Kůrovec na Šumavě, Haló noviny: Porovnání verzí

Verze z 8. 10. 2015, 15:34

V říjnu 1994 byl v Haló novinách uveřejněn můj článek Bavoráci měli štěstí -, ve kterém jsem upozorňoval, že na českou stranu Šumavy se šíří z Bavorského národního parku kůrovec (lýkožrout smrkový - Ips typographus), kterému Němci nevěnují náležitou pozornost. Nebezpečí kůrovcové kalamity jsem doložil výsledkem průzkumu, který jsem provedl na polesí Modrava v oblasti Blatného vrchu, Luzného, Velké a Malé Mokrůvky, Černé Hory, pramenů Vltavy, Březníku, Roklanu a přilehlých lokalit. Upozornil jsem na množství nezpracovaného polomového dříví napadeného kůrovcem. Odsoudil jsem snahu některých, bohužel dosti vlivných, ochránců přírody a pracovníků Správy národního parku Šumava přebírat naprosto chybné teorie pocházející z německé strany Šumavy, které doporučovaly problém kůrovce neřešit, neboť si příroda s tímto nebezpečným škůdcem lesů poradí sama. Tato neudržitelná koncepce byla uplatněna v ochranářských a provozních plánech Šumavského národního parku. Například v první zóně, která zahrnuje výše uvedené lokality, se dokonce přestala zpracovávat nahodilá těžba způsobená větrem, sněhem, kůrovcem a imisemi. Tím bylo popřeno základní pravidlo ochrany lesů, zejména před nebezpečnými hmyzími škůdci, pravidlo hygieny lesa. Aby si čtenáři mohli učinit lepší představu o tom, co se hygienou lesa a ochranou před kůrovcem rozumí, uvedu několik základních pouček. Pokud by například student i základní lesnické školy tato pravidla neznal, těžko by mohl složit zkoušku z předmětu Ochrana lesů. 1) Po celý rok se pečlivě vyhledávají, vyznačují a včas zpracovávají stojící i pokácené, nebo vyvrácené či zlomené stromy napadené kůrovcem. 2) Ve smrkových porostech má být zpracováno veškeré kalamitní dříví vhodné pro rozvoj kůrovce, a to nejpozději do konce června téhož roku. 3) Až do úplného zpracování kalamitního dříví se musí (až na výjimky) zastavit úmyslná těžba. 4) Zbytky po těžbě se mají v oblastech se zvýšeným stavem kůrovce co nejdříve odstranit nebo spálit. 5) V ohrožených oblastech se klade dostatečný počet stromových lapáků, otrávených lapáků a feromonových lapačů. 6) V předepsaném termínu musí být provedena důkladná asanace lapáků a ostatního kůrovcového dříví. V kalamitních oblastech se asanace provádí tak, že se kůra loupe na plachty, kůra se spálí a provede se navíc ošetření příslušnými pesticidy. Tato základní pravidla boje proti kůrovci jsou výsledkem dlouholetých lesnických zkušeností i moderních výzkumných a vědeckých poznatků. Pro naše lesy a Šumavu, která byla v průběhu staletí necitelně zdevastována německými kolonisty, feudálními a kapitalistickými podnikateli a cizáckou šlechtou (např. Schwarzenberky), to platí dvojnásob. Uplatňovat německé nebo americké »zkušenosti« na Šumavě, kde cizí »hospodáři« v minulosti zlikvidovali biologicky zdravé smíšené porosty buků, javorů, jedlí, smrků, borovic a jiných původních doprovodných dřevin a nahradili je smrkovými monokulturami (podle tzv. saské školy nejvyšší výnosovosti), navíc nevhodné provenience, je nejenom naivní, ale přímo trestuhodné. Použijeme-li oblíbeného rčení polistopadových pravicových exponentů, situace na Šumavě je dnes taková, jaká je. Centrální Šumava je ohrožena kůrovcovou kalamitou! Oblast Modravy, Březníku, Filipovy Hutě, Černé Hory a pramenů Vltavy bylo nutno od 29. července do 31. října letošního roku uzavřít pro veřejnost. Do tohoto prostoru bylo nasazeno značné množství těžební, přibližovací a odvozní techniky. V prvé fázi bude vytěženo na mnoha stech hektarech plochy asi čtyřicet tisíc kubíků (m 3 ) dřeva napadeného kůrovcem.

Lze jen pochválit současné lesní odborníky ze Správy národního parku Šumava, kteří dříve, než se mohli dát do boje s kůrovcovou kalamitou, museli svést nelehký boj proti tzv. šumavským ochráncům přírody a jejich scestným teoriím, servilně převzatých od »velkých bratrů« na západ od našich hranic. Při této příležitosti lze citovat slova starého lesníka, který zasvětil svůj život službě šumavským hvozdům, na adresu některých nekvalifikovaných ochránců přírody - do všeho chtějí mluvit, ale před zákonem nenesou za nic odpovědnost. Neutěšenou situaci a postavení, do kterého se dostali odborně vzdělaní lesníci v uplynulých letech, nejlépe charakterizuje případ, při kterém odznáčky vyparáděný hlídač ochrany přírody chtěl mermomocí pokutovat lesníka, který prováděl pochůzku ve svém lesnickém úseku, za který nesl přímou odpovědnost. Hlídač trval na tom, že lesník může chodit pouze po vyznačených cestách. Abych nemohl být obviněn z předpojatosti, budu tlumočit několik názorů odborně vzdělaných a praxí prověřených šumavských lesníků, lesních dělníků a starousedlíků.

Boj s kůrovcem se v posledních letech silně zanedbal.

První zóna národního parku, kde se neprovádí potřebná činnost související s likvidací větrné a kůrovcové kalamity a jiných živelních pohrom včetně škod způsobených imisemi, se stává semeništěm brouka (kůrovce).

Zatímco návštěvníci a starousedlíci Šumavy se stávají pro některé nejextrémnější ochránce přírody jakýmsi obtížným hmyzem, »broučka« (kůrovce) fanaticky obhajují. Všechny tyto názorové střety by měly jít v současné době stranou. Srdce Šumavy je vážné nemocné a vyžaduje pomoc. Lesníci znají diagnózu a vědí, jak nemoc léčit. Potřebují pomoc finanční, materiální, personální, morální a zákonnou. Poskytnout ji mohou příslušné instituce, ministerstva, vláda i veřejnost. Šumava je přírodním klenotem naší vlasti a zaslouží si tu největší ochranu a péči. Když jsem se se svými šumavskými přáteli loučil, zazněla jako vždy jejich imoje oblíbená píseň: »Tam na té Šumavě, kolébka má stála, tam na té zelené Šumavěnce...« Odjížděl jsem s přáním, aby takovou zůstala navždy.