Kulturní památky Šumavy, 1999, Předmluva: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:52

Barokní učenec Bohuslav Balbín ve svém známém díle Miscellanea... – Krásy a bohatství České země znázorňuje „Evropu jako dívku, na jejímž srdci jsou umístěny Čechy jako zlatý peníz či náhrdelník ozdobený drahokamy, který dívky obvykle nosí na prsou nebo srdci.“ Pod těmito drahokamy na náhrdelníku Evropy si lze dobře představit kulturní památky, zejména díla architektury a umění, které zkrášlují českou krajinu.

Významnými památkami je ozdobena i krajina Šumavy, kterou nás chce provázet tato publikace. Malebné pohoří na jihozápadě Čech je jedinečné nejen svou krajinou a přírodou, ale také svou bohatou minulostí, reprezentovanou četnými kulturními památkami. Tento kraj je nám drahý také jako nositel významných tradic, které se staly nezbytnou duchovní potřebou.

Památkové dědictví ztělesňuje představu kontinuity kulturního života, což platí především u památek uměleckých. Umělecké dílo minulosti se vyznačuje jako každá jiná památka hodnotami historického dokladu, pramene historického poznání, především ovšem dokladu o umělecké tvorbě doby, v níž vznikla. Kromě toho zůstává ovšem taková památka uměleckým dílem, působícím dál svými estetickými hodnotami, vyvolává v pozorovateli nové estetické prožitky a obrozuje uměleckou tvorbu dob následujících. Umělecká památka je tedy současně nositelkou znaků nepomíjejícnosti a nadčasovosti.

Přes svou odlehlost, výšku hraničního hřebene, neprostupnost pralesů i extrémní klimatické podmínky ožívala často Šumava lidskou činností. Už v pravěku sem člověka lákala zrnka zlata v náplavech Otavy a jejích přítoků. S keltským rýžováním zlata se spojuje vznik pravěkých hradišť Sedla, Obřího hradu nebo Věnce u Čkyně. Ve středověku se pak lidé za zlatem odvážili už i do hlubin Země. U Kašperských hor tehdy vznikl nejbohatší zlatonosný revír předhusitských Čech. Šumavou procházely od dávných dob mezinárodní obchodní cesty, spojující Čechy s obchodně vyspělým Podunajím. Na jejich ochranu byly postaveny některé hrady a pevnosti. Krajinu kolonizovaly významné kláštery. Na Šumavě a v Pošumaví se panovník často střetával se zájmy mocných šlechtických rodů. Bohatství plynoucí z těžby drahých kovů, mezinárodního obchodu i rozvoje řemesel se odrazilo na vzniku a rozvoji středověkých městských sídel a jejich kulturní tváři. Výskyt křemene a dostatek paliva z rozsáhlých lesů podnítil vznik slavné sklářské výroby. Šumava byla rovněž vždy známou lesnickou a dřevařskou oblastí.

Dřevo je také důležitou součástí šumavské lidové architektury, která dodnes dodává zdejší krajině originální charakter. Převážná většina obydlí zde byla budována technikou roubení. Ze dřeva se zhotovovala také střešní krytina – šindele. Většina šumavských stavení má povalbové střechy, nízké štíty vysunuté před čelní frontu a často i typické zvoničky. K výrazným příkladům krajového lidového stavitelství patří královácký dvorec Antýgl u Vydry a objekty bývalé pily na rezonanční dřevo na Modravě, kde nás zaujme na Šumavě dosti ojedinělý příklad užití hrázděného zdiva. Ve Volarech se pak dochovaly domy alpského typu s neobvykle širokými štíty, vyřezávanou pavláčkou a nízkými sedlovými střechami. Stavební materiál Šumavy nebyl ovšem omezen pouze na dřevo. Kraj se může pochlubit rovněž celou řadou příkladů kamenné architektury. S raně středověkou kolonizací hraničního hvozdu a rýžováním zlata v Pootaví souvisí vznik cenných románsko-gotických kostelíků, například v Albrechticích, na Mouřenci či v Nicově u Kašperských Hor. Nicovský kostel je současně nejvýše položenou románskou sakrální stavbou v Čechách. Řadu raně středověkých staveb v kraji podél horní Otavy uzavírá na počátku 14. století rozměrné gotické trojlodí původně hornického kostela sv. Mikuláše v Kašperských Horách. Ke skvostům českého raně gotického stavitelství patří na prvních místech kdysi významné cisterciácké kláštery ve Vyšším Brodě a ve Zlaté Koruně v jihovýchodním cípu Šumavy. Vyšebrodský klášter založil roku 1259 Vok z Rožmberka u jedné ze starých obchodních cest. Založení Zlaté Koruny je dílem krále Přemysla Otakara II. z roku 1263, který takto vytvořil hráz pronikání mocného rodu Vítkovců do vnitřních Čech.

