Jde o další osud lesnaté Šumavy: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:48

Můj názor

Rozsah lednových polomů v Národním parku (NP) Šumava je vysoký a vyvolava otázku, jak k velkému množství polomů prispelo dosavadní hospodaření. Nejen dlouhodobe zkušenosti lesníků, ale i vědecká státisticka setrení prokazala, že na rozsah polomů má mimořádne velký vliv proredovani porostu. To bylo prokazano i na území Šumavy při polomech z r. 2002. Dnes můžeme říci, že stav, kdy národní park po leta podporuje rozmnozovani kůrovce, vedl jak v druhých zónách, tak i v lesích sousedicích s národním parkem k proredovani porostu při provadených nežbytných asanacich. Kůrovec z „bezzásahových“ zón u nás i z Bavorského národního parku dlouhodobe zamoruje naše lesy. Od posledních let se bezzásahové zóny staly semenistem kůrovce. Tam Správa NP vytvořila režim, kde se kůrovec mnozi 4 až 6krát za rok a odtud se siri do „druhých“ zón a do lesů sousednich. Proto podle scitani Výzkumných ústavu byly lesy Jihočeského a Plzeňského kraje již před touto kalamitou podstatne více zamoreny kůrovcem než lesy ostatních kraju. Stav kůrovce vNP byl v r. 2005 ar. 2006 šestkrát až dvanáctkrát vyšší, než uvádí povoleny základní stav. To vedlo i uvnitř NP i v jeho druhých zónách a také v lesích sousednich, blizsich i vzdálenějších ke stalým asanacním těžbam. Ty jednak otevřely návětrné stěny, jednak vedly k proředění lesa. Ještě v roce 2005 byl rozsah kůrovcových těžeb v jižních Čechách vlivem NP vysoce nadprumerny. Kůrovec sice nemohl zabránit vichřici, ale velmi podstatne prispel ke zvysení rozsahu polomů - až o 25 procent.

Tvrzení, že do lesa se nema v NP zasahovat a ze byly „bezzásahové“ plochy, kde se proti kůrovci nezasáhovalo, více usetreny než ostatní lesy, kde se kůrovec likvidoval, je nepravdive. Toto tvrzení se opira o zpravy z NP a od Hnutí DUHA a je třeba k němu podat vysvetlení. Jde o nespravnou hru s cisly, neboť do cerstve polomové hmoty NP zapocitava pouze spadle zelené stromy, zatímco suché stromy se vůbec nepocitaji. To, že padlo například málo polomů v Zidovskem lese pod Roklanem, je pravda, ale Zidovsky les je lesem „pastevnim“, kde vlastně ani o les nejde. Jde o velkou plochu, kde po nešetrne těžbě před 160 lety byl tehdejší pekny les umyslne vykacen, nebyl potom vysazen a teď na něm rostou netvarne jednotlive stromy. O takový les na Šumavě neusilujeme.

Je pochopitelne, že spadlo méně zeleného zdraveho lesa na Trojmezné, na Březníku nebo u Pramenů Vltavy, protože tam kůrovec v uplynulých několika letech téměř všechny zdrave stromy zničil. Počet zdravých stromu v těchto místech je nyní sotva desetina původního stavu. V těchto místech šlo o přírodní rezervace a původní, geneticky velmi cenné semenné porosty, takže škody tam nejsou male, jak uvádí NP, ale nepoměrně vyšší než v okolních lesích.

Z prvních zón zamysli NP vytvorit „divočinu“. Jejich stav však je již nyní velmi smutny. Kromě suchých stojících a ležících stromu tam jsou nyní ještě cerstve polomy. Nový les tam nemůže vzniknout, ponevadz zbytky plodicích zivých stromu ničí kůrovec.

Na holých šumavských hřebenech mizí lesy, které nemohou brzdit větrné proudení, a tak vítr s větší rychlosti dopada do dalších míst a do lesů mimo NP. I to může být jednou z příčin, proč jsou jižní Čechy postiženy touto kalamitou nejvíce. Je třeba, aby se polomy ve všech zónách Šumavy včas zpracovaly a kůrovec nerozmnozil. Toto nebezpečí je aktuální. Nejde o dřevo, ale o další osud lesnaté Šumavy.

(Kraceno)

Ing. Ivo Vicena, CSc, šumavský lesník, soudní znalec