Národní park Šumava očima lesníka a návštěvníka: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Národní park Šumava očima lesníka a návštěvníka |Author=Jan Jiráček |Date=1999-03-12 |Source=Českobudějovické listy…“) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
|Author=Jan Jiráček | |Author=Jan Jiráček | ||
|Date=1999-03-12 | |Date=1999-03-12 | ||
| − | |Source= | + | |Source=Českobudějovický deník |
|Genre=tisk | |Genre=tisk | ||
|Respondent= | |Respondent= | ||
}} | }} | ||
NÁZOR / Domnívám se, že je třeba důležitá rozhodnutí posuzovat nejen se snahou o zachování přírodního prostředí, ale i s přihlédnutím k ekonomickým zájmům společnosti. Delší dobu sleduji neustálé polemiky kolem NP Šumava. Domnívám se, že názory na budoucnost a management NP nejsou konečné. Připomenu názory, které zastávala většina mých kolegů v době, kdy se o NP rozhodovalo. Většina mých kolegů, nejen technokratů a ekonomicky smýšlejících lesníků, byla pro menší variantu parku. Považuji se za lesníka zaměřeného spíše ekologicky, ale důležitá rozhodnutí by se měla všestranně zvažovat. Vládní nařízení 163/91 Jedním z důležitých rozhodnutí bylo vyhlášení NP Šumava (vládním nařízením č. 163 z roku 1991) v rozloze 69 030 ha. Proti menším variantám byli zejména fundamentalisticky založení ekologové, kteří tehdy velký národní park prosadili. Brzy vyvstaly značné rozpory. Vedení NP bylo několikrát vystřídáno, rozpory zůstávají. Různé kompromisy dle mého názoru nic neřeší. Již ve své knize Průvodce lesy jižních Čech (nakladatelství Kopp Č. Budějovice 1998) se zmiňuji o problémech vyvstalých s rozlohou NP, jeho všestranně nevhodným protáhlým tvarem, s roztříštěností ochranných zón a s trvalým ohrožením kůrovcem (lýkožroutem smrkovým). Motto jedné kapitoly zmíněné publikace "Pěstovaný les je lepší než prales" je citát ze správy na 16. zasedání Mezinárodního svazu lesnických výzkumných organizací IUFRO v Oslo 1976. Myslím si, že shrnuje příčiny zásadních sporů mezi zastánci ekologického hospodaření na převažující části NP a těmi, kteří chtějí pasivně přihlížet, jak si příroda poradí s mnoha desetiletí až staletí trvajícími zásahy do přírody, s civilizačními faktory současnosti i budoucnosti. Obě nesmiřitelné skupiny se shodují, že šumavská příroda a krajina není výsledkem přirozeného vývoje, ale že se jedná o kulturní, obhospodařovanou krajinu. Téměř všechny porosty jsou nejméně v jedné generaci hospodářské lesy. Pralesovité zbytky tvoří plošně zanedbatelná torza s nejznámějším Boubínským pralesem. Mezi lesy se hospodařilo i zemědělsky, hlavně před vysídlením německy mluvícího obyvatelstva. Jak v Bavorsku Sousední NP Bavorský les vznikl v roce 1970 na mnohem menší rozloze, v příznivějších ekonomických podmínkách, ani zde se nepodařilo rozpory překlenout. Mrtvý les, zničený kůrovcem, nedává spát tamním lesníkům, ekologům a všem odpovědným za stav NP a jeho funkce. Také zde se řeší ochranná pásma, zásahové a bezzásahové zóny, existují četné spory s okolními majiteli lesů ohrožených kůrovcem. Po napadení broukem vznikají velmi mezernaté nárosty, opět s vysokým podílem méně žádoucího smrku, jeřábu ap. Z údajů o těžbě, snad pravdivých (časopis Lesnická práce 3/99), jsou asanační těžby v NP Bavorský les za poslední roky mnohem vyšší než u nás průměrné těžby v hospodářských lesích. Zpožděné asanační těžby(po vylétnutí brouka) jsou nejhorším zlem pro stav lesa a lesní hospodářství. Navíc v říjnu 1998 postihla NP Bavorský les větrná kalamita. Bez cílevědomého lesního hospodářství nelze očekávat, že požadovaný stav přirozeného lesa, který by bez zásahů člověka vznikal po staletí, je možné v civilizované krajině vůbec dosáhnout. Budou naši potomci hrdi na NP, který se za pár let stane na převládající rozloze Šumavy mezernatým dočasným porostem jeřábu s jednotlivým smrkem a snad jinými dřevinami? Dosavadní vývoj v obou NP k tomu směřuje. Příroda se chová jinak, než jak bychom si přáli. Pokud někdo předpokládá, že