Dřevorubecká pohádka o kůrovci všežravém: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:51

Mojmír Vlašín, Autor je mluvčím blokády Trojmezenského pralesa

Ve Volarech vyšla před pár týdny krásná knížka Ivo Stehlíka Dřevorubecké pohádky. Jsou všechny velmi krásné a moc jsem si je oblíbil. Ale jedna tam chybí, jmenuje se Jak kůrovec sežral Šumavu. Tuto pohádku vypráví v poslední době ředitel Národního parku Šumava pan Žlábek. Ne že by se mi nelíbila, mám rád i drastické příběhy, ale nemám rád, když se vydávají za literaturu faktu. Lesníci straší veřejnost, že kůrovec sežere Šumavu, pokud se mu nepostaví po zuby motorových pil ozbrojení mužové bez bázně a hany. Vytvářejí katastrofické vize "kůrovcátora", šílené příšery, která se snad živí i žulou. Lesníci si zřejmě pletou národní park s anglickým parkem. Z pohledu lesníka se zdají bouře, vyvracející stromy a celé lesy, záplavy nebo masové rozmnožení hmyzu jako katastrofy. Z pohledu ochrany přírody jsou to opakovaně se vyskytující přirozené události. Dávají impulsy pro změny a další vývoj živých společenstev. Kde způsobí bouře nebo sníh mezery v lesních porostech a k zemi se tak dostane více světla, vznikají v tmavých lesních porostech nové porostní struktury - začíná nová, bohatě různorodá fáze vývoje lesa. Mrtvé, trouchnivějící dřevo je životní základnou pro druhově bohatý svět mikroorganismů. Kořenové "talíře" a křížem krážem ležící kmeny nabízejí na nejmenším prostoru světlo a stín, zralou půdu i syrovou zemi - ideální podmínky pro novou generaci lesa. Hmyz, jako např. kůrovci, využívá odumírající stromy. V periodických hromadných výskytech (přemnoženích) způsobuje i zánik starších stromů ať již jednotlivě, či na souvislých plochách. Také stojící, trouchnivějící stromy jsou důležitou součástí přírodního lesa. Tvoří obohacení nabídky životního prostoru a možnosti života pro hmyz, houby a ptactvo, vázané na výskyt mrtvého dřeva, jako např. pro brouky, dřevokazné houby a datlovité ptáky. V přírodních lesích se udržuje v rovnováze vznik a rozklad rostlinné hmoty. Mladší stromy se vyvíjejí a dorůstají, staré odumírají a začleňují se znovu do přirozeného koloběhu. Stromy přicházejí a odcházejí - les zůstává. Národní parky jsou (podle naší legislativy) rozsáhlá území, jedinečná v národním či mezinárodním měřítku, jejichž značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam. Národní parky mají tři zóny, jejichž režim se výrazně liší. Podle klasifikace IUCN (Světový svaz pro ochranu přírody a přírodních zdrojů) národní park je zřízen hlavně pro ochranu ekosystémů a rekreaci. Šumavský národní park je náš největší NP. Není poškozen kůrovcem, ale způsobem, jak se problematika kůrovce řeší a jak je provedena zonace. Nejcennější část každého národního parku se nazývá přírodní nebo také první zónou. Jsou to plochy původního nebo přirozeného charakteru, do kterých už člověk řadu let nezasahoval. První zóna na Šumavě zahrnuje asi 13 procent rozlohy parku, je tvořena 135 samostatnými ostrůvkovitými částmi, což v Evropě ani ve světě nemá obdoby. Tato fragmentace první zóny způsobuje hlavní problémy. Na německé straně je vyhlášen park Bayerischer Wald, první zóna se skládá ze čtyř částí a tvoří 40 procent výměry parku. Již při letmém srovnání je vidět, že u našich národních parků je zjevná nesrovnalost v pojetí prvních zón. Ostatní národní parky v západní Evropě pak mají první zónu od 40 do 85 procent, v průměru 52,4 procenta. Kácením v první zóně národního parku jako by ředitel vzkázal veřejnosti: "Nebojte se, zachráním Šumavu, i kdyby tam neměl zůstat jediný strom." Lesníci, maskovaní za ochránce přírody, již zplundrovali celou druhou zónu národního parku a zakusují se do první. Podle rozhodnutí má dřevo zůstat ležet na místě. Nevěřím, myslím, že i toto patří k dřevorubeckým pohádkám. Před rokem Správa NP říkala, že nikdy nepůjde do prvních zón, už to neplatí. Dnes říkají, že dřevo nechají ležet. Příští rok si na ně vzpomenou a prodají ho do Německa a Rakouska. Až celý park vybrakují, zkonstatují, že zde není co chránit, a tudíž je park třeba zmenšit anebo úplně zrušit. Je třeba říci jasně a nezamlžovat - o nekácení v první zóně neexistují zásadní odborné rozepře, nekompetentní rozhodnutí ministra a Správy národního parku bylo motivováno politicky. Je vhodné připomenout jednu zásadní věc: ministr Kužvart si svolal odborné grémium, které mělo posoudit, zda kácet v prvních zónách, nebo ne. Toto grémium mu poměrem hlasů 6: 2 sdělilo jasně - nekácet. Odbor ochrany přírody ministerstva prostřednictvím ředitele Petra Rotha rovněž Kužvartovi doporučil nekácet. Ředitelé Botanického a Entomologického ústavu Akademie věd se vyjádřili také zcela jasně - nekácet. Ministr na nátlak správy parku rozhodl politicky, ponese tedy politickou odpovědnost.