Boj s kůrovcem zahájen i v Bavorsku: Porovnání verzí

Aktuální verze z 10. 4. 2017, 03:23

Po kapitalistickém převratu v r. 1989 stalo se u nás, jak se říká, »dobrým zvykem«, kydat špínu na všechno, co souviselo se socialismem. Žádný rychlokvašený politik, pisálek, politický odpadlík, kariérista a ten, kdo zvláště agilně před tím poskytoval socialismu své medvědí služby, se bez toho nemohl obejít. Zásadou militantních pravičáků bylo a dosud je, že na socialismu nesmí zůstat ani nitka suchá. V této souvislosti vzpomeňte, jak v polovině devadesátých let v masmédiích sílila a neustále se oživovala štvavá kampaň proti lesákům z Národního parku Šumava. Důvodem bylo, že se rozhodli zachránit tento zelený klenot naší vlasti před ničivými dopady kůrovcové kalamity pomocí praxí i vědecky prověřených metod. Proti této, prý příliš totalitní a socialismus připomínající snaze se hystericky postavilo mnoho tzv. ochránců přírody. V teplém a pohodlném prostředí svých základen prosazovali svůj ekologický fundamentalismus, který bohužel způsobuje životnímu prostředí více škody než užitku. Vydatně jim v tom pomáhali i mnozí publicisté z pravicově zaměřených hromadných sdělovacích prostředků. Chtěl bych s odstupem několika let poděkovat redakci Haló novin za to, že jako jediná ze všech masmédií v České republice šla proti proudu a umožnila mně v r. 1994, 1996 a 1997 uveřejnit objektivní články se šumavskou kůrovcovou tematikou. V nich jsem s předstihem upozornil na nebezpečí kůrovcové kalamity v centrální části Šumavy. Seznámil jsem čtenáře s výsledky vlastního průzkumu bavorské a české části Šumavy, z kterého vyplynulo, že v Bavorském národním parku kůrovcové nebezpečí hrubě podcenili. Upozornil jsem rovněž na to, že se u našich sousedů nacházejí celé hřbitovy kůrovcem napadených, odumřelých a nezpracovaných stromů a odtud se následně kůrovec šíří do našich příhraničních lesů. Napsal jsem dále, že v uměle založených lesních porostech, s převážně smrkovými monokulturami, navíc nevhodné provenience a zeslabených imisemi, sněhovými a větrnými polomy, je nezbytné lesy chránit před kalamitním přemnožením lýkožroutů celou řadou opatření. Jsou to zejména: 1. V průběhu celého roku se vyhledávají a včas zpracovávají stromy napadené kůrovcem. 2. V ohrožených smrkových porostech musí být zpracováno kalamitní dříví (vývraty, polomy, zlomy) vhodné pro rozvoj kůrovce nejpozději do června téhož roku. 3. Do doby, než je zpracováno kalamitní dříví, zastavuje se (až na výjimky) úmyslná těžba. 4. Dbá se na hygienu lesa a zbytky po těžbě se musí co nejdříve odstranit nebo spálit. 5. V ohrožených porostech se klade dostatečný počet stromových lapáků, feromonových a jiných lapačů. 6. V určeném termínu musí být provedena asanace lapáků a ostatního kůrovcového dříví. V kalamitních oblastech spočívá asanace v tom, že se kůra loupe na plachty, poté se spálí a navíc se provede ošetření pesticidy. Odpůrci lesníků, kteří rychle vyměnili heslo Sovětský svaz náš vzor za Německo a USA náš vzor, argumentovali tím, že jakýsi »odborník« ze Spojených států a správci z Bavorského národního parku jsou toho názoru, že les a příroda si s kůrovcem poradí a není potřeba žádného podpůrného zásahu ze strany člověka. Zapomněli pochopitelně na to, že tato domněnka by mohla platit, a to ještě v omezené míře, ve smíšených, biologicky plně hodnotných a neoslabených původních lesních porostech. Hájil jsem lesníky z Národního parku Šumava, kteří, jak již bylo řečeno, se stali terčem nevybíravých útoků ze strany různých »ochránců přírody«. (Není bez zajímavosti, že mezi nimi se velmi angažoval i známý vševěd, pravicový publicista Vladimír Just, který se např. v nedávné době také podepsal pod výzvu několika umělců za odvolání ministra zdravotnictví MUDr. Davida, který se snaží zmírnit škody napáchané našemu zdravotnictví jeho ódesáckými předchůdci. Napadá idostavbu jaderné elektrárny Temelín, která se mu zdá symbolem socialistické megalomanie.) Za satisfakci svoji i našich lesníků z Národního parku Šumava považuji článek, který po rozhovoru s mluvčím Národního parku Šumava Zdeňkem Kantoříkem uveřejnila MF DNES 17. prosince 1998 pod názvem Čeští a bavorští ochranáři začali společně řešit kůrovcovou kalamitu. Doslova se v něm uvádí: - Spolupráce při řešení kůrovcové kalamity je mezi vimperskou správou Národního parku Šumava a vedením Národního parku Bavorský les od letoška podstatně intenzívnější než v předchozích létech. - Pravidelně se už setkávají čeští a bavorští lesníci, kteří procházejí společnou hranici a vyměňují si různé zkušenosti. Hovoří třeba o účinnosti feromonových lapačů nebo o způsobu asanace napadených a poražených stromů. Zástupci obou parků se nyní scházejí minimálně jednou do měsíce. - Vzhledem k sousedící poloze obou chráněných území česká strana přivítala, když i Němci začali v loňském roce vůbec poprvé na některých místech proti kůrovci zasahovat - ohrožoval už totiž i soukromé lesy a porosty přiléhající k první zóně parku. - Brouk může přeletět i několik kilometrů bez ohledu na státní hranici. - Ředitel Národního parku Bavorský les Karl-Friedrich Sinner řekl, že na německé straně odumřelo po napadení kůrovcem 2148 hektarů lesa, což je zhruba desetina nynější rozlohy parku, a dodal, že letos poprvé vytěžili asi 65 tisíc kubíků napadeného dříví. - V referendu, které loni připravilo vedení bavorského parku, se pro důsledný zásah proti kůrovci vyslovilo více než osmdesát procent lidí. Co říci na závěr? Snad jen to, že »kůrovcová aféra« na Šumavě není jediným přehmatem našich pravicových publicistů v hromadných sdělovacích prostředcích inašich ekologických fundamentalistů v období od sametového převratu. Na jejich nenávistný antisocialismus a nekritickou prozápadní orientaci doplácíme všichni...