u nás jsou přírodní podmínky zcela jiné než v NP Bavorský les, ať již v kladném či záporném smyslu, musí se domnívat, že přírodní podmínky jsou dány uměle vytvořenou státní hranicí. Rozdíly mezi sousedy Oba parky v šumavské oblasti jsou velkým experimentem. Bavorský má alespoň vhodný tvar a přijatelnou velikost. Plní kulturně vzdělávací a výzkumné funkce, což nelze upřít ani našemu NP. Přitahuje návštěvníky a pomáhá rozvoji okolních obcí. Je určitou atrakcí (velké informační centrum, botanická zahrada, obůrky původní zvěře Šumavy ap.). Náš NP bude vždy po této stránce popelkou. Turisty nenadchne, musí-li např. již z Nové Pece jít pěšky směrem na Černý Kříž po bývalé veřejné komunikaci. Přes zákaz vjezdu motorových vozidel tato běžně projíždí (majitelé rekreačních chalup s povolením vjezdu i nákladní soupravy se dřevem). Myslivci se potýkají s přemnoženou populací rysů. Chybí pouze medvědi volně se pohybující po krajině. Jistě by i oni pro ochranu přírody byli žádoucí. Zachránit je na Šumavě se pokoušel již kníže Schwarzenberg na počátku 18. stol., ale s jakým výsledkem? Jedině uvážené a zásadní řešení může do budoucna obstát. Rozhodně téměř celá naše Šumava nemůže sloužit jako pravý NP. Velký tlak na rekreační využívání a s tím související hospodářský rozvoj obcí bude hrát nezanedbatelnou úlohu. Čím dříve se ekologové a jejich odpůrci dohodnou, ne na dočasných "nemastných a neslaných kompromisech", ale na zásadním řešení, bude to lepší pro budoucnost Šumavy jako relativně zachovalé, pestré a dobře ekologicky obhospodařovatelné krajiny. | NÁZOR / Domnívám se, že je třeba důležitá rozhodnutí posuzovat nejen se snahou o zachování přírodního prostředí, ale i s přihlédnutím k ekonomickým zájmům společnosti. Delší dobu sleduji neustálé polemiky kolem NP Šumava. Domnívám se, že názory na budoucnost a management NP nejsou konečné. Připomenu názory, které zastávala většina mých kolegů v době, kdy se o NP rozhodovalo. Většina mých kolegů, nejen technokratů a ekonomicky smýšlejících lesníků, byla pro menší variantu parku. Považuji se za lesníka zaměřeného spíše ekologicky, ale důležitá rozhodnutí by se měla všestranně zvažovat. Vládní nařízení 163/91 Jedním z důležitých rozhodnutí bylo vyhlášení NP Šumava (vládním nařízením č. 163 z roku 1991) v rozloze 69 030 ha. Proti menším variantám byli zejména fundamentalisticky založení ekologové, kteří tehdy velký národní park prosadili. Brzy vyvstaly značné rozpory. Vedení NP bylo několikrát vystřídáno, rozpory zůstávají. Různé kompromisy dle mého názoru nic neřeší. Již ve své knize Průvodce lesy jižních Čech (nakladatelství Kopp Č. Budějovice 1998) se zmiňuji o problémech vyvstalých s rozlohou NP, jeho všestranně nevhodným protáhlým tvarem, s roztříštěností ochranných zón a s trvalým ohrožením kůrovcem (lýkožroutem smrkovým). Motto jedné kapitoly zmíněné publikace "Pěstovaný les je lepší než prales" je citát ze správy na 16. zasedání Mezinárodního svazu lesnických výzkumných organizací IUFRO v Oslo 1976. Myslím si, že shrnuje příčiny zásadních sporů mezi zastánci ekologického hospodaření na převažující části NP a těmi, kteří chtějí pasivně přihlížet, jak si příroda poradí s mnoha desetiletí až staletí trvajícími zásahy do přírody, s civilizačními faktory současnosti i budoucnosti. Obě nesmiřitelné skupiny se shodují, že šumavská příroda a krajina není výsledkem přirozeného vývoje, ale že se jedná o kulturní, obhospodařovanou krajinu. Téměř všechny porosty jsou nejméně v jedné generaci hospodářské lesy. Pralesovité zbytky tvoří plošně zanedbatelná torza s nejznámějším Boubínským pralesem. Mezi lesy se hospodařilo i zemědělsky, hlavně před vysídlením německy mluvícího obyvatelstva. Jak v Bavorsku Sousední NP Bavorský les vznikl v roce 1970 na mnohem menší rozloze, v příznivějších ekonomických podmínkách, ani zde se nepodařilo rozpory překlenout. Mrtvý les, zničený kůrovcem, nedává spát tamním lesníkům, ekologům a všem odpovědným za