Klostermannův hostinný dům, 2006: Porovnání verzí

Z sumava-corpus
Přejít na: navigace, hledání
(Založena nová stránka s textem „{{KlosterBankArticle |Title=Klostermannův hostinný dům, 2006 |Author=Ondřej Fibich, |Date=2006 |Source=Klostermann, K.: Vzpomínky na Šumavu |Genre=be…“)
 
(Žádný rozdíl)

Aktuální verze z 16. 10. 2015, 12:30

Klostermannův hostinný dům, 2006
Author Ondřej Fibich
Date 2006
Source Klostermann, K.: Vzpomínky na Šumavu
Genre beletrie
Respondent

Dlouhá léta byl Karel Klostermann zařazován ke svým souputníkům J. Š. Baarovi a Janu Vrbovi. Tento trojlístek vystupoval v učebnicích české literatury pod heslem „regionální“.

Posléze se stalo Klostermannovo jméno „výrobní“ značkou Šumavy. Dnes je uznáván jaksi z přinucení i na německé straně hranic. Jenže co říci o mladíkovi, který se stal redaktorem v evropské megapolis – Vídni, hlavním městě veliké evropské mocnosti. Člověku, který znal Paříž, Německo, Balkán. Který patřil do spolužácké generace Františka Křižíka a dalších velikánů české, potažmo evropské společnosti. A můžeme Karla Klostermanna zařadit i do linie dodnes nedoceněných osobností typu Jaroslava Vrchlického, Julia Zeyera, Jiřího Guth-Jarkovského a dalších.

Svým obsáhlým dílem se dotkl nejen tvrdých lidských osudů v srdci šumavských hvozdů, národnostní či náboženské snášenlivosti, ale vytvořil vlastní filosofický koncept spolunažívání lidí. Tuto lidskost mu vložily do kolébky tři ženy. Rodinná chůva Sabina, bytná Lotynka a jeho teta – rodilá Šumavačka. Tak v mladém vnímavém chlapci vznikla originální směs starorakouské poctivosti, českého vlastenectví a šumavské kořenitosti.

Nejbytostnějším jádrem jeho osobnosti i tvorby je však obyčejná sounáležitost s předky a uznání okolní reality. Tyto dva pilíře mu umožnily vyklenout rozsáhlé beletristické dílo do několika vrcholů. Zmizelá osada, Mrtví se nevracejí, Bílý samum, Srul. Tyto větší či menší útvary se suverénně pohybují na spojnici mezi Adalbertem Stifterem a Edgarem Allanem Poem.

Sto let uplynulo a dnes vzniká potřeba vybrané Klostermannovo dílo znovu zpřístupnit čtenářům. Ti jsou dnes v jiné situaci nežli jejich dědové. Mohou spíše přijmout spisovatelovo neokázalé evropanství i úctu k tradicím.

Šumava bude nadále inspirovat svým geniem loci, ke kterému přispěl také pisatel těchto vzpomínek. Z nich je patrno, čím vším musel projít, aby byl lidem schopen předávat svou spirituálně humanistickou vizi. Hostinný dům jeho odkazu je tu otevřen pro každého, kdo uzná svoje kořeny a skutečnost kolem sebe.