V boji o kůrovce spolu soupeří dvě teorie: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:50

ČESKÉ BUDĚJOVICE - Ve sporu o likvidaci kůrovcové kalamity na Šumavě se v zásadě střetávají dvě teorie, z nichž každá má zastánce mezi erudovanými odborníky. Správa národního parku a ministerstvo životního prostředí razí cestu kácení napadených smrků i v prvních, nejvíce chráněných zónách, které mají jinak statut pralesů bez možnosti jakéhokoliv lidského zásahu. Tím, že se nemocné smrky pokácejí, zbaví kůry a nechají ležet na místě, se podle SPNŠ zpomalí rozšíření kůrovce, a tedy usychání smrkového porostu. V případě, že napadené smrky zůstanou stát, kůrovec z nich vyletí a napadne až pět dalších, dosud zdravých stromů. "Zatímco bez kácení les uschne velmi rychle, poražením napadených stromů může tenhle proces trvat deset nebo také desítky let," říká mluvčí SNPŠ Zdeněk Kantořík. Příroda tak získá čas na postupné omlazení lesa. Zastánci ozdravné těžby argumentují také tím, že na Šumavě je z velké části nepůvodní porost, vysázený po větrných polomech a následné kůrovcové kalamitě v minulém století. Ani dnes, kdy má 13 procent šumavského národního park statut takzvaných prvních bezzásahových zón, tedy pralesů, se údajně nedá mluvit o pralesích v pravém slova smyslu. Samočisticí schopnost přírody zpochybňují podle SNPŠ v posledních padesáti letech také další, globální vlivy, jako je skleníkový efekt, které stromy oslabují a dávají šanci kůrovcům. Odpůrci ozdravného kácení v prvních zónách se se SNPŠ shodují pouze v jednom. Kůrovec by nikdy nedosáhl na Šumavě takového rozšíření, nebýt vlivů znečištěného ovzduší a skleníkového efektu. Kácení stromů v pralesích však někteří odborníci považují za nepřípustné. "Uschlý, mrtvý les totiž dává lesu mnohem větší šanci na omlazení než vykácené holiny," říká Karel Spitzer z Entomologického ústavu Akademie věd v Českých Budějovicích. Uschlé, ale stojící stromy mají mimo jiné půdotvorný efekt, brání větru a dalším vlivům a v konečném důsledku tak les omládne mnohem lépe, než na vykácených holinách. Ty naopak mohou způsobit větrné polomy a tedy i další živnou půdu pro kůrovce. Lesníci navíc při kácení zlikvidují i přirozené nepřátele kůrovce. "Není to jen problém ekologický, ale také právní a etický," tvrdí Spitzer. Tím, že vláda jednou zřídila šumavský národní park, se podle něj zavázala, že nejcennější jádra parku nechá bez lidského zásahu jako unikátní možnost sledování přírodních procesů.