Obrázky ze Šumavy, 1889, Předmluva: Porovnání verzí

Aktuální verze z 4. 10. 2015, 16:10

Šumavo krásná, zádumčivá, velebná! Vidím tě dnes před duševním zrakem svým právě tak, jak viděl jsem tě skutečně, kdy procházel jsem se stinných, tajeplných tvých hvozdů klenbami. Nevybledly překrásné obrazy o tobě v mysli mé, jako nevyschl pramen rozkoše nejčistší při vzpomínkách na tebe, jako v srdci neutuchla vřelá touha spatřiti tebe opět, opět…

Jak často rozechvěje ta touha celou duši mou, jak pobádá mne a nutí, abych znova rozběhl se pod vábné koruny kmenů tvých stoletých a tam blaživou, povznášející prožil opětně chvilku.

Šumavo mocná, svobody lidu českého a volnosti té drahé země české odvěká strážkyně! Kolikráte skrovný počet českých hrdinů, nadšený láskou k vlasti plamennou, osadiv stezky těsné, vedoucí do nitra Čech neproniknutelnými tvými pralesy, zadržel zhoubný, všeničící proud nepřátel, valící se do Čech z Bavor sousedních! Kolikráte vniknuv již až do útrob tvých, hledati musil ve kvapu divém, zmateném cesty zpáteční!

Šumavo, krásná k nevypovědění, zádumčivá tak, že až zrak při vzpomínkách na tebe tichou blahostí se zkalí, velebná tak, že v nejhlubších své duše útrobách cítí tady člověk všemocného Tvůrce přítomnosť – o jak velecennou perlu byla by vlasť naše chudší bez tebe, Šumavěnko milá…

Slova ta před časem v nepatrnou knížečku vepsal jsem sám, a teď jsem vzpomínal na cestu Šumavou, vykonanou před několika roky. A ještě dnes, kdy přečítám náčrt dojmu, jímž rozechvěla se duše moje při patření na tolikeré krásy drahé naší Šumavy, jest mi tak nevýslovně milo a sladko v srdci. A z duše, vzpomínkami na všecky ty krásy rozechvělé, volám k Vám, Vy mladí čeští čtenářové, navštivte časem Šumavu, abyste pokochali se jejími krásami, abyste povznesli ducha k čistému nadšení, abyste na těchto místech tajemných, připamatujíce sobě slavnou českou minulosť, roznítili mladá srdce svá plamenem vřelé lásky k vlasti.

Pokusil jsem se načrtnouti Vám tyto obrázky ze Šumavy, protože touhu chci ve Vás vzbuditi, abyste jednou vlastním okem uzříti chtěli rozsáhlé ty hvozdy šumné, ty mohutné vlny hor lesem zádumčivým porostlé, ty nesčetné horské bystřiny, valící se hbitě s boků hor, jakož i tajeplná krásná šumavská jezera.

A kterým z vás bude jednou zle, navštíviti Šumavu, shlédnout její krásy, a tam připamatovati sobě slavnou českou minulosť, o těch nepochybuji, že v domov svůj o jeden vzácný skvost se vrátí bohatší, o vřelou lásku k vlasti. Vždyť neříká se nadarmo: „Poznej svou vlasť a budeš ji milovati!“

A lásky, vřelé lásky všech dětí svých má naše vlasť česká nyní tolik potřebí!