Podivná bitva o Šumavu: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:50

V Reflexu č. 36 vyšel text Radovana Holuba nazvaný Potřebujeme Národní park Šumava? , shrnující jeho osmiletou historii. Dnes otiskujeme polemickou reakci pracovníka správy parku RNDr. Čestmíra Hofhanzla. Byl jsem u počátků vzniku a vyhlášení Národního parku Šumava. Pamatuji si na nereálné návrhy jedné strany skalních ochranářů, kteří chtěli park zcela ponechaný přírodě. Uprostřed urbanizované Evropy, kde je člověkem využit a poznamenán každý čtvereční metr krajiny. O prosazení národního parku byl veden nemilosrdný konflikt. Vyhlášením byla na mapě vytyčena čára, která znamenala, že co je za ní, zůstane zde a nebude vykradeno. V poloviční anarchii, která se rozběhla na území celého státu, velmi záleželo na tom, do jakých rukou se dostane správa parku. PAPÍROVÝ PARK Na jaře 1991 existoval park na papíře. Území z více než osmdesáti procent pokryté lesy bylo ve správě Státních lesů, v oblasti Lipna, v západní části u Prášil a Dobré Vody ho spravovaly vojenské újezdy. Na zemědělské půdě hospodařily státní statky. Uvnitř území se nacházelo osm obcí, jejichž vnitřní vybavenost iobyvatelstvo odpovídaly půlstoleté příhraniční izolaci. Skutečný fyzický převod lesů do správy národního parku byl déle než dva roky trvající konfliktní proces. Tvrdí-li dnes Radovan Holub o Františku Urbanovi, Ivanu Žlábkovi i Vladimíru Zatloukalovi, že bránili převodu lesů do správy parku, lže a záměrně dezinterpretuje skutečný průběh. Nabídka vydání lesů ze strany Státních lesů v polovině roku 1993 byla účelová, bez konečného vyúčtování, které se provádí ke konci roku. Proto František Urban i Ivan Žlábek, tehdy pracovníci MŽP, nesouhlasili s takovým převodem, kde se dalo leccos zakamuflovat. Vladimír Zatloukal byl v té době ještě mimo hru. CAUSA JIŘÍ KEC Napsat, že Jiří Kec byl odvolán, protože neuposlechl ministra Františka Bendu a přes výslovný zákaz pokračoval a ukončil přebírání lesů do správy parku, je účelová fantasmagorie. Skutečnost je zcela jiná a grotesknější. Jiří Kec byl odvolán, když se jednou vzmužil. Oznámil a předložil ministru Bendovi návrh smlouvy na privatizaci Národního parku Šumava firmou Park servis, s. r. o. Smlouvu mu předložil k podepsání jeho tehdejší náměstek ing. František Krejčí. Měly jí být převedeny všechny činnosti parku, včetně prodeje dřeva, cestovního ruchu atd., na firmu, jejímž vlastníkem byl pak Tötzeli, tchán podařeného náměstka. Jiří Kec pochopil nebezpečí této akce, nepodepsal a oznámil vše ministrovi. František Benda se poděsil, a jak odpovídalo jeho naturelu, vydováděl se na nevinném a nepravém. Odvolal Jiřího Kece. Šedou eminencí v pozadí byl bývalý náměstek ministra Pavel Trpák a jmenovaný František Krejčí. Velmi zajímavé je, že poradcem Duhy, přítelem Radovana Holuba i Vladimíra Justa je dnes "lesní ekolog" František Krejčí. Firma Park servis, s. r. o., stále existuje. START KŮROVCE Spor kolem zonací v národním parku vzešel z počáteční nedůslednosti a je účelově zneužíván. Vyhlášení národního parku neznamenalo zakonzervování krajiny ve stavu, jaký byl v okamžiku vzniku. Vyhlášení mělo být začátkem procesu, ve kterém na podkladě znalostí o přírodě aktivně pomůžeme opravit, co jsme necitlivou činností pokazili. Na Šumavě přírodnímu stavu mohla odpovídat některá rašeliniště. Lesy ve své valné většině byly pozměněny hospodářskou činností člověka. Nezasahovat v uměle vytvořených smrkových monokulturách proti lýkožroutu mohlo skončit jediným způsobem: vznikem rozsáhlé kůrovcové kalamity a zničením smrkových porostů velké části Šumavy. Dlouhodobým úkolem odborného vedení správy parku je důsledným postupem proti lýkožroutu oddálit a prodloužit přirozený rozpad smrkových porostů. Získaný čas využít ke vnášení listnáčů do monokulturních jehličnanových lesů a k obnově smíšených lesů, odpovídajících původní přirozené skladbě. ČESKÝ DISNEYLAND Oběma úspěšnými šumavskými spisovateli, Justem a Holubem, používaný argument, že kalamitní štáb v roce 1993 podepsal dokument, že kůrovcová kalamita byla úspěšně zastavena, nemá žádnou vypovídací schopnost. Pro znalce tehdejších poměrů jen říká: Strana, která území ze svého vlivu ztrácela (ministerstvo zemědělství), si pro sebe myslela - podepíšeme, vždyť je to naše tajná zbraň do budoucích let. Předali jsme vám lesy podle podpisu čisté, co přijde potom, budou naše důkazy o vaší neschopnosti. Strana, která dostávala území do své správy (ministerstvo životního prostředí), uvažovala - když nepodepíšeme, protože to není pravda, snad to z nich již nedostaneme. Park bude bez správy lesů. Taková skutečnost stojí za mnoha podepsanými listinami a dokumenty v českém Disneylandu. PRO DOBRO LESA Správa a hospodaření v lesích Národního parku Šumava jsou trnem v oku těch, kteří zneužili transformace odvětví lesního hospodářství celého státu. V lesích národního parku se provádí vzorová obnova lesa, především vnášením listnatých dřevin. Zdroje získané z parku i dotace se vracejí zpět do lesa a jsou využity k vytvoření vnitřní struktury parku. Za roky jeho existence se v tomto území ušetřily miliardové hodnoty. Příklad, že lze hospodařit ve prospěch lesa, bez korupce, je vleklým nebezpečím pro všechny, kteří si z českých lesů a státního majetku udělali dojnou krávu, kterou ani nekrmí. I to je jednou z velkých příčin stálých útoků na dnešní vedení. Na Šumavě se hraje o zdroje parku a jedinečnou polohu při hranicích s Německem a Rakouskem. Několik lidí ve vedení Správy Národního parku Šumava vzalo zodpovědnost za svěřenou instituci i území státu. Již roky jsou utloukáni v médiích polopravdami i vyslovenou lží. Veřejnou možnost seriózní obrany mají minimální. Sklízíme ovoce toho, že postaví-li se právo, pravda a potrestání zneužití moci na vedlejší kolej, přestane platit exaktní zkušenost. Ctihodní akademici i občané k tomu mlčí. Po letech se pak diví, kde že je ta česká politika a hospodářství. Může se stát, že se budou divit, co se to stalo se Šumavou.