V první zóně má být divočina: Porovnání verzí

Aktuální verze z 19. 6. 2017, 14:41

Na Šumavě porostou krásné lesy, pokud o ně budeme pečovat, píše František Davídek (Vážení ochránci, les si s »broučkem« neporadí, HN 18. října). Obecně vzato má pravdu: jenže to vůbec nesouvisí s debatou o prvních zónách šumavského národního parku.

Účel těchto zón nespočívá v pěstování lesa tvořeného souměrným porostem vzrostlých zelených smrků. Má to být unikátní ukázka kousku české divočiny. Turisté zde mohou vidět, jak by příroda vypadala, kdyby se jí člověk nedotýkal.

Nikoho tady ani nenapadne odklízet padlé kmeny nebo na jejich místě sázet nové stromky. Součástí přirozeného vývoje horského smrkového pralesa také vždy bylo, že část stromů jednou za několik desetiletí sežere lýkožrout. Kůrovec tvoří součást tohoto ekosystému podobně jako rys, vichřice, tetřev nebo kapradina. Rys zde loví srnce, vichřice poráží stromy, tetřev se živí jehličím, kapradina stíní lesní půdu a kůrovec prostě ničí některé vzrostlé smrky.

Lesnické hospodaření patří do hospodářského lesa. Nikoli sem.

V národních parcích Německa, Rakouska, Švýcarska či Polska se to považuje za samozřejmost. Šumava by měla tento mezinárodní standard také respektovat.

Vojtěch Kotecký, Hnutí DUHA