A pořád se blýská: Porovnání verzí

Aktuální verze z 19. 6. 2017, 15:13

O vyjádření k nové strategii správy Národního parku jsme požádali oba účastníky našeho sporu, Vladimíra Justa a Petra Pitharta.

Vladimír Just: Jsem rád, že se konečně dospělo k názoru, že těžit v prvních zónách národního parku Šumava je velký nesmysl, což dokazují samovolně se obnovující porosty v oblastech poškozených kůrovcem. Novou strategii považuji za rozumný kompromis. Mám jen jednu obavu: aby se všechno naplánované realizovalo. Přes personální změny zůstalo ve vedení parku hodně lidí, kteří zastávali jiná stanoviska a na jejichž bedra spadají holiny Studené hory a další popravy v krajině. Teď snad tedy zbývá říci si s Havlíčkem: Kéž by se nám to vlastenčení jednou z huby do rukou snésti ráčilo.

Petr Pithart: Nevím, co jsou "požadavky zleva" a co jsou "požadavky zprava". Je to charakteristické matení veřejnosti. Celá debata je však už posunuta: pokládám za příznačný podraz, když se o nešťastných lesnících, kteří také milují Šumavu, ale mají vesměs jiný názor než vedení parku, píše jako o "těžařích" (poslední Respekt). Nevím také, jestli nám všem jde ze všeho nejvíc o "mezinárodně uznaný park podle II. kategorie IUCN" (jak tvrdí mluvčí parku). Ani já nechci podvádět, pokud jde o etiketu. Podmínky na Šumavě jsou však tak osobité, že se možná nevejdou do mezinárodní kategorizace, má-li být pro naši generaci a generace příští Šumava co možná zachována. Moje priorita je přízemní: jde mně především o lesy na Šumavě, o to, aby pokud možno zůstaly, a teprve v druhé řadě o etiketu. A vůbec tu nejde, nesmí jít o "větší hospodářské využití parku", jak opět neférově označuje druhou stranu údajného kompromisu V. Just. Nejsem žádný "těžař", jen znám Šumavu a vidím ji jinak. Podmínky na Šumavě při vyhlášení Národního parku v roce 1991 moji vládou byly zcela jiné než dnes. Jak to, že to vedení parku a ministr Ambrozek nevidí? A odvažuji se tu dokonce říci, že neberu argumenty o tom, co bude za stovky let, protože za to totiž nikdo z živých neponese odpovědnost, a každý tedy může beztrestně tvrdit o takto vzdálené budoucnosti cokoli. Jestliže se za koncepci zcela odlišného parku na bavorské straně staví premiér Stoiber, měla se za koncepci na naší straně rovněž postavit vláda, přinejmenším premiér. Nejde totiž jen o odborný problém, jde o problém hodnot, o to, jak je máme rozdílně rozložené v čase. Čili jde o politikum. Ať se za dnešní řešení postaví dnešní premiér. Nikoli premiér z roku 2357. Skutečný kompromis je teprve před námi.

Odborníci v novém porostu.