Majínás v šumavských hvozdech strašit kůrovcoví„kostlivci“?: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:50

Není lehke naplnovat znacne progresivní česky zákon o ochraně přírody a krajiny. Vazny problém vzniká tím, že umožňuje vyhlasit národní park II. Kategorie nejen v území, které splnuje všechny pozadavky na národní parky dle svetových kriterii (v CR takové místo nenajdete), ale i v území silne pozmenenem, pokud vhodna činnost jeho správy nastartuje „přírodní režim“, tj. Přírodní sukcesi (tzn. Samoobnovení přírody) na většině jeho území, a to pokud možná nejdříve. Prikladem je Národní park Šumava (NPŠ).

Nakaza z Bavor

Šumavské přírodní lesy člověk v minulosti silne pozmenil. Části lesa trvale odlesnil, jiné opetovne zalesnil. V přirozených cistých smrčinach v hřebenových částech pohori zamenil geneticky odolny smrk za nevhodny smrk z údolí, zbyvajici přírodní smíšené lesy jehlicnato - listnate premenil na nevhodne monokultury smrčin na obrovských plochách. Silna vichřice r. 1870 prakticky sfoukla většinu zbyvajicích přírodních lesu současne se vzrostlými monokulturami smrčin v nižších částech. Téměř na celé plose NPŠ jsou dnes silne pozmenene lesy. Jestliže vichřice způsobila rozpad vzrostlých lesu, pak nasledne přemnožení kůrovců počet znicených stromu a porostu zdvojnásobilo. S tímto vedomim prevzala správa NPŠ velikou odpovědnost, ale i povinnost obrovského objemu pilne mravenci práce - pece, uvest vše do přírodního stavu. V sousedním národním parku Bavorský les se rozhodli nechat kůrovce sezrat tamní smrčiny. Kůrovec se primarne premnozil v okolních soukromých lesích a odtud postupně zničil všech 40 % smrčin v jejich NP. Tento divoky experiment presahl hranice a v našem NP Šumava nejprve zničil při hranicích naše rozlehlejsi ciste smrčiny na plose 1400 haa pote dále cca 1000 hav nejblizsim pasu lesu. Obrovské roje kůrovců povzbudil i jeden pro ně priznive teply rok, kdy se vyrojily namisto dvou generaci generace tři V této části za Modravou zůstali kůrovcovi kostlivci stát, jinde se vytěžili a peclive se zalesnilo. Nepodlozeny experiment bezzásahové divočiny však pokračoval. Hodne hlucných a často málo kompetentnich sporu jsme vyslechli kolem tři zahy se stridajicích ředitelu NPŠ - Kece, Zlabka a Pavlíčka a také o trojim zónovani NPŠ. Prvním s relativne velkými prvními zónami z dob ředitele Kece, druhým za Zlabka se 135 malými zónami a třetím nakonec dodnes neschvaleným.

Trojmezná jako odstrasující priklad

První zóna má být přírodě nejblizsi s minimálními zásahy člověka - dnes dle ekologu „bezzásahová“. Jenomže i v l. Zónách se mnozi kůrovec, siri se nasobne do zón druhých a dále a tak dosud platny a schvaleny plán pece o NPŠ pripousti odkornení polomů a vývratů včetně pricneho prerezavani stromu, tzv. Asanaci proti kůrovci. Ve druhých zónách předpokládá důslednou asanaci kůrovcem napadených stromů. Za ministrovani M. Kuzvarta se skutečne podařilo velmi silne omezit zir kůrovců. A to i přes rozsáhlé „dodavky“ kůrovce z Bavor. Proti této činnosti vystoupili někteří ekologové, ba i vědci v celé s nevládním hnutim DUHA a jejich mluvčím Blahou. Ti prosazovali bezzásahová území na většině NPŠ spolu s nastolením dlouhodobe sukcese. Když koncem 90. Let kůrovec napadl i vyznamnou rezervaci Trojmeznou, asanaci kůrovce znemoznila blokada organizovana panem Blahou z Hnutí Duha. Boj s kůrovcem sabotoval i pracovník správy NPŠ pan Ješátko. Byl proto prerazen, a když odmitl jinou praci, byl propusten. Přesto byla roku 2000 kůrovcová bitva o Trojmeznou a Modravsko prohrana. Dnes působi cela rezervace Trojmezná s kůrovcovými „kostlivci“ včetně znicených prastarých smrku v ledovcovém kotli Plesneho jezera jako odstrasující priklad.

A co poslání parku?

Nyni se odhaduje plocha kůrovcových sousi přes 7000 hektarů, což představuje nejméně třikrát větší množství stromu - dřeva - nežli vloni poboril Kirill. Dnes správa parku příkazem ponechava 20–30 % polomů z Kirilla, tj. 180 000 m3dřeva ležet bez asanace (ve vnitrozemi se pokutuje jednotlivy pokácený strom bez povolení cenou až desetitisicovou). cílem zvláště prvních zón je obnova či udrzení samořídících schopnosti lesních ekosystému. V tomto cili je obsazena i schopnost lesu ovlivnovat kolobeh vody, neustaly kolobeh latek a zvláště dnes sledovany kolobeh uhliku - a jeho oxidu. Jeho zvysení v ovzdusi je také příčinou oteplovani země. Kurovcovi kostlivci (v podstatě holiny) zdaleka neplni vodohospodarskou funkci lesu a naopak uvolnuji škodlivy oxid uhliku do ovzdusi. Je to skutečne poslání parku? Jestliže ponecháme zhruba 70 % plochy NPŠ „divočine“, příroda si pomůže sama, jako vždy. Loňsky semenny rok smrku pomůže dosud vzniklou přirozenou obnovu a umelou vysadbu z velké části doplnit k unosnemu stavu. Vzniknou však téměř stejne porosty, což zadouci není, a k tomu jen stejnorode smrčiny, což není pripustne ani v CHKO, natoz i v hospodářských lesích obhospodarovaných blizce přírodě v trvale udrzitelnem režimu. Ponechat vše pouze „samořídícímu procesu“ jako jedinemu pozadavku ekologu je absurdita. Tento riskantni pokus může trvat i staleti.

Nahradit „experiment“ mravenčí praci

Je i jina možnost, jak docilit v kratsi době les přírodě blizky: sebrat velká množství prvotridnich semen, skutečne celé plochy monokulturních smrčin prosadit zadoucími dřevinami a pecovat o jejich rust a vývoj. Představuje to peclivy plán a řízení činnosti, mravenci práci - drinu v lesích a radost z výsledku. Je to protiklad „divočiny“. NPŠ by měl být konecne ustaven zákonem, ve kterém by byly stanoveny nežpochybnitelné ochranné podmínky, jakoz i poslání NP. Stalo by za uvahu preradit NPŠ v mezinárodní stupnici z kategorie II. do kategorie IV. Nebo V. Zástupci mezinárodního institutu se k tomu při tridenni navsteve parku vyjádřili kladne. V II. Kategorii mají být bezzásahové plochy alespoň ze 70 % - ty ale mají být člověkem téměř nedotceny. Mezinárodní instituce pouze doporučuji národním Vládam (spravam), ale v CR se jejich doporučení stava přes noc - bez projednani - příkazem ministra bez odmluvy. Jaksi se zapomina, že Národní park Šumava je národní. Měli bychom se k tomu vyjádřit.

Ing. Jiří Wolf, Písek