Šumavská trilogie, 2004, Na obálce: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:52

…jde o mimořádně cenné svědectví o jednom zaniklém světě. Krok za krokem, takřka kronikářsky sledujeme mimo jiné postupný zánik jedné obce pod Bobíkem. Lidé pevně zakotvení v hierarchizovaném řádu obce, s mnohasetletými „schreinerskými“ kořeny, tj. – řečeno s E. Kohákem – typičtí „obyvatelé“, byli až na dvě tři výjimky plošně vysídleni. A jiní lidé z vnitrozemí („dobyvatelé“) vybydlovali chalupu po chalupě, až došlo na kostel: nejprve v něm ustájili ovce, pak začali rozebírat střechu.

V novém životě už kostel k ničemu nebude, domnívá se jeden z nich (Paruba: „Buď bude z kostela ovčinec, nebo prasečí chlívek. Na nic jiného jej nepotřebujeme.“).

Rozpad tradičních hodnot pokračoval dál až k úplné likvidaci obce. Dnes zbyla z Cudrovic pouze jedna turistická cedule, otlučená kaplička zády k silnici a několik zakopřivených míst, prozrazujících někdejší stavení.

Už z těchto důvodů – že zachraňuje „ze stínu“ kolektivního nevědomí události, příběhy i lidi, odsouzené jinak k účelovému zapomenutí, zasluhuje pater Hobizal uznání. Přinejmenším dokázal, že tradiční půdorys „šumavského románu“ je schopný inovace a významového přesahu směrem k dnešku.