Ať je Šumava co nejdříve Šumavou: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:50

Čtenář Zdeněk Troup z C. Budějovic reaguje na clanky o Šumavě, které Deník v minulých dnech otiskl

O Šumavě se toho již napsalo dost. Obavam se, že Šumava již byla narušena natolik, že se do původního stavu zpatky nevrati. Je třeba ji ale trochu pomoci, aby byly škody co nejmensi. Abychom měli Šumavu ještě aspon za 50 let. Šumava je totiž svou rozlohou příliš malá na to, aby se zde nějak experimentovalo. Vezmeme si třeba Medvedi horu, která je zelenou oazou a jež byla v posledních letech obklopena kůrovcem. V roce 1870 zde byla vichřice, dřevo se odtezilo a zbyla holina. V současne době tady rostou padesátilete a mladsi smrky s jeřáby. Po orkánu Kyrill jsou zde spadle jen dva stromy, tedy žádné plosne polomy. Jsou to sice nejodolnější stromy na Šumavě, ale proč máme čekat 90 let na to, než takový les znovu naroste. Někde by narostl daleko dříve, už za čtyřicet nebo padesát let, jen když na místě budou tlejici stromy. Pak by to ale byl les smrkovy, a když by přišla další vichřice, vše by bylo stejne jako dnes. V modravské lokalitě mezi Luzným a Roklaném nejsou žádné jedle ani listnace. Bavorska strana parku je jižní. Je teplejsi a výskytuji se tam i smíšené lesy, takže tu jsou i semenacci listnacu, které mají čas zakořenit. Ceska strana parku je ale na sever, tím pádem chladnější a nejsou zde žádné smíšené lesy.

Typicky priklad, kde vše funguje, jsou Novohradské hory v pralese Hojna Voda. Je to smiseny les od semenacku až po 150lete stromy. Je neoplocen a prochazi jim naucna stezka. Jsou tam vysety jedle a chráněny oplocením proti okusu. Nejsou tam žádné plosne polomy, maximalne nějaký uschly padly strom. Otyto lesy se jiždávno starali Buquoyove na svém panství Nove Hrady. Dalším podobným prikladem je Kralovsky hvozd na Šumavě, kde jsou vysety jedle, které se castecne prolínají se smiseným lesem. Je totiž třeba i v nejvyšších místech Šumavy vysazet stromy, co tam chybí, až na jeřáb, o který se postaraji tetřevi. Bylo zarazejici, co se delo v devadesátých letech na Šumavě. Např. Na Zeleznorudsku jezdil německy kamion s dvěma hydraulickyma rukama, které si vybiraly stromy podél cesty, kam až dosahly. Ve velkem se tezilo také v Modravských slatich, kde během leta letaly vrtulniky od rána do vecera. Aby turisté nic nevideli, uzavrely se cesty pod zaminkou, že tudy jezdí kamiony. Těžařům nevadili ani hnizdici tetřevi. Když ale ve zminene lokalitě probehla Katka Neumannova na bezkach, nastalo vseobecne vzrušení. Přitom nevadilo, že stejnou cestou jezdí místní, snad i myslivci, s autem takřka na hnizdiste tetřevu. A to bez publicity. Pokud mají povolenky, neobtezuji se ani zajet na Březník a pak dojit kilometr pěšky. Nasi sousede Nemci podobne záležitosti nedělají, a přitom jejich stezky vedou misty, kde je tetřev a kde žije mezi lidmi. Na německé straně je citit kontinuita původního obyvatelstva s prostředím. V německé části Šumavy se ochrana přírody prolina s turistickým vyuzitim. Tetrevum vadi velká frekvence lidi, vrtulniku a aut. před valkou tu zili lidé (Březník, Roklanska hajovna...) a tetřev tam byl také. Bylo by také lepe, kdyby se obnovily nádrže, které dřív slouzily na splavovani dřeva a dotvarely dominantu Šumavy. Na to, aby člověk viděl, co se zde nyní deje, stačí, aby měl logicky rozum. Je třeba, aby ekologové, starostové šumavských obci a pracovníci národního parku nestali proti sobe, ale při sobe. Je třeba se o Šumavu opravdu starat, jako původně hospodařili Buquoyove v Novohradských horách. Ti měli cit pro krajinu a souziti lidi v ni. Je zkratka třeba, aby Šumava byla zase co nejdříve Šumavou.