stav NP a jeho funkce. Také zde se řeší ochranná pásma, zásahové a bezzásahové zóny, existují četné spory s okolními majiteli lesů ohrožených kůrovcem. Po napadení broukem vznikají velmi mezernaté nárosty, opět s vysokým podílem méně žádoucího smrku, jeřábu ap. Z údajů o těžbě, snad pravdivých (časopis Lesnická práce 3/99), jsou asanační těžby v NP Bavorský les za poslední roky mnohem vyšší než u nás průměrné těžby v hospodářských lesích. Zpožděné asanační těžby(po vylétnutí brouka) jsou nejhorším zlem pro stav lesa a lesní hospodářství. Navíc v říjnu 1998 postihla NP Bavorský les větrná kalamita. Bez cílevědomého lesního hospodářství nelze očekávat, že požadovaný stav přirozeného lesa, který by bez zásahů člověka vznikal po staletí, je možné v civilizované krajině vůbec dosáhnout. Budou naši potomci hrdi na NP, který se za pár let stane na převládající rozloze Šumavy mezernatým dočasným porostem jeřábu s jednotlivým smrkem a snad jinými dřevinami? Dosavadní vývoj v obou NP k tomu směřuje. Příroda se chová jinak, než jak bychom si přáli. Pokud někdo předpokládá, že u nás jsou přírodní podmínky zcela jiné než v NP Bavorský les, ať již v kladném či záporném smyslu, musí se domnívat, že přírodní podmínky jsou dány uměle vytvořenou státní hranicí. Rozdíly mezi sousedy Oba parky v šumavské oblasti jsou velkým experimentem. Bavorský má alespoň vhodný tvar a přijatelnou velikost. Plní kulturně vzdělávací a výzkumné funkce, což nelze upřít ani našemu NP. Přitahuje návštěvníky a pomáhá rozvoji okolních obcí. Je určitou atrakcí (velké informační centrum, botanická zahrada, obůrky původní zvěře Šumavy ap.). Náš NP bude vždy po této stránce popelkou. Turisty nenadchne, musí-li např. již z Nové Pece jít pěšky směrem na Černý Kříž po bývalé veřejné komunikaci. Přes zákaz vjezdu motorových vozidel tato běžně projíždí (majitelé rekreačních chalup s povolením vjezdu i nákladní soupravy se dřevem). Myslivci se potýkají s přemnoženou populací rysů. Chybí pouze medvědi volně se pohybující po krajině. Jistě by i oni pro ochranu přírody byli žádoucí. Zachránit je na Šumavě se pokoušel již kníže Schwarzenberg na počátku 18. stol., ale s jakým výsledkem? Jedině uvážené a zásadní řešení může do budoucna obstát. Rozhodně téměř celá naše Šumava nemůže sloužit jako pravý NP. Velký tlak na rekreační využívání a s tím související hospodářský rozvoj obcí bude hrát nezanedbatelnou úlohu. Čím dříve se ekologové a jejich odpůrci dohodnou, ne na dočasných "nemastných a neslaných kompromisech", ale na zásadním řešení, bude to lepší pro budoucnost Šumavy jako relativně zachovalé, pestré a dobře ekologicky obhospodařovatelné krajiny. | ||
Aktuální verze z 7. 10. 2015, 07:25
| Národní park Šumava očima lesníka a návštěvníka | |
|---|---|
| Author | Jan Jiráček |
| Date | 1999-03-12 |
| Source | Českobudějovický deník |
| Genre | tisk |
| Respondent | |
NÁZOR / Domnívám se, že je třeba důležitá rozhodnutí posuzovat nejen se snahou o zachování přírodního prostředí, ale i s přihlédnutím k ekonomickým zájmům společnosti. Delší dobu sleduji neustálé polemiky kolem NP Šumava. Domnívám se, že názory na budoucnost a management NP nejsou konečné. Připomenu názory, které zastávala většina mých kolegů v době, kdy se o NP rozhodovalo. Většina mých kolegů, nejen technokratů a ekonomicky smýšlejících lesníků, byla pro menší variantu parku. Považuji se za lesníka zaměřeného spíše ekologicky, ale důležitá rozhodnutí by se měla všestranně zvažovat. Vládní nařízení 163/91 Jedním z důležitých rozhodnutí bylo vyhlášení NP Šumava (vládním nařízením č. 163 z roku 1991) v rozloze 69 030 ha. Proti menším variantám byli zejména fundamentalisticky založení ekologové, kteří tehdy velký národní park prosadili. Brzy vyvstaly značné rozpory. Vedení NP bylo několikrát vystřídáno, rozpory zůstávají. Různé kompromisy dle mého názoru nic neřeší. Již ve své knize Průvodce lesy jižních Čech (nakladatelství Kopp Č. Budějovice 1998) se zmiňuji