Městská architektura má v regionu svého reprezentanta především v Českém Krumlově, který je po Praze nejvýznamnější městskou památkovou rezervací Čech. Poddanské město, hluboko sevřené na dně kotliny kolem meandru Vltavy, vzhlíží mořem svých štítů a střech vzhůru k majestátní kulise pyšného panského sídla, kterému konkuruje pohledově jen protilehlá štíhlá věž farního chrámu sv. Víta. V základních rysech bylo město vytvořeno ve 14. století. renesance se zde plně prosadila v polovině 16. století a zásadně proměnila tvář Českého Krumlova. Nejnavštěvovanější památkou tohoto města je zámek, původně hrad, kdysi hlavní sídlo pánů z Rožmberka – hodnotný architektonický celek, po Pražském hradě nejrozsáhlejší v Čechách.

Tradiční zájem turistů patří také historickému jádru města Prachatic, jehož význam rostl s rozvojem solného obchodu na Zlaté stezce. Doslova „zlatým věkem“ zde byla renesance, která se rovněž čitelně zapsala do tváře Sušice, starého královského města na Otavě, známého dříve rýžováním zlata, obchodem a sladovnictvím. Někdejší zámožnost sušických měšťanů – hmotnou, ale i duchovní – tu dnes dokládají výstavné goticko-renesanční domy na náměstí. Původně renesanční stavbou zvýrazněnou koncem 17. století třemi barokními štíty je známá radnice „svobodného královského horního města“ Kašperské Hory.

Řada památek tvoří výrazné dominanty sídel nebo celé krajiny. Platí to například o kostelích v Železné Rudě, Strašíně, Kvildě nebo o nedávno obnoveném kostele v Zadní Zvonkové. Nedílnou součástí šumavské krajiny jsou též kaple, kapličky a boží muka. Ze starodávných poutních míst kraje připomínáme třeba Dobrou Vodu u Hartmanic, kde je dodnes živá památka poustevníka, misionáře a diplomata sv. Vintíře (St. Gunther, zemř. 1045), současně nejstaršího obyvatele Šumavy, kterého známe jménem.

Mezi památkami jihozápadních Čech zaujímá významné postavení rovněž hradní a zámecká architektura. Některé hrady a pevnosti zde vznikly v souvislosti s blízkou zemskou hranicí a existencí dávných obchodních stezek, rovněž jako správní střediska a opora královské moci, či jako rodová sídla. K nejnavštěvovanějším hradům v naší republice vůbec patří mohutná pevnost Rábí, Kašperk jako ukázka nových principů hradního stavitelství doby Karla IV. nebo Velhartice s unikátním mostem mezi palácem a hranolovitou věží.

Při výčtu památkového dědictví Šumavy nelze opomenout technické památky, které v této publikaci reprezentují zbytky středověkých zlatodolů u Kašperských Hor, nebo kanály na plavení dřeva – Schwarzenberský a Vchynicko-Tetovský, díla geniálního projektanta a stavitele ing. Josefa Rosenauera (1735–1804). Rodný dům spisovatele a básníka Adalberta Stiftera (1805–1868) v Horní Plané je památkou na jednu z nejvýznamnějších kulturních a literárních osobností střední Evropy 19. století.

Kniha fotografií, kterou Vám předkládáme, představuje Šumavu jako krajinu kulturní a bohatou na historii a tradice.

PhDr. Vladimír Horpeniak