Přímo třídní boj o Národní park Šumava: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:50

Kdo vystoupí vzhůru nad Plešné jezero směrem k nejvyšší hoře Národního parku Šumava Plechý (1378 m), může vidět na vlastní oči nejen mladé lidi blokující kácení v pralese, ale může jako ve sci-fi podniknout cestu do dávné i nedávné minulosti. Nejspodnější část historie obnáší dvě stě i více let. Tak staré jsou stromy, z nichž mnohé mají být pokáceny navzdory stanoviskům několika vědeckých ústavů a navzdory výzvě pěti lesnických kapacit. Další vrstvě je přes sto let: to jsou uměle vysázené lesy v okolí pralesa. Hodně z nich už nestojí. Byly pořezány, odvezeny a prodány přes varování odborníků, že holiny na Šumavu nepatří, že na nich vyroste jen nekvalitní monokulturní les, který za dalších sto let zkosí opět vichřice, kůrovec a motorové pily. Pak následuje časová vrstva "dohlédnutelná": léta normalizace a třídního boje. Temné síly v pozadí Klasický arzenál boje proti třídnímu nepříteli vytáhlo vedení parku hned několik dní po začátku blokády pralesa (27. 7. 1999). Na jedné straně úhledná slova o lidskosti, pod nimiž doutná špatně skrývaná agrese. Na druhé straně arogance moci. Ředitel parku Ivan Žlábek začal hovořit o tom, že lidský život má pro něj větší cenu než asanace stromů. Proti účastníkům blokády prý správa parku nebude policejně zasahovat, neboť ekologičtí aktivisté "mají rádi přírodu, jen něco nepochopili... možná jsou i někým štváni," řekl ředitel. Jinými slovy: vlastně nevědí, co činí, stojí za nimi jakési temné síly (imperialisti?), zkrátka jsou pomýlení. Přidáte-li se k nám, odpustíme vám. Ve dnech, kdy ředitel hovořil o lidskosti a pomýlenosti, objednalo vedení parku u prachatické policie psychický teror. Blokuješ? Tak ukaž občanku! Nechceš ji ukázat? Tak půjdeš s námi. Nechceš jít? Tak ti nasadíme pouta. Neřekneš, kdo za akcí stojí? Tak zůstaneš ležet na stanici přes noc na zemi. Uvědomuješ si, že jsi porušil zákon o ochraně přírody a krajiny? Neuvědomuješ? Tak ještě uvidíš. Lesní dělníci zatím v polouschlém lese seděli na pařezech stromů, které se jim podařilo skácet. Seděli a v rozporu s lesním zákonem kouřili, případně káceli stromy, u kterých seděli aktivisté. Prý na pokyn správy parku. "Klidně mu ten strom hodím na hlavu," řekl jeden dřevorubec. Dělníky však policie jakoby neviděla. Viděla jen ty, na které byla poštvána. Jako za starých časů. Někteří mohou, jiní ne. Zdravé stromy a "provokace" V pondělí 16. 8. zjistila Česká inspekce životního prostředí, že z deseti kontrolovaných pokácených stromů je osm zcela zdravých. O tom existuje úřední zápis. Kdyby v místě nebyli aktivisté, podařilo by se všechno včas zaretušovat. To jest stromy odkornit, případně odvézt -a nic by se nepoznalo. Čtenář se může domýšlet, kolik tisíc zdravých stromů už v minulých pěti letech v parku padlo v rámci takzvaných asanačních těžeb. Vskutku nepříjemné. Správa parku reaguje opět v normalizačním duchu. Byla to prý nejspíš "provokace". Zas stejná představa: někdo v pozadí nastrkuje agenty provokatéry, kteří mají hanobit naše společné dílo. Stihomam? Ohlupování? Verze s provokatérem stojí však na hliněných nohách. Existuje přece úřední zápis, který se nepodařilo ztopit, zničit ani předělat. Jak se brání strom A tak nastupuje o dva dni později nová verze: poražené stromy nebyly úplně zdravé. V některých jsou jeden až dva kůrovcové závrty! Přírodovědci však říkají: Napadený smrk má několik způsobů obrany. Když kůrovec vnikne pod kůru, poškodí pryskyřičné kanálky. Z nich se na něj vyřine míza, která brouka přilepí a zabije. Smrk do postižených míst vylučuje idalší jedovaté látky, zejména terpeny a fenoly. V pralesovitém porostu je daleko víc než v monokultuře vyvinut komplex přirozených nepřátel kůrovce (predátorů). Považovat jedinou kůrovcovou chodbičku za "napadení" - to je absurdní. Je to, jako bychom chtěli zbourat dům, protože se v jednom koutě objevila plíseň. Češi však mají blízko ke švejkovství. Něco z mstivého komisaře a něco z přihlouplého Švejka, tak přece probíhala česká normalizace. Pomsta navrch Schází někomu ještě jeden element represivní společnosti? Třeba neosobnost, anonymita, ona příchuť Josefa K. v českých dějinách? Nuže, i ta sehrává při blokádě svou roli. V neděli 15. 8. ukradl někdo aktivistům od jejich základny - vojenského stanu na autokempu v Nové Peci - jízdní kola. Těm, která nestačil ukrást, propíchal pneumatiky. Provokatéři, neznámí pachatelé, neosobní síly, zastrašovací akce. Zapomnělo se už jen na temného ducha pralesa, který se vyskytoval v pověstech ze staré Šumavy. Ale ne, ten se sem nehodí. Je moc mystický... Správa parku bojuje racionálně. Má však důvody k sebejistotě rozumu? Na Šumavě přece probíhají při kalamitách přírodní procesy, o nichž moc nevíme. Zdánlivě racionální motto lesníků zní: Každá kalamita je důsledkem zanedbané péče. Musíme přírodě pomáhat. Má však i antitezi: Příroda potřebuje jediné - abychom jí dali na chvíli pokoj. Tento názor se však nehodí do krámu. Je to názor třídních nepřátel. Jednu kacířskou tezi, která se nedostala do médií, napsal 16. 7. 1999 pěstební inspektor parku Petr Ješátko: "Doporučuji ponechat lokalitu Trojmezná samovolnému vývoji. Lesnicky vhodné řešení, které by bylo před několika lety možné, bylo již promeškáno. Přirozená obnova smrku lokality Trojmezná a Smrčina může nastat prakticky pouze na rozpadajícím se dřevě, při zastínění a ochraně porostů mateřským hlavním porostem - jak zdravým, tak soušemi. Současný stav přirozené obnovy dává předpoklad vzniku přírodního lesa druhově a zejména věkově diferencovaného." Na správě parku však nemají mnohobarevnou realitu rádi. Samovolný vývoj popřeli, panu Ješátkovi napsali 30. 7. přípis o porušení pracovní kázně a upozornili ho, že s ním může být rozvázán pracovní poměr.