Kácení pralesů na Šumavě: Porovnání verzí

Aktuální verze z 10. 4. 2017, 23:34

Před listopadem 1989 bylo běžné, že lesy v našich horách byly chráněny proti emisím H 2 SO 4 a NO 4 z energetiky, těžké chemie a dopravy práškováním mletým vápencem, tento inertní materiál bránil následkům z kyselých dešťů v půdě. Po listopadu 1989 někdo rozhodl, že práškovat už se tolik nebude. Možná se domníval, že odsíření našich velkých elektrárenských bloků vyřeší čistotu ovzduší i půdy natolik, že práškování bude zbytečné. Možná jej k tomu vedly jiné, docela prozaičtější důvody a byl třeba i zainteresován na vývozu dřevní hmoty. Jaká je pravda, to nevím a nemám možnost to vypátrat. Zkrátka tento někdo rozhodl, že se změní koncepce. Tento někdo by za to měl být zodpovědný se všemi důsledky! Tvrzení, že na německé straně Šumavy také nepráškují a kůrovcem napadené stromy kácejí, je jen půlkou pravdy. Oni tam ty stromy totiž nechávají (možná patřičně ošetřené) ležet, slouží tam jako lapače kůrovce. V žádném případě však tyto stromy nikam nevozí a s dřevní hmotou nekšeftují, natož aby ji někam vyváželi. Viděl jsem, jak vypadala Šumava ještě před deseti lety, stromy měly krásně zelené větve až na zem. Kůrovec tam na zdravých stromech neměl prakticky žádnou šanci. Viděl jsem Šumavu po listopadu 1989, když jsem konečně mohl jít i do míst, kam to dříve nešlo, protože to bylo »za dráty«, a říkal jsem si, že ty dráty těch 40 let byly i k něčemu dobré. Za nimi zůstala krásná nedotčená příroda. Pak jsem byl na Šumavě poslední tři roky a viděl heliport u Filipovy Hutě a těžbu dřevní hmoty v Národním parku Šumava pomocí vrtulníků, těžké techniky, kdy traktory ničí vše kolem sebe. Zkrátka naprostá devastace! Po těchto zkušenostech nevěřím správci národního parku, lesákům ani ministru životního prostředí. Pochybuji o nezištnosti rozhodnutí o nové koncepci (mimochodem měnící se po pár letech) a jako daňový poplatník žádám o exemplární potrestání viníků současného stavu.

LUBOMÍR KOUTNÝ, Brno