Umírání a život? Fascinující!: Porovnání verzí

Aktuální verze z 20. 6. 2017, 03:53

Šumava - Jediný pohled vlastníma očima bývá často víc než stohy popsaného papíru nebo hodiny odvysílaného času. Této skutečnosti jsou si dobře vědomi členové Hnutí Duha, a proto se při svém boji za přírodu Národního parku Šumava neomezují jen na mediální přestřelky se svými odpůrci. Místo toho už posedmé uspořádali exkurzi do národních parků na obou stranách Šumavy.

Dvojí přístup

Na počátku čtyřdenní exkurze stálo sedmnáct lidí. Další se připojovali cestou a šumavskou pouť jich dokončilo dvaadvacet. "Mírně převažovali mladí, ale na rozdíl od našich Týdnů pro les, jichž se účastní prakticky jen studenti, šli i lidé středního věku," říká Jaromír Bláha, vedoucí programu Lesy Hnutí Duha.

Ekologičtí aktivisté chtějí prostřednictvím svých šumavských exkurzí nabídnout veřejnosti možnost porovnat výsledky péče o přírodu v Národním parku Šumava a v Národním parku Bavorský les. Rozdíl v přístupu ochranářů spočívá zejména ve způsobu, jímž se vyrovnávají s řáděním nechvalně známého lýkožrouta smrkového, kůrovce. Zatímco na české straně se proti němu dodnes leckde aktivně zasahuje, správci bavorského parku nechávají na většině území volnou ruku přírodním procesům. Právě divočina na bavorské straně táhne do parku většinu turistů. Zejména těm starším dělá někdy problém pochopit, proč se tak pěkné dřevo nechává v lese zetlít místo toho, aby se vyvezlo ven a použilo k výrobě. Už i oni si ale začínají zvykat a právě tak jim přestává vadit pohled na "neuklizený" les.

Staří chrání mladé

Pohled na nehybná šedivá těla smrků, mlčenlivě čnící k nebi, někdy už zhroucená na zem, lidi často vyděsí. "Letos mě překvapilo, že tomu tak nebylo. Exkurze se zúčastnili lidé, kteří už o kůrovci něco vědí, a tak byli připraveni. Jedna z přítomných dokonce prohlásila, že se jí suché stromy líbí, protože jí připomínají sochy," konstatuje Jaromír Bláha.

Když pochodníci vstoupí přímo do zdánlivě mrtvého lesa, případná tíseň rychle mizí. Les totiž žije - odumřelé stromy poskytují v drsném šumavském klimatu ochranu čile rostoucím listnatým i jehličnatým semenáčkům, které by v budoucnu měly vytvořit odolný smíšený les.

"Snad každého, kdo do těchto míst vstoupí, upoutá rozmanitost tvarů, barev, vůní i zvuků; holiny nic takového nenabízejí. Vidět umírání, které bezprostředně vede k novému životu, je fascinující. Je skvělé, že se to všechno dá pozorovat zblízka, nikoli z asfaltového chodníku který vede kolem," přibližuje Jaromír Bláha.

Pořád se kácí

Tiskový mluvčí Správy Národního parku Šumava Radovan Holub připouští, že v některých prvních zónách ochrany přírody se proti kůrovci pořád zasahuje, ač současné vedení parku v tomto ohledu zastává jinou filozofii než předchozí. "Je to pravda. Děje se tak na základě výjimek ze zákona na ochranu přírody a krajiny. Výjimek je mnohem méně než dřív, ale stále jsou. Správa parku se totiž zatím musí řídit podle dosud platných starých lesních hospodářských plánů," vysvětluje Holub.

Dodává, že výkonný výbor Rady Národního parku Šumava doporučil správě, aby na dvaceti procentech celkové rozlohy bylo vyhlášeno bezzásahové území. "Rádi bychom, kdyby se to podařilo počátkem příštího roku. Ruku v ruce s tím musí jít i změna zonace," konstatuje Holub.

Nic pro pohodlné

Putování po Šumavě s Hnutím Duha je podnikem pro tvrdé chlapy. Lidi, kteří dojdou nejdál do hospody na rohu, by se mu měli vyhnout. Letos jeho účastníci našlapali poctivých devadesát kilometrů, přičemž nespali v hotelích nebo penzionech, ale ve vlastních spacích pytlích. Nocovali na veřejném tábořišti v Horní Vltavici a třikrát v kempu v bavorském Finsterau.

"Na fotkách, které jsme pořídili čtvrtý, poslední den, je vidět, že mnozí už sotva pletou nohama," říká s úsměvem Jaromír Bláha.

Dodává, že exkurze se každoročně účastní i několik lidí, kteří Šumavu proputovali už v rámci minulého ročníku. Chtějí se přesvědčit, co se za rok změnilo. Letos takoví přišli dva.

Za rok půjdou zase

Ten, kdo je přesvědčen, že Hnutí Duha svých exkurzí využívá ke kůrovcovému vymývání mozků jejich účastníků, se hodně plete. Cesty totiž zdaleka nevedou jen kolem holin vzniklých plošným kácením napadených stromů či kolem suchých plantáží s bujným podrostem. Procházejí i nejkrásnějšími partiemi Šumavy, jež s kůrovcem nemají nic společného. "Pokaždé nabízíme i pohled na horský smrkový prales, ledovcová jezera, kamenné moře, podmáčené lesy či rašeliniště," vypočítává Bláha.

Slibuje, že příští rok vyrazí se zájemci o šumavskou přírodu znovu, už poosmé. "Každý z předešlých ročníků se setkal s velkým úspěchem a pořád přicházejí noví lidé," uzavírá spokojeně vedoucí programu Lesy.

Účastníci exkurze absolvovali desítky kilometrů, leckdy v náročném terénu. Malé stromky vyrůstají pod ochranou svých odumřelých bratří, kteří je chrání před drsným počasím i zvěří. O zasvěcené slovo se postarali průvodci ze správ národních parků z obou stran hranice.