Kůrovec oslabené lesy neopustí: Porovnání verzí

Aktuální verze z 10. 4. 2017, 03:01

Entomolog RNDr. Václav Skuhravý

• Společnost pro trvale udržitelný život (STUŽ) Josefa Vavrouška nedávno v Praze uspořádala seminář o šíření lýkožrouta smrkového, neboli kůrovce, v Čechách. Základní otázka, která rozdělila desítky diskutujících na dva tábory, se vztahovala k problému, zda je zásah proti nejrozšířenějšímu škůdci v našich lesích, a především v národních parcích, nezbytný a žádoucí. Jaký je názor entomologa dr. Václava Skuhravého, kdysi hlavního odpůrce boje s mandelinkou bramborovou?

Před pár týdny jsem navštívil univerzitu ve Fraisingu u Mnichova, kde se zabývají jak studiem lýkožrouta, tak řadou lesnických otázek. Posluchačům semináře jsem proto mohl sdělit, že bavorská vláda rozhodla, aby v nově přičleněné části Bavorského lesa k národnímu parku o rozloze 10 500 ha bylo s lýkožroutem bojováno všemi prostředky. Jinak této části hrozí zkáza. U nás není zřejmě známá ani skutečnost, že Bavorský park je proti svému okolí na západě, jihu a východě chráněn ochrannou zónou o šíři 500 m. V ní se proti kůrovci systematicky postupuje. Zprávy v našem tisku budí dojem, že lýkožrout není v Bavorském národním parku takový problém jako na druhé straně hranic, v Šumavském parku. Zapomíná se, že zničil v níže položené části přes 500 ha a vposledních třech letech už ze dvou třetin i vrcholovou stromovou partii Bavorského parku. Zničená část zaujímá přes 100 ha a o zbývajících 600 ha odborníci odhadují, že podlehnou v příštích dvou letech.

• Proč nebyla podobná ochranná zóna vytvořena iv severní části Bavorského parku, na hranicích Českou republikou?

To má dvě příčiny. Jednak pracovníci Bavorského parku podcenili rozmnožovací schopnost a škodlivost lýkožrouta, jednak se naše strana chtěla v devadesátých letech přizpůsobit bavorské a skůrovcem nebojovat. Poslední teplé roky ale způsobily, že v nadmořských výškách okolo 1100 m byly teploty obvyklé pro výšky kolem 600 metrů n. m. To umožnilo prudký rozvoj těchto brouků i ve vysoké nadmořské výšce. Podle mých průzkumů, založených na poměru počtu samců a samic lýkožrouta, je na Modravsku, v okolí Rybárenské slati, gradace rozšíření škůdce na začátku, jižně od Březníku je kalamita v polovině.

• Je kůrovec problémem kromě Šumavského národního parku iostatních lesních porostů v republice?

Ano, a to dokonce i v Krkonošském parku, kde ročně zničí kolem 18 000 m 3 dřeva. To je zhruba desetina ročních škod na Šumavě. Je to důkaz, že rozumný boj proti lýkožroutu je podstatně efektivnější a smenšími následky, než když se nechá přemnožit.

• Lze boj s lýkožroutem zcela vyhrát?

O tom jsem přesvědčen. V knize "Chraňme jihočeské lesy" jsem také napsal, že to bude trvat nejméně 3 až 4 roky. Kalamity se obvykle daří zlikvidovat až za 7 let. Možná, že loňský chladný rok přispěje ke snížení výskytu lýkožrouta, ale to nesmí vést k sebeuspokojení. Jinak by se situace mohla opakovat. Vzpomenu na případ v západních Čechách, kde jsem doporučoval likvidaci asi 16 stromů. Nebylo to možné, protože se jednalo o rezervaci. Za dva roky tam bylo zničeno 3,5 ha lesa, které se nakonec vykácet musely. Nejsem pro postup ochrany až do úplného zničení. Již 150 let platí poučka prof. Ratzeburga, že tam, kde je čistý les, bez vývratů, mrtvých stromů apod., je lýkožrouta minimálně.

• Jak odhadujete rozšíření kůrovce v následujících letech?

V důsledku imisí na celém našem území, a to nejen na severu, kterému je věnována největší pozornost, má lýkožrout bohužel dobrou budoucnost. Za posledních dvacet let se zvýšila kyselost půdy o dva stupně. Škody způsobené v našich lesích polomy, větry, námrazami a dalšími kalamitami v naší republice výrazně narůstají od sedmdesátých let. Tím vznikají příznivé podmínky pro rozvoj lýkožrouta. Časově to koresponduje s prudkým nárůstem výroby elektřiny. Lýkožrout naše oslabené porosty neopustí nejméně do konce tisíciletí.