O Šumavě s bábou Dymákovou diskutovat nelze: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:50

Polemizovat s Ivanem Brezinou o Šumavě (Chraňme zdravý rozum před všeználky!, LN 28. 7.) nemá smysl a mnoho odborníků mě před tím varovalo. Polemizovat lze s někým, kdo má o tématu informace - Brezinův článek však dokazuje, že mezi takové lidi nepatří. Neví nic o poslání ani mezinárodně závazných definicích instituce zvané Národní park - myslí si, že NP mají ochraňovat vybrané fenomény před přírodou, jinak prý hrozí, že "příroda zničí vše, co považujeme za hodné ochrany my lidé". Srovnává "kůrovce jako přirozenou součást ekosystému" s člověkem "s jeho dýmajícími továrnami... I on je totiž živočišným druhem patřícím do přírody." Brezina asi nezná zákon č. 114/92, či vládní nařízení č. 163/91 (jejichž normy, včetně ochrany půdního krytu před mechanizací, jsou v NP nadřazeny lesnímu zákonu), nezná Ramsarskou dohodu o mokřadech (ty největší, šumavské - nikoli "smrkové pole", jak si myslí Brezina -tvoří jádro chráněného území). A kontroverzní místa dosud nenavštívil - jinak by si nemohl plést Chráněnou krajinnou oblast s NP a tvrdit, že "naprostá většina" našeho největšího NP "prostě přírodou není. Je to člověkem uměle vytvořené smrkové pole". V podstatě hospodářský les: "Fakticky jím totiž Šumava stále ještě je!" (Kdyby to byla pravda, museli bychom Šumavu jako NP zrušit: podle příslušných definic IUCN totiž musí být většina území netknuta běžnou hospodářskou činností.) Etiketní švindl Tady Brezina s upřímností diletantů a dětí mimoděk prozradil podstatu pečlivě kamuflovaného etiketního podvodu současné správy NPŠ: že žije z prodeje toho, co má chránit. Že vykřikuje každoročně hesla o bitvě s kůrovcem - a přitom ví, že v příštích 5 letech ekonomicky přežije, jen když prodá 155 000 kubíků dřeva ročně, ber kde ber. Brezina asi neslyšel o tuzemské absurditě roztříštěných 135 zón, které jsou světovou raritou, stejně jako fakt, že zdejší NP je už šest let předmětem trvalé kritiky vrcholných přírodovědeckých pracovišť v zemi (minimálně dvě univerzity a dva ústavy AVČR). Ve světě dráždí NP turisty, sportovce, motoristy, zemědělce, ale vědce? Buď to nejsou praví vědci (tvrdí Brezina), anebo to není pravý NP (tvrdím já). Konečně Brezinův článek odborně diskvalifikuje diletantské přirovnání "cizorodých, zavlečených druhů rostlin" na Galapágách s lýkožroutem smrkovým na Šumavě - tedy s broukem, který je tu spolu se smrkem, alespoň ve vrcholových partiích a kolem rašelinišť, domovem odjakživa. Neznalost zralá na vyhazov od zkoušky. (Ne)způsoby polemiky v Čechách Proč s takovým textem polemizuji? Lze na něm demonstrovat cosi obecně platného o našem diskusním křupanství. Základním faulem je diskvalifikace protivníka (místo vyvracení jeho argumentů). Jak se učeně říká - "ad personam", ne "ad rem". Neučeně řečeno jde o pěkné svinstvo. Brezina se zásadně nevěnuje mnou předkládaným faktům, nýbrž mé osobě: tak jako argumenty lesního odborníka Hnutí Duha v LN vyvrátil tím, že pan Bláha je "veterinář", i mne celkem pětkrát čtenářům představuje jako "teatrologa" (popř. "divadelního vědce"), čímž dokazuje mou nesvéprávnost. Zhruba čtvrtinu článku pak věnuje úvahám na toto téma (představuje si, jak on, "ekolog", mi bude na Šumavě vykládat o Hamletovi mimochodem, téže argumentace použil několikrát v médiích ředitel NPŠ: kdybych byl Miloš Zeman, vyvodil bych z toho Brezinovu závislost na instituci, pro niž "na klíč" propagačně píše, takto z toho vyvodím jen nedostatek vlastních myšlenek). Brezinův faul je podlý hned natřikrát: jednak mi "teatrologa" nepředhazuje ve vědeckém periodiku, nýbrž v novinách, kam, pokud vím, běžně píší publicisté, aniž nutně vystudovali ten obor, o němž referují. Za druhé, Brezina dobře ví, že do těchto novin píšu už deset let nikoli jako teatrolog, nýbrž jako publicista a kritik (také Šaldovu cenu jsem tuším nedostal za žádnou "teatrologii", ale za kritickou publicistiku). A do třetice všeho zákeřného: Brezina dobře ví, že součástí mého článku bylo prohlášení pěti renomovaných přírodovědců a lesníků, mezi nimi i členů ministrova grémia (Zachraňme zbytky šumavských pralesů). Protestovali proti tomu, že "se správa NP rozhodla pomoci zbytkům pralesovitých porostů motorovou pilou. Je to jako kdybychom Karlštejn chtěli zachránit tím, že jej srovnáme se zemí a vystavíme na jeho místě nový panelový. Tam, kde technokratické smýšlení vítězí nad odbornými argumenty, tam, kde se nedbá platných zákonů, může přírodě pomoci jedině občanská angažovanost..." (tím tato pětice odborně posvětila současnou blokádu Hnutí Duha v okolí Plešného jezera, kde pralesní mohykány může chtít kácet opravdu už jen absolutní fanatik). LN toto prohlášení odborníků, podporující mé argumenty, neotiskly, aby se panu Brezinovi líp trefovalo do "teatrologa". Brezinův faul je však povzbudivý: kdykoli na mě kdokoli v diskusi o Šumavě vytáhne "teatrologa", vím, že je s argumenty v koncích. Nechť rozhodují odborníci Pokud mi Brezina něco věcně vyvrací, pak jen teze, které si sám vymýšlí (učeně: "ignoratio elenchi"). Nikdy jsem netvrdil, že si pod pojmem lesní inženýr "představuji pouze hamižného dřevaře". Naopak jsem se vždy dovolával osvícených lesních inženýrů K. Kaňáka, J. Krejčího, L. Košťála či I. Míchala. Nevím, kde Brezina sebral mou představu, že "NP má být pokusným územím, kam člověk nesmí vkročit a kde budeme z povzdálí přihlížet ... přemnožení škůdce". Naopak jsem vždy poukazoval na bavorský park, kam člověk smí vkročit téměř všude, aby viděl, jak řekl premiér Stoiber, "jedinečné přírodní divadlo umírání starého a zrodu nového lesa", jehož přirozené zmlazení překvapilo i největší optimisty. A stokrát jsem citoval amerického ekologa B. Evinsona, že park, od jehož jádra nesmí turista a smí traktor, je špatný park. Nevím, proč Brezina polemizuje s mou "kondelíkovskou představou renesančních osobností, které rozumějí naprosto všemu", když jsem tu představu nikdy nevyslovil, naopak jsem se dovolával zmíněných specialistů, vědců z botanického či entomologického ústavu. Souhlasím totiž s Brezinou, že "o odborných záležitostech mají rozhodovat odborníci, a nikoli novácká bába Dymáková". S bábou Dymákovou se totiž, jak ukazuje Brezinův případ, nedomluvíte. O autorovi, Kritik a publicista