Bohatí volaji: Zrušte přírodu!: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:49

Narozen v Brne, povazoval jsem až do svých jedenácti let za přírodu městsky park na Petrove. Bronzova hlava Bozeny Nemcove posrana od holubu, psi hromadky a skolou povinni cikani fetující v altanku cikuli takové komponenty stvarely krajinu meho detstvi. Když jsem byl v pate tride, odstehovali se nasi do šumavských Janovic nad Uhlavou, cili na venkov. A to byl sok, z nehoz jsem se dodnes úplně nevzpamatoval.

Ze obecni podivin Karel Veselý bydlel s dospelým prasetem, chodíl s ním na prochazky a občas se spolu valeli v kalisti před jediným panelakem ve vsi, to bych možná s pojmem život v přírodě ještě tak úplně neslucoval. Ale kromě toho tam byli všichni ti znepokojivi tvorove jako bazanti, zajici, krtci či slepysi, kteří se bez jakekoli kontroly pohybovali v tesne blízkosti našich domovu. A ti me desili víc než Karel Veselý. Zajic probuzeny v brazde přede mnou pravdepodobne prchal, když ale vyrazil znicehonic půl metru před mou okopanou pohorkou, mohl me trefit slak. Hejno koroptvi startující prudce vzhuru z psenicneho lanu me privadelo na pokraj nervového zhroucení.

Uzovka vlnici se rychle na vodní hladine, jezek funici na noční zahrade, ztepily jelen na měsícem zalite mytine to všechno byli ustředni hrdinove desiveho filmu zvaneho Me detstvi. Podle starousedliku všechny ty rohate, usate, slizke nestvury člověku škody necinily, ale uzitecne taky nebyly což mi opakované vnucovalo otázku, k cemu si vlastně člověk přírodu tak sverepe a uzkostlive vydrzuje? má s ní snad nějaké plany do daleke budoucnosti? V takové Americe se alespoň skoro všude, kde příroda opravdu stojí za videní, platí. U nás jsou s ní jenom trable: někdo ji chce kousek odvéztdo Rakouska a je kolem toho takových reci, jako kdyby nekomu těch pár stromu ukradli ze zahradky. Pokud jde o me, můžu říct pouze tolik, že jsem při sankovani v sedmdesatem sestem roce do jednoho šumavského smrku narazil a pořádně si přitom natloukl, takže snizovani rizika důsledným kácením onech zakerných tvrdych věci jedine vitam. A to samozřejmě není zdaleka jedine prikori, které ho se na mne, nevinném decku, příroda dopustila! máme zkratka tak trochu nevyrovnane ucty a přiznávám nepokryte, že ted, když mám tu moc psat do novin, bych rad přírodě na oplatku trochu zavaril.

Proto suse konstatuji, že cela příroda je pro me především synonymem pro neporadek, nerku-li bordel. Na proslule sedmnacte mili kalifornské jednicky, která mezi Big Surem a Monterey patří údajne k nejuchvatnejším mistum na zemi, lemuji pobrezi dramaticky krásná golfova hriste (poplatek pro hrace za jednorazovy vstup cini 500 dolaru), na která pada mekky stin rezidenci za třicet a více milionu dolaru. Golfovy micek přitom občas zaleti až na plaz, kde si ho dříve či později vyzvedne nějaký česky turista, a nabozne ho ulozi do obyvakove stěny hned vedle miniaturni Eiffelovky. Co když zrovna tenhle micek odpalil Tiger Woods?! U nás můžete do přírody vchazet a zase z ní vycházet naprosto halabala, až to nakonec ztratí jakykoli puvab; o vzrušení nemůže být ani reci. Nemohl by to někdo aspon oplotit a posadit tam vratnyho? Asi takhle: otázka, co s přírodou, je mnohem složitejsi, než se leckomu až dosud mohlo zdat. Proto doufam, že se můj apelativni, nervy drasajici text stane podnětem k celonárodní diskusi, plodne a erudované alespoň tak jako dosavadní spory o radar či novou knihovnu!