Šumavo žij! Smrt diletantům a hyenám!: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:50

Ministr Kužvart rozhodl, a Šumava je zachráněna. Asi toto poselství je možno vyčíst z článku Ivana Breziny (LN 16. 6. 1999). Dobro, rozuměj lesníci a jimi tvořená Správa Národního parku Šumava, zvítězilo nad zlem, které představují nezodpovědní vědci, nevládní ekologické organizace a někteří pochybní novináři. Kácet se bude i v těch nejcennějších partiích Šumavy a dost. V seriózním příspěvku by se dal po úvodu očekávat výčet objektivních příčin a argumentů, které vedly ministra a před tím správu parku k takovému rozhodnutí. Kupodivu, jak píše sám pan Brezina, je to prý ministrovo politické gesto, pravděpodobně k němu tedy nedošlo na základě důkladné analýzy faktů. Jak autor dále uvádí, ministr dokonce nedal ani na své poradce. Tón článku však jasně naznačuje, že i to je velmi pozitivní. A kde jsou argumenty? Ivan Brezina nepředkládá čtenáři žádné konkrétní a odborně podložené argumenty. Ani se nezmiňuje o tom, že kácení v I. zónách před pár lety vyloučilo jako nepřípustné samo současné vedení národního parku. Pouze tupí a osočuje oponenty konzervativní a destruktivní asanace kůrovce. Zcela mimo jeho zorný úhel je pochopitelně i prokazatelné nedodržování technologické kázně samými lesníky, problémy spojené s poškozováním původního krytu při těžbě a řada dalších vážných argumentů. Nevysvětluje ani, v čem je lepší neekologická těžební asanace než jiné, ekology navrhované způsoby. Neanalyzuje situaci a pouze jednostranně pochlebuje lesnické profesní (nikoli profesionální) skupině. Mohlo by se zdát, že je jen málo poučen a že ho k psaní podobných výplodů žene bezmezná víra v lesnické schopnosti, nebo že o důležitých faktech neví nebo jim nerozumí. Ze stylu a slovníku ale spíše vyznívá, že argumenty protivníka úmyslně zamlčuje, což je ovšem u novináře na pováženou. Ví zato moc dobře, že vědci (z Akademie věd ČR), nevládní ekologické organizace (např. Duha) a někteří novináři (Just a Bezouška) jsou vedle. Podle něj věci nerozumí, jsou arogantní, plní emocí, případně nezodpovědní. Nejhorší na Brezinově článku ale není to, že podporuje argumenty jen jedné strany. Varující na uveřejněném článku je něco jiného. Celý závěr pomateného a silně tendenčního příspěvku připomíná doby hlubokého komunismu. Podle slov bývalého poslance za ODA a nyní vedoucího sekretariátu parku Čestmíra Hofhanzla, kterému Ivan Brezina dopřává hojně prostoru, prý jisté silné skupiny dřevařů využily sporů okolo kůrovcové kalamity a chtěly zneužít v lepším případě nic netušící diletantské ekologické organizace a laické novináře (konkrétně Vladimíra Justa a redaktory pořadu Nedej se!). Což o to, dřevařská lobby je určitě velmi životaschopné a mocné seskupení, které si jistě na Šumavu brousí zuby. Ale že by nevládní ekologické organizace a jmenovaní novináři byli takoví tupci, že by se dali zneužít, nebo byli dokonce schopní (v tom horším naznačeném případě) kolaborace s takovouto skupinou? To snad ne! Paraziti na katastrofách Nepodařené půlstránkové slohové cvičení ještě graduje v odstavci "O co se hraje". Tam jsou citovaným Dr. Hofhanzlem vědci, kteří stojí proti konzervativní asanaci a kácení, označeni za jakési hyeny, které podporují plný rozvoj kalamity a odumírání Šumavy především proto, že touží po jedinečných vědeckých výzkumech založených na této ekologické katastrofě! Taková slova jako by z úst vypadla politikům a vysokým státním úředníkům v padesátých letech, kdy také byli za nepřátele pracujícího lidu označováni vědci "nežádoucích oborů" například genetici a kybernetici, kteří příliš oponovali svými poznatky a teoriemi pracovitým mičurincům a režisérům nesmrtelného komunistického systému. Účinný nástroj: pomluva Dnes stojí na té "správné" straně Brezinovi poctiví lesníci - rutinéři, kteří dokáží pevně svírat svou pracovitou rukou motorovou pilu a v duchu staletých tradic chirurgicky čistě vyřezávat ošklivé schnoucí stromy, aby se park zaskvěl v plné kráse. Proti jsou nečestní badatelé podporovaní nedůvěryhodnými a fundamentalistickými skupinami. Pochybují o smyslu zkostnatělé lesnické rutiny, poznamenané čtyřmi desítkami let socialistického kréda "poručíme větru dešti". Výroky šéfa sekretariátu národního parku proti nevládním organizacím, některým novinářům a vědcům však mohou paradoxně svědčit io něčem jiném. Vedení parku docházejí věcné a logické argumenty, a tak na protivníka za pomoci konformních pisálků vytahují osvědčený a v naší zemi dlouho účinný arzenál: pomluvu, nařčení z kolaborace a snahy se nějak na problému obohatit. Proti tomu je však třeba se velmi ostře ohradit. Špinění vědců a vědy v naší vnitropolitické a ekonomické situaci může hrát do noty opět pouze těm, kteří nemají na rozvoji vzdělání, poznání, tvůrčího a kritického myšlení zájem. To už není pouze spor o péči v národním parku, ale cílený útok proti intelektuální základně nezralé české demokracie. Ivan Brezina a uskupení, které zastupuje, by si měli uvědomit, že rozvoj současného světa se stále více řídí vědeckými poznatky. Jedině věda totiž umožňuje neustálý dialog, vedoucí k hledání pravdy a optimálním řešením konkrétních problémů. Vědu tupí převážně ti, kteří nejsou dialogu schopni, a ti, kterým místo o pravdu jde o vlastní prospěch. Vraťme se ale do národního parku. Zásah na Šumavě není nic jiného než jakási operace nádoru, který je třeba vyříznout, aby pacient přežil, cituje na jednom místě článku Ivan Brezina mluvčího NP Šumava. Jinde papouškuje po poradci ministra Igoru Míchalovi: Vladimír Just je jako člověk, který nahlédne do operačního sálu, všimne si, že tam lékaři někoho řežou a začne křičet vražda! Doporučuji, aby se Ivan Brezina poučil i z rčení, že každá operace může být smrtelná a ve světle této moudrosti nahlížel i "léčení" lesů na Šumavě. Lékařská věda totiž dávno ví, že ne všechny nádory se dají řezat. O autorovi, zástupce ředitele Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy