Kůrovec s motorovou pilou prohrává: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:51

Zásahům proti kůrovci v šumavském národním parku má padnout za oběť více stromů než při kůrovcové kalamitě. Tak zní závěr odborné studie F. Krejčího a P. Mottla Posouzení stavu kalamity a způsob likvidace větrné kalamity v NPR Černé a Čertovo jezero, zpracovaná pro Okresní úřad v Klatovech. "Bojem proti lýkožroutu smrkovému je pouze urychlen rozpad lesního porostu na pralesovitých plochách Šumavy," míní Jaromír Bláha, představitel Hnuti Duha, která se o poznatky čerstvé studie opírá a pokládá ji jako jeden z dodatků ke svému podáni ve správním řízení. Na základě řízeni se rozhodne vedení parku, povolí-li kácení v pralesovitých porostech prvních zón. Autoři studie ze společnosti Park Servis Šumava se pokusili srovnat data o vývoji lesa, kde se proti brouku zasahuje, a lesa, který byl ponechán přirozenému vývoji. Fakta čerpali z chráněné krajinné oblasti Černého a Čertova jezera. "Asanaci kůrovcem napadených stromů a pokládáním lapáků bylo pokáceno více stromů, než bylo zabito uvolněným žírem kůrovce," konstatují. Analýza ukázala, že dvě třetiny smrků napadených kůrovcem se nacházejí na okrajích bezzásahových území v těsném sousedství masivních zásahů. "Dosavadními obrannými opatřeními byl jen urychlen rozpad lesního porostu, a proto se jeví přirozený rozpad porostu pomalejší v bezzásahovém režimu," dodal Bláha, který tvrdí, že studie potvrdila názory odborníků, že zásahy v pralesovitých porostech, jakými jsou např. Trojmezenský prales, Plesná či Smrčina, přinášejí více škody než užitku. "Ostatně proto také vědecká rada národního parku doporučila omezit kácení pouze na plochy s přemnoženým kůrovcem," upřesnil. "Správa parku zatím neměla možnost se s výzkumnou studii seznámit. Předpokládám, že jako každá taková práce bude vědecky oponována," domnívá se mluvčí parku Zdeněk Kantořík a argumentuje tím, že dnes existuje na Šumavě 4500 ha plochy tzv. suchého stromového patra, která je výsledkem ponechání lesa napadeného lýkožroutem smrkovým vlastnímu vývoji. Z toho je 3000 ha na německé straně a zbytek u nás. "Víme, že brouk se chová naprosto logicky a vždy se přesune tam, kde má dostatek potravy. Je nezpochybnitelné, že nejvíce napadených stromů je na hranici bezzásahového území a tam, kde se zasahuje," doplnil. Podle vedení parku zůstává kácení základní sebeobranou proti řádění kůrovce na Šumavě.