Hlavní problém Šumavy: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:50

Ohlasy a dopisy Ad LN 4. 9. 1999: O Šumavě, ale tentokrát jinak. Jistě je záslužné, když je do diskuse o Šumavě vnesen nový, neobvyklý a přitom více než legitimní pohled, jak to učinil ve svém článku Jiří Merger. V mnohém má pravdu, ale bohužel, v něčem píše o Šumavě nepřesně. Tu nejomylnější větu dokonce editor zdůraznil: "V obrovském prostoru střední Šumavy, v němž bychom dnes rádi viděli pouze nedotčenou panenskou přírodu či dokonce pralesy, bývala dříve kulturní udržovaná a urbanizovaná krajina." Není zřejmé, koho má autor tím plurálem na mysli, ale určitě to není správa národního parku ani environmentální aktivisté. Ti všichni, jakož idalší ochranáři, biologové, lesáci a Šumaváci vůbec, dobře vědí, že relativně nedotčenou přírodu najdou jen a pouze v nedostupných podmínkách mokřadů a suťových a vrcholových lesů. Na Smrčině a na Trojmezné hoře (o něž jde při současné blokádě) nikdy kulturní ani urbanizovaná krajina nebyla, a ani na Modravských slatích nebo třeba v Mrtvém luhu. Na rozdíl od autora článku neznám žádného odborníka, který by tvrdil, že přelidnění (ve smyslu počtu obyvatel) je dnes problémem Šumavy. Problémem je poškozování přírody ne snad početnými, ale relativně náročnými obyvateli a k tomu jak početnými, tak náročnými návštěvníky (leckde ovšem také nešetrným, intenzivním hospodařením v lesích i na loukách a pastvinách v poválečné době). Do vyhnání českých Němců obývalo Šumavu sice řádově víc lidí než dnes, ale byli o několik řádů skromnější, a jak dobře postřehl J. Merger, žili a pracovali v souladu s přírodou. Prakticky neznali problém odpadů, energeticky byli dlouhodobě soběstační a k životu a výdělku nečerpali místní zdroje o moc víc, než jak se stačily obnovovat. Takových "bláznů", kteří by toho byli jakž takž schopni dnes, je hodně málo a pro to, aby se usadili zrovna na Šumavě, mají málo možností oni sami i správa národního parku. Jistěže na Šumavě nejsou jen problémy ekologické, ale také společenské a ekonomické. Rozvoj ekologického zemědělství a tzv. měkké turistiky nepoškozuje přírodu a pomohl by udržovat kulturní krajinu is jejími šumavskými hodnotami například v druhovém bohatství luk a pastvin. Mnoho místních starostů, podnikatelů a politiků však za slovem rozvoj vidí jen masovou návštěvnost, individuální automobilovou dopravu a nové sportovní a turistické komplexy, třeba v pralese na Smrčině. To je hlavní problém Šumavy ve zkratce. Osm let jsem studoval sukcesi vegetace v pohraničí jihozápadních Čech, také na Šumavě na Prášilsku. Mohu J. Mergera ujistit, že vývoj osídlení, hospodaření a struktury krajiny na Šumavě je obstojně prozkoumán (jen z nejmenšího dílu mojí zásluhou) a v ochraně celé biosférické rezervace je pokud možno zohledňován.