o problémech vyvstalých s rozlohou NP, jeho všestranně nevhodným protáhlým tvarem, s roztříštěností ochranných zón a s trvalým ohrožením kůrovcem (lýkožroutem smrkovým). Motto jedné kapitoly zmíněné publikace "Pěstovaný les je lepší než prales" je citát ze správy na 16. zasedání Mezinárodního svazu lesnických výzkumných organizací IUFRO v Oslo 1976. Myslím si, že shrnuje příčiny zásadních sporů mezi zastánci ekologického hospodaření na převažující části NP a těmi, kteří chtějí pasivně přihlížet, jak si příroda poradí s mnoha desetiletí až staletí trvajícími zásahy do přírody, s civilizačními faktory současnosti i budoucnosti. Obě nesmiřitelné skupiny se shodují, že šumavská příroda a krajina není výsledkem přirozeného vývoje, ale že se jedná o kulturní, obhospodařovanou krajinu. Téměř všechny porosty jsou nejméně v jedné generaci hospodářské lesy. Pralesovité zbytky tvoří plošně zanedbatelná torza s nejznámějším Boubínským pralesem. Mezi lesy se hospodařilo i zemědělsky, hlavně před vysídlením německy mluvícího obyvatelstva. Jak v Bavorsku Sousední NP Bavorský les vznikl v roce 1970 na mnohem menší rozloze, v příznivějších ekonomických podmínkách, ani zde se nepodařilo rozpory překlenout. Mrtvý les, zničený kůrovcem, nedává spát tamním lesníkům, ekologům a všem odpovědným za stav NP a jeho funkce. Také zde se řeší ochranná pásma, zásahové a bezzásahové zóny, existují četné spory s okolními majiteli lesů ohrožených kůrovcem. Po napadení broukem vznikají velmi mezernaté nárosty, opět s vysokým podílem méně žádoucího smrku, jeřábu ap. Z údajů o těžbě, snad pravdivých (časopis Lesnická práce 3/99), jsou asanační těžby v NP Bavorský les za poslední roky mnohem vyšší než u nás průměrné těžby v hospodářských lesích. Zpožděné asanační těžby(po vylétnutí brouka) jsou nejhorším zlem pro stav lesa a lesní hospodářství. Navíc v říjnu 1998 postihla NP Bavorský les větrná kalamita. Bez cílevědomého lesního hospodářství nelze očekávat, že požadovaný stav přirozeného lesa, který by bez zásahů člověka vznikal po staletí, je možné v civilizované krajině vůbec dosáhnout. Budou naši potomci hrdi na NP, který se za pár let stane na převládající rozloze Šumavy mezernatým dočasným porostem jeřábu s jednotlivým smrkem a snad jinými dřevinami? Dosavadní vývoj v obou NP k tomu směřuje. Příroda se chová jinak, než jak bychom si přáli. Pokud někdo předpokládá, že u nás jsou přírodní podmínky zcela jiné než v NP Bavorský les, ať již v kladném či záporném smyslu, musí se domnívat, že přírodní podmínky jsou dány uměle vytvořenou státní hranicí. Rozdíly mezi sousedy Oba parky v šumavské oblasti jsou velkým experimentem. Bavorský má alespoň vhodný tvar a přijatelnou velikost. Plní kulturně vzdělávací a výzkumné funkce, což nelze upřít ani našemu NP. Přitahuje návštěvníky a pomáhá rozvoji okolních obcí. Je určitou atrakcí (velké informační centrum, botanická zahrada, obůrky původní zvěře Šumavy ap.). Náš NP bude vždy po této stránce popelkou. Turisty nenadchne, musí-li např. již z Nové Pece jít pěšky směrem na Černý Kříž po bývalé veřejné komunikaci. Přes zákaz vjezdu motorových vozidel tato běžně projíždí (majitelé rekreačních chalup s povolením vjezdu i nákladní soupravy se dřevem). Myslivci se potýkají s přemnoženou populací rysů. Chybí pouze medvědi volně se pohybující po krajině. Jistě by i oni pro ochranu přírody byli žádoucí. Zachránit je na Šumavě se pokoušel již kníže Schwarzenberg na počátku 18. stol., ale s jakým výsledkem? Jedině uvážené a zásadní řešení může do budoucna obstát. Rozhodně téměř celá naše Šumava nemůže sloužit jako pravý NP. Velký tlak na rekreační využívání a s tím související hospodářský rozvoj obcí bude hrát nezanedbatelnou úlohu. Čím dříve se ekologové a jejich odpůrci dohodnou, ne na dočasných "nemastných a neslaných kompromisech", ale na zásadním řešení, bude to lepší pro budoucnost Šumavy jako relativně zachovalé, pestré a dobře ekologicky obhospodařovatelné krajiny.
