Národní park a širší souvislosti: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:50

Na besedě s novináři v pražském Centru nezávislé žurnalistiky prohlásil roku 1997 ředitel Správy Národního parku Šumava Ivan Žlábek, že z parku odejde, jakmile bude jediný strom v parku vytěžen pro peníze. Z místních šetření a z fotografií různých lokalit v parku, pořízených během letošního července, je zcela zřejmé, že v parku jsou těženy v rozporu s rozhodnutím správy parku z dubna 1997 suché stromy, které se nemohou stát ani terčem útoku kůrovce, ani kalamitu dále nerozšiřují. Jde totiž o sterilní stromy. Park je nelegálně těží, vyrovnává na skládky a prodává. Myslím, že se může stát jedině u nás, že ředitel navzdory svému slibu nejen neodstoupí, ale místo toho obviňuje skupinu protestujících ekologů z rozšiřování kůrovce. Ve skutečnosti se o masivní kalamity v parku zasloužilo nejvyšší mírou právě Žlábkovo vedení, které stálými změnami koncepcí managementu parku během posledních pěti let připravilo pro Šumavu zatím nejkrušnější chvíle v novodobé historii tohoto pohoří. Dnes jsou zbytky prvních zón rozvráceny, kůrovec je v prvních i druhých zónách úspěšně namnožen, lesní technika ovládla park a turisté jsou z něho vyháněni. Vedení sousedního parku v Bavorsku sleduje akce u nás "s politováním", ale nemůže nic dělat. Česká cesta připraví park pravděpodobně o mezinárodní kategorizaci, šumavskou krajinu o turisty a obce o dotace Evropské unie, ale jako by to bylo jedno všem, od ministra po lesního dělníka s pilou v ruce. Kácení a prodej suchých stromů, to jsou podle Josefa Jelínka patrně jen "nepodstatné provozní nedostatky". To, že se praxí současného vedení parku oddálí vznik přirozeného lesa na Šumavě o mnoho desetiletí, je pro něho patrně lapálie. Místo toho šermuje pan Jelínek, jinak propagátor holosečí za socialismu pod Lesprojektem, slovy o dvou, třech stech letech, aby poděsil ty, co se děsit nechají. Místo toho, aby seriózně zhodnotil zkušenosti v Národním parku Bavorský les, případně v jiných mezinárodně uznávaných národních parcích, které zdaleka nejsou tak pesimistické, tvrdí, že v rozšířené části Národního parku Bavorský les se těží zrovna tak jako u nás. Zapomněl však dodat, že tam celkově 75 % plochy parku zůstává bez zásahu. Zapomněl toho víc. Zapomněl připomenout, že konference Aktivní ochrana lesa ve Vimperku v dubnu 1997 zamítla jakékoli umělé zásahy v prvních zónách i do budoucna, zapomněl připomenout varování Federace národních a přírodních parků Evropy, že šumavský park odporuje kritériím IUCN, že kůrovec není příčina, ale důsledek hynutí lesů vlivem globálních klimatických změn. Zapomněl se vyjádřit k hynutí lesů Orlických hor bez účasti kůrovce, zapomněl komentovat takové "drobnosti", jako útoky lesních dělníků proti turistům a ekologům, které pokračují přesto, že vedení parku prý "podniklo příslušné kroky", aby si lesní dělníci turistů nevšímali. Zapomněl říci že současná praxe v parku ohrožuje systém ochrany přírody v celém Česku. A tak si dovolím také pár cifer: rozsáhlé holiny ve druhých zónách se budou do doby zajištění kultur zalesňovat podle odhadů lesníků ještě minimálně dvacet let. Vedení parku hovoří o třiceti, možná padesáti letech intenzivní lesnické práce. Letos bude v parku vytěženo cca 200 tisíc kubíků dřeva, přičemž odhady "odborníků" ze správy parku byly realitě mnohem vzdálenější než odhady "neodborníků" z Hnutí Duha. A co se stane dál? Nejcennější porosty, obnažené po hazardérském kácení rukou současného vedení parku, jsou zčásti už sežrány kůrovcem a další lidský zásah motorovu pilou jen dovrší dílo zkázy. A pak přijde vichřice, která rozvrácené porosty zlikviduje úplně. A jestliže bude les v parku zlikvidován, bude zbytečné mít park. Mohou opět nastoupit Lesy ČR, které v současné době pracují ekologičtěji než správa parku. Vedení parku postavilo koncepci šumavského parku na hlavu a ohrozilo jeho existenci. Park dnes úspěšně likvidují bývalí úředníci z ministerstva životního prostředí a ministerstva zemědělství, kteří měli už v začátcích parku zájem učinit z něho "lesní závod". Mám však za to, že jde o celosvětový problém. Vždycky stojí proti sobě ti, jimž jde o bezprostřední hospodářský užitek, a ti, kteří jsou s to myslet globálně, v souladu s přírodním prostředím. Ti, kteří myslí přes kubík, a ti, kteří uvažují o ekologické únosnosti. Ti, kteří myslí na dnešek a ti, kteří se zabývají tím, co po nás zbude za sto let. Svět funguje díky tomu, že jedni kontrolují druhé. A tak nemohou ti první přeměnit celý svět v kubíky a ti druzí nás nemohou posílat žít do jeskyň. Obě síly se musí vzájemně vyrovnávat. Národní park je právě oním "jeskynním", prahorním místem, díky němuž může o kus dál existovat cementárna.