Mediální hra s kůrovcem: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:50

Čestmír Hofhanzl, Správa Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava

Ohlasy a dopisy Ad LN 13. 5. 1999: Chraňme přírodu před technokraty a diletanty! a 4. 5. 1999: Skuteční kazisvěti letos Ropáka nedostali. Smutnou skutečností naší doby je, že věda již není posláním zarputilců, kteří se mohli mýlit, nikdy je ale nenapadlo podle potřeby upravovat pokusné prostředí nebo výsledky. Stejně tak slovo a znalost písma přestaly být prostředky k popisu objektivní skutečnosti v celé její složitosti a vztazích. Vladimír Just ovládá písmo, ale slova se mu stala symboly, které lze libovolně skládat. Ivan Brezina si zase vybírá argumenty podle potřeby. Psát o lýkožroutovi smrkovém jako o predátorovi je demagogie. Vladimíra Justa i Pavla Bezoušku jsem navrhl na titul Ropáka roku já. Polopravdy vytržené ze souvislostí chrlí přes televizní obrazovku a novinový papír na nezasvěcenou veřejnost již několik let. Oba přispěli k "velkovýrobě holin" svou podporou bezzásahového managementu v národním parku. Pomohli udržet a rozdmýchat požár, který tlel na Modravě od osmdesátých let, a který byl živen z bezzásahového území Bavorského národního parku. Celé roky jsme na Bezouškových záběrech viděli zelené lesy v Bavorsku a rozvrácenou krajinu na šumavské straně. Dnes je bezzásahové území smrkového hvozdu na bavorské straně mrtvý, suchý les. Psaní o "účelovém rozdrobení ochranných zón" a o tom, že "vědci vědí, že fragmentace biotopu znamená vážné ohrožení biodiverzity..." je účelové padoušství. Vladimír Just nenapíše, že kolem těchto lokalit je druhá zóna přírodně blízkého porostu. Nedochází k žádnému ohrožení biodiverzity. Odborné vedení parku jen odmítá dělat z porostů, které dnes nejsou schopné samoregulačních funkcí, první zóny a přispívat tak k jejich možnému rozvratu. Smutné je, když ředitelé vědeckých pracovišť, kterými se ohání V. Just, sledují své osobní cíle. Šumava by jim byla jedinečným pokusným prostorem, na kterém by objevovali objevené. Takový pokus proběhl již před 125 lety na stejném místě a je dobře zdokumentován. Poslední odstavec článku je pro mne důkazem, že pan Just ví, proč píše. Cituji: "A jaký ještě chcete důkaz bezmoci dvou, tří publicistů, ba celých vědeckých ústavů vůči neprůstřelné technokratické lobby, chráněné shora ministerstvy? Jak se jednou tato mafie (budu jí tak říkat do té doby, dokud se nechá na veřejnosti právně zastupovat člověkem, který sloužil 23 let zločinecké organizaci) zakousla do Šumavy, nepustí, dokud ji nepřipodobní Krušným horám. Pak si na náš dnešní spor někdy vzpomeňte...". Dnes ti, kteří měli na tragédii smrkových lesů našich hor podíl, hrají mediální hru s kůrovcem na Šumavě. Zpochybňují zásahy proti lýkožroutovi. Škody na porostech jim dávají argumenty a naději dostat se k zásobám dřeva v šumavských hvozdech. Vedení národního parku jim v tom brání. Přírodu nelze chránit polopravdami nebo podrazy, dělá-li to někdo, byť i v dobré víře, nahrává a pracuje pro nenažrance a technokraty. Vladimír Just nehledá pravdu, škodí přírodě, a nejen jí.