Kácení Šumavy vyvolává spor, co s přírodou: Porovnání verzí

Aktuální verze z 10. 4. 2017, 03:22

Kvilda - Do nejcennějších míst Národního parku Šumava, kde normálně hrozí vysoké pokuty za trhání borůvek či sbírání hub, vstoupili dělníci s motorovými pilami. Mají svolení ministra životního prostředí Miloše Kužvarta, který je přesvědčen, že pokácením stromů napadených kůrovcem zachrání ekologický systém Šumavy. Kužvart tak znovu otevřel otázku, zda si má příroda v ohrožení pomoci sama, nebo má razantně zasáhnout člověk. "Bezzásahovost prvních zón je základním atributem národního parku. Ministr svým rozhodnutím zpochybnil zařazení Šumavy mezi národní parky," stojí v prohlášení podepsaném mimo jiné ředitelem Botanického ústavu Akademie věd Františkem Krahujcem. "Je to samozřejmě filozofická otázka, v jakém stavu chceme přírodu mít. Civilizovaný svět se na to ale dívá jinak než my," říká Krahujec, který je pro, aby si příroda poradila sama. "Motorové pily napáchají více škody, než když se stromy nechají stát," tvrdí shodně s Krahujcem ekolog Leoš Košťál, který má zkušenosti s kůrovcem z Beskyd či Jizerských hor. Kužvartův poradce Tomáš Hájek se však na problém Šumavy dívá jinak: "Snažíme se přece zachovat ekologický systém, kvůli němuž se území stalo národním parkem," říká Hájek. "Hrozil naprostý rozklad ekologického systému," dodává ministr Kužvart, který přiznává, že mu trvalo několik měsíců, než se definitivně rozhodl povolit kácení v nejvzácnějších místech parku. "Když doutná stodola, je lepší ji nechat shořet a postavit na jejím místě novou?" položil řečnickou otázku Kužvart. Svým rozhodnutím se zatím dostal do nejvážnějšího konfliktu s nevládními organizacemi, Hnutí Duha na něho dokonce podalo žalobu, obviňuje jej z porušení zákona o ochraně přírody a krajiny. Tento zákon přitom Kužvart použil k tomu, aby nepovolil navrženou trasu dálnice přes Chráněnou krajinnou oblast České středohoří. Kužvart se žalobě Hnutí Duha usmívá. "Zákon porušen nebyl," tvrdí. "Pochopitelně, že do jisté míry je kácení stromů zásahem do filozofie parku, ale toto je mimořádná situace," soudí ředitel šumavského parku Ivan Žlábek. Správa parku tvrdí, že kácet stromy bude jen v místech, kde je ještě šance zachránit velké plochy lesa. "Tady pokácíme deset patnáct stromů," ukazuje náměstek ředitele parku Vladimír Zatloukal na stromy v místě zvaném Ztracená slať nedaleko Kvildy. Červené značky na stromech ukazují, kde začíná první zóna parku. Smrk, který porazil dělník a zbavil ho kůry s lýkožroutem, stál už za značkami. Zatloukal uvádí, že brouk napadl tyto stromy už loni, kdy byl povolen zásah pouze ve druhé, méně vzácné zóně parku. Když je dřevorubci porazí včas, než se brouk rozlétne po okolí, zabrání podle Zatloukala tomu, aby se lýkožrout "přestěhoval" do dalších stromů. Oponent Košťál varuje: Zásahy mnohdy přicházejí pozdě, brouk už stačí vylétnout a napadnout zdravé smrky, takže se kácí stále hlouběji v parku. Stromy s kůrovcem navíc chrání ostatní porost před větrem, když se porazí, les se ocitne bez ochranného štítu. A větrem oslabený les je ideálním místem pro lýkožrouta... "Snažíme se, aby byl zásah minimální," brání se mluvčí parku Zdeněk Kantořík. Jako příklad ukazuje vedení parku les na místě pojmenovaném Březník. Některé stromy jsou už úplně zrzavé, kůrovec je "sežral". Tady se kácet nebude, protože lýkožrout se už příliš rozmnožil a záchrana této části lesa není možná. Správa parku zůstává také u tradičních, neagresivních způsobů boje s kůrovcem, který vede už několik let. Podél cest například leží desítky čerstvě pokácených smrků, které slouží jako návnada. Když se lýkožrout zavrtá pod kůru, dělníci strom odvezou, kůru oloupou a brouka zlikvidují. "Rozloha parku je 69 tisíc hektarů a kůrovec je přibližně na čtyřech až pěti procentech území," dodává mluvčí správy parku Zdeněk Kantořík.