Co vyprávějí šumavské smrčiny, 2010, Úvod: Porovnání verzí

Verze z 13. 9. 2015, 05:52

,

Motto

Nemyslete si, že v pralese stojí stromy hustě jeden vedle druhého. Naopak vysoké staré smrky rostou v přiměřené vzdálenosti od sebe a jen padlé obrovité kmeny, bující houští a mlází vytvářejí neproniknutelné bariéry.

Klostermann, Karel: Črty ze Šumavy. Západočeské nakladatelství, Plzeň 1986, s. 50.

Jest ostatně věcí přirozenou, že všude tam, kde zájmy lidské střetnou se s přírodními, krása hyne; les ustupuje polím, příbytky opeřenců domovům tvorů na pevných nohách a skály v štěrk mění svou tvářnost; co však nejnerozumnějším činem lidským zůstává, je zasahování do vlastní činnosti přírodní tam, kde živelná dění, málo posud a částečně jen člověkem ovládaná, samy prospěšný nakonec stav zemi vytvářejí, třeba zpočátku působení jich zhoubným býti se zdálo.

Váchal, Josef: Šumava umírající a romantická. Ladislav Horáček — Paseka, Praha a Litomyšl 2008, s. 34.

Úvodem

Vážení čtenáři,

máte v ruce knihu, která vznikla za spolupráce mnoha vědců, kteří provádějí svůj výzkum na Šumavě již po několik desetiletí. Uvědomili jsme si, že nastal čas podělit se o naše znalosti, výsledky a zkušenosti s širší veřejností.

Snažili jsme se shrnout a interpretovat své znalosti objektivně na základě dnešních poznatků. Současně si uvědomujeme, že předkládaná fakta nejsou dogmata. S postupujícím poznáním a ve světle nových skutečností se zákonitě vyvíjí chápání přírody i názory na řešení problémů. Nic není neměnné a stálé. Celý autorský kolektiv se vší pokorou uznává, že poslední a rozhodující slovo bude mít vždy příroda. Člověk může její vývoj ovlivnit, ale ne řídit.

V předkládané knize se snažíme přispět k pochopení jedinečnosti rozsáhlých šumavských smrčin a významu Divokého srdce Evropy v podmínkách hustě zalidněného kontinentu. Nabízíme svůj ekologický pohled na některé „šumavské mýty“. A také bychom rádi zdůraznili společensko-ekologickou neudržitelnost nostalgického volání po „starých šumavských časech“ a nabídli čtenářům alternativní vizi moderního, k přírodě citlivého života na Šumavě třetího tisíciletí.

V našem povídání bychom si přáli, abychom si vzájemně dobře rozuměli. To se neobejde bez základních odborných pojmů a přesného vyjadřování a bez základní znalosti těchto pojmů. Víme, že většina pojmů, s kterými budeme pracovat, je široce používána a jejich podstata intuitivně chápána, ale považujeme za důležité některé z nich vysvětlit, abychom si byli jistí, že pod určitým výrazem chápou autoři i čtenář jednu a tutéž věc. Prosíme laskavého čtenáře, aby vydržel prvních pár stránek, přečetl si naše vysvětlení a ujistil se, že pojmy, s nimiž se bude v textu setkávat, používáme a chápeme stejně. K tomu nás vedou dvě zkušenosti: jednak ta, že některé pojmy jsou nadužívány, a to často ve zkresleném významu, a pak ta, že nedostatečné pochopení nebo odlišné chápání některých pojmů může vést k hlubokým nedorozuměním. Dovolte příklad na dokreslení. Slovo ekologie je jedno z nejmodernějších, nejvíce používaných a současně nejvíce zkreslovaných slov v dnešních médiích. V Praze jezdí autobusy „za zelenou ekologii“, musíme udržet „zdravou ekologii naší planety“ nebo třídíme odpad, abychom udrželi „ekologii naší obce“. Při tomto nadužívání slova ekologie zapomínáme, že ekologie je ve skutečnosti vědní obor, který studuje vzájemné vztahy mezi organismy a jejich vztahy s prostředím, ve kterém žijí. Ekolog je odborník a vědec v oboru ekologie. Studuje, jaké místo organismus v ekosystému má a jakou úlohu v něm hraje. Můžeme říci, že ekolog zkoumá, jakou má organismus nebo skupina organismů, které jsou předmětem jeho zájmu, „adresu“ a „zaměstnání“. Ekolog rozhodně není člověk, který třídí plast. Ten, kdo třídí plast, se chová šetrně k životnímu prostředí, ale není ekolog. Ekolog je člověk, který například studuje, v jakém prostředí roste smrk, jaké má nároky na vodu, živiny, teplotu, jak dokáže konkurovat, nebo naopak společně existovat s ostatními rostlinami, jací živočichové či mikroorganismy mu pomáhají, nebo naopak škodí či jsou mu lhostejní. O takto úzce zaměřeném vědci pak říkáme, že studuje ekologii smrku. Pokud jsou předmětem jeho zájmu kromě smrku i všechny ostatní organismy žijící v lese a jejich vzájemné interakce, jedná se o ekologii smrkového lesa nebo také ekosystému smrčin. Ekologie rozhodně není totéž co životní prostředí a nemůže tedy dojít ke „zlepšení ani zhoršení ekologie“, neboť ekologie představuje cestu či prostředek k pochopení procesů probíhajících v životním prostředí, nikoli jeho stav. Ekologii nesmíme zaměňovat ani s praxí ochrany přírody a životního prostředí! Ochrana přírody a životního prostředí je soubor zákonných i praktických opatření, kterými si stát, obce, ba každý z nás snaží chránit své životní prostředí, čistý vzduch, vodu v řece, alej starých stromů podél silnice, Boubínský prales či orchidejovou louku za chalupou po babičce. Ani zde tedy není možno položit mezi ekologií a ochranou přírody rovnítko. Bez kvalitních ekologických znalostí není možné nastavit vhodnou legislativu, která by chránila cennou lokalitu a zároveň nesmyslně neomezovala další využívání okolní kulturní krajiny.