Odpovědnost za NP Šumava: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:51

J. Svoboda, předseda České jednoty lesnické, Boskovice

Ohlasy a dopisy Ad LN 25. 6. 1999: Šumavo žij! Smrt diletantům a hyenám! Necelých 10 let po revoluci se naše společnost nedokázala dohodnout na ekologické politice, která by byla součástí obecně přijatelné státní hospodářské politiky a současně definovala představu o prostředí, ve kterém bude na principu trvale udržitelného rozvoje fungovat na zhruba jedné třetině území státu lesní hospodářství, na druhé zemědělství a na třetí průmysl a komunální sféra v harmonickém souladu. Vznik problému NP Šumava tkví zřejmě v rozdílném způsobu vnímání přírodních a sociálně ekonomických jevů. Vzniká dojem, že aktéři sporu jsou na jedné straně lesníci, přesvědčení o své odborné kompetenci, na druhé potom nečestní badatelé, podporovaní nedůvěryhodnými a fundamentalistickými skupinami, kteří pochybují o smyslu zkostnatělé lesnické rutiny. Odborná veřejnost by však měla více vnímat skutečnost, že se o její prestiž jedná až na druhém místě. Na prvním by měla figurovat odpovědnost za trvale udržitelný rozvoj sféry, kterou z odborného hlediska spravují. Všechny lesy, nejenom na Šumavě, v národních parcích nebo CHKO, vyžadují naši ochranu. Zničit les dokáže těžební firma během několika dnů, ale obnovit jej trvá několik let. Do mrtvého lesa po kůrovci je životu nebezpečné vstoupit několik desítek let. Měli bychom si tedy položit otázku, zda máme ještě tolik lesů, že si můžeme dovolit nechat odumřít hektary lesa proto, abychom potvrdili vědeckou hypotézu o přirozené reprodukční schopnosti ekosystému. Nemíním vzbuzovat dojem, že lesníci jsou zneuznaní vševědové. Jejich názory jsou však vždy konzervativní a opírají se především o zkušenosti. To je důvod, proč nejsou nakloněni revolučním změnám a globální aplikaci neověřených teorií.