Je třeba zasahovat proti kůrovci?: Porovnání verzí

Aktuální verze z 10. 4. 2017, 14:46

Krizový vývoj lesního hospodářství ČR pokračuje. Po čtyřech letech legislativního bezvládí v restituovaných lesích skončil první rok s novým děravým zákonem o lesích. Že restituce lesů zhoršily efektivnost lesního hospodářství jak zhoršením péče o les, tak potřebou dotovat drobné vlastníky lesů ze státního rozpočtu, je odborné veřejnosti známo. Že někteří restituenti lesy nemilosrdně drancují, také. Poslední větší zjištěný případ drancování lesů pana Hofmana u obce Prameny v CHKO Slavkovský les řeší inspekce. Protože veškerý majetek pan Hofman zastavil bankám, problémem bude vymoci zaplacení pokuty. Ale i ohavný případ pana Hofmana je pohromou pro české lesy pouze střední velikosti. Skutečně velkou pohromou lesů ČR posledních let je přemnožení kůrovce v národním parku Šumava. Na kůrovcové těžbě se v ČR loni Šumava podílela asi 25 %. O kůrovcové kalamitě na Šumavě se psalo již dost, leč málo objektivně. Skutečností zůstává, že odmítání zásahů proti kůrovci na území národního parku jeho první správou, podporovanou řadou radikálních ekologů, vedlo k jeho přemnožení a ohrozilo existenci lesů na Šumavě. Odvolání první správy národního parku přišlo v době, kdy se kůrovcová kalamita už rozjela. Její zastavení se ukazuje pro nové vedení správy jako velmi obtížné. Potvrdila to i 4,5hodinová diskuse konaná na Novotného lávce letos 7. ledna. Největší odpůrce zásahů proti kůrovci doc. Špicer z Entomologického ústavu se omluvil, jeho osmi kolegům, kteří s ním před časem podepsali prohlášení odmítající zásahy proti kůrovci v národním parku, se podařilo vyhnout pozvání na diskusi. Poté, co ředitel N árodního parku Šumava pan Žlábek promítl fotografie kůrovcem zničených smrčin (kůrovec se neohlížel na jednotlivé zóny národního parku ani na státní hranici), jejich neúčast nepřekvapila. Nejcennější les Šumavy, někdejší rezervace Modravské a Rokytecké slatě, byl z větší části sežrán kůrovcem. To se těžko zpochybňuje. Z omylů odpůrců zásahů proti kůrovci je třeba jmenovat opomenutí tří velkých kůrovcových kalamit, jež v posledních 130 letech zlikvidovaly původní smrčiny v centrální části Šumavy, hrubé podcenění oslabení šumavských smrčin imisemi a extrémní výkyvy počasí posledních let a faktu, že přemnoženému kůrovci sebezdravější les neodolá. Příroda samozřejmě kůrovce nakonec zredukuje. Obvykle ale až po té, co kůrovec napadenou smrkovou monokulturu zničí. Také zkušenosti sousedního bavorského národního parku přejímali odpůrci zásahů nekriticky. Ignorovali nejen odlišné přírodní podmínky u sousedů, ale i fakt, že oficiální radikální dokument a praxe se dost podstatně lišily. Kůrovec dnes řádí i v bavorském národním parku, byť při nižším zastoupení smrku působí nižší škody. Správa bavorského národního parku proti němu tvrdě zasahuje i v 1. zóně. Veřejnost zastupoval novinář - neodborník V. Just. Četné rozpory v údajích, údajně uváděné správou se vysvětlily: směšoval různé ukazatele s podobným názvem. Doklady o kácení v 1. zóně národního parku včetně občasného použití těžké lesní mechanizace byly sice pravdivé, leč i zde platilo, že požár již vypukl, a je nutné ho hasit všemi prostředky, kterými správa národního parku disponuje. Že nejsou dostatečné, se ví. Že letecké přibližování kůrovcového dříví z 1. zón národního parku bude jen doplňkem, je zřejmé. Bylo kritizováno i neseriózní skandalizování nové správy N árodního parku Šumava odpůrci zásahů proti kůrovci v Lidových novinách a České televizi: nepodložené osočování včetně obvinění ze spolupráce s StB a znemožňování se obviněným hájit. Došlo k pokusům tyto praktiky hájit. Mám za to, že odpůrci zásahů proti kůrovci v diskusi propadli. Snad to pomůže i našim lesům.