zůstat zachovan národní park, který je mezinarodne uznavany. A za třetí, že nechceme Šumavu devastovanou, znicenou od kůrovce nebo od těžké techniky. Plosna devastace vysokohorských smrčin Šumavy nastala po puli 90. Let minulého století, kdy bylo za pomoci těžké techniky vytěženo dřevo na velkých plochách, vznikly nežacelene erozni ryhy, byly odhaleny porostni steny, a zadelano tak na další kalamity. Ostatne Kyrill radil na velkem procentu ploch, kde se v minulých letech tezilo. A trochu sebekriticky priznejme, že po těžbach spojených s Kyrillem vznikly po Šumavě další znicene plochy. Jak z toho ven? Správa postupuje podle schvaleného planu s tím, že většina ploch parku bude citlive lesnicky spravovana a její menší část (např. vysokohorské smrčiny, rašeliniste, smíšené porosty, nikoli tedy nepůvodní smrkové monokuktury v nižších a střednich polohách), bude ponechána přirozenému vývoji. Chceme totiž Šumavu zelenou, na kterou budeme moct být hrdi.