Politici si neví rady s pojmem národní park: Porovnání verzí

Aktuální verze z 19. 6. 2017, 15:56

ČESKÉ BUDĚJOVICE Ochrana přírody na Šumavě musí vycházet z jasné koncepce, která se pak bude dodržovat beze změny desítky let. Takový je záměr vedení šumavského národního parku, které včera předložilo veřejnosti svůj návrh na budoucí ochranu šumavských hvozdů.

Ochranáři se domnívají, že zhruba 30 % chráněných území, zahrnujících lesy, louky i rašeliniště, by mělo být ušetřeno jakéhokoliv lidského zásahu, včetně kácení kůrovcem napadených stromů. Odpůrci přírodní obnovy šumavských pralesů, včetně jihočeského hejtmana Jana Zahradníka či prezidenta Václava Klause, ale tvrdí, že by šumavský park měl naopak zůstat kulturně obhospodařovanou krajinou. O tomto sporu bude na konci září jednat i Senát.

„Cílem parku je zachovat a zlepšit životní prostředí na Šumavě. To je věta, uvedená v nařízení vlády, kterým se šumavský park v roce 1991 zakládal,“ řekl LN jihočeský hejtman Jan Zahradník. Podle Zahradníka si zlepšení životního prostředí určitě nelze vykládat tak, že se tisíce hektarů šumavských hvozdů ponechají svému osudu a bude se přitom čekat na jejich možnou přirozenou obnovu. Hejtman si pod pojmem šumavský park představuje krajinu, jíž se, jak sám tvrdí, pod „citlivým řízením člověka znovu vrátí její zelená barva“.

V důvodové zprávě ke zřízení Národního parku Šumava z roku 1991 se ale doslova píše: „V lesích I. zóny, které se převážně rozkládají na území rašelinišť, státních přírodních rezervací nebo jsou již dnes prohlášeny za lesy ochranné, se budou lesnické zásahy postupně omezovat na opatření vedoucí k obnově a udržení samořídících funkcí lesních ekosystémů.“ Tuto důvodovou zprávu tehdy ve funkci premiéra odsouhlasil i senátor Petr Pithart, který dnes považuje ponechání pralesů bez lidského zásahu za „šílený experiment“.

Vedení šumavského parku se tak cítí takzvaně ve dvou ohních. Na jednu stranu se má řídit důvodovou zprávou, která mu ukládá postupný přechod k samořídící funkci lesa, na druhé straně tento postup kritizují i ti, kteří tuto zprávu podepsali. „Co Šumava opravdu potřebuje, je jasná koncepce, která stanoví pravidla ochrany přírody na dlouho dopředu,“ řekl LN ředitel SNPŠ Alois Pavlíčko. Snaha ponechat porosty na určitých, přesně definovaných částech parku přírodnímu vývoji podle něj nepředstavuje žádný experiment. „Je to praxe, ověřená samotnou přírodou a úspěšně ukazovaná v národních parcích po celém světě,“ tvrdí Pavlíčko. Na Šumavě je podle něj potenciálně ohroženo kůrovcem maximálně tři tisíce hektarů málo odolných smrkových lesů, uměle vysázených člověkem. Národní park má přitom celkovou rozlohu takřka 70 000 hektarů.