U šumavských lovců lebek: Porovnání verzí

Aktuální verze z 20. 6. 2017, 07:40

Výprava za neznámým kmenem, který zabíjí rysy

Tímto víkendem se myslivcům v Česku na čas naposledy zakouřilo z kulovnic. Poslední leč ukončila honební sezónu a pro 140 tisíc mužů a žen v zelených kamizolách nastal čas bilance. Ani tentokrát se ale na oficiálním seznamu jejich trofejí neobjeví největší šelma brázdící české lesy - rys ostrovid. Ale měla by: letos zastřelili lovci nejméně dvě tato přísně chráněná zvířata. A právě myslivci velmi dobře vědí, ze kterých pušek padaly rány, které jenom za posledních pět let zabily zhruba 70 kusů této vzácné šelmy.

Jdou po mně, přepínám

Ještě před osmi lety to vypadalo slibně. Do českých lesů se podařilo znovu vrátit zvíře, které dlouhá léta patřilo k tradičnímu lesnímu inventáři. Rysům se začalo dařit a z původních sedmnácti se jejich počet vyhoupl na zhruba sto padesát. "Do přírody se vrátil přirozený predátor a populace zvěře se tak stává zdravější," popisuje vliv rysa zoolog z Agentury na ochranu přírody a krajiny Ondřej Wolf. "Nejenže reguluje stavy zvěře na hladinu, která bývala přirozená. S příchodem predátora se zvířata také vrací ke starým instinktům a jsou plašší. Pro myslivce je tak najednou mnohem obtížnější je ulovit." A právě to se ukázalo jako zásadní problém.

V období rozpuku rysí populace se v šumavském národním parku rozhodli, že budou šelmu v místních lesích monitorovat. Patnácti kusům přidělali na krk obojek s vysílačkou, aby mohli sledovat, kam a jak rys migruje. "Zjistili jsme, že se pohybuje na území kolem 300 kilometrů čtverečných. Pár kusů dokonce přešlo z příhraničních oblastí až do brdských lesů," říká Luděk Bufka z Národního parku Šumava. "Jenže v poslední době jejich počet neustále klesá. Z patnácti sledovaných rysů byli tři nalezeni zastřelení a pět dalších bylo pravděpodobně také zastřeleno, protože úplně zmizeli za podivných okolností." Naposledy letos v květnu zastřelil neznámý pachatel rysici, která podle pitvy nedávno předtím porodila koťata. "Před třemi lety jsme ji našli zraněnou v naší honitbě," vzpomíná pan Matějka, myslivec z Lipky u Vimperka. Zraněná šelma putovala do záchranné stanice a po půl roce byla puštěna zpátky do rajónu mysliveckého spolku pana Matějky. "Většina kolegů z jiných rajónů mi říkala, že jsem vůl, že jsem ji nestřelil, že jsme mohli mít trofej. Jenže pro mě je to krásné zvíře a jsem pyšný, že se usídlila právě u nás." Myslivci společně s panem Matějkou začali rysici pozorovat a společně se správou NP Šumava mapovali její pohyb. "No a pak jsme ji našli mrtvou u hranic našeho rajónu. Všichni naši chlapi z toho byli zdrcení. Musel to být ale nějaký myslivec, který ví, jak a kde se rys pohybuje. U většiny z nich totiž panuje averze vůči tomuto zvířeti," říká pan Matějka. O averzi myslivců hovoří otevřeně i další z jejich řad a zároveň člen Ústavu biologie obratlovců AV Jaroslav Červený. "Když jsem se o pytlačení rysů doslechl, napadlo mi oslovit své známé a jejich známé, kdo by mi zapůjčil k vědeckým účelům lebku rysa," říká pan Červený. "No a sešlo se mi asi 70 lebek. Šedesát z nich bylo upytlačeno. Ale mezi myslivci panuje velká solidarita, tak jsem slíbil, že těch informací nezneužiji." Na základě těchto zjištění ale udělal pan Červený se svým kolegou Petrem Koubkem anonymní průzkum mezi 204 myslivci. Sedmnáct z nich se přiznalo, že ulovili jednoho, a tři více než jednoho rysa. Mezi důvody střelby na chráněnou šelmu uváděli myslivci tři nejčastější: ubývá kvůli ní zvěře, je to "dobrý lovecký zážitek" a vzácná trofej. Pro desetinu dotázaných je navíc existence rysa v lesích "nepřijatelná".

Oblast, kde mizí nejvíce rysů, se rozkládá kolem Českého Krumlova a na Prachaticku. Vydali jsme se proto tam.

Hlavně včas zasáhnout

Tři mrtvé laně pohozené vedle zaparkovaných džípů v lese za lipenskou přehradou dávají tušit, že hlouběji mimo cestu dnes člověk musí opatrně. Je slunná sobota třetího lednového víkendu a členové Mysliveckého spolku Zvonková se rozhodli využít poslední možnosti zastřílet si. Kolem čtvrté hodiny hon končí a muži v zeleném se na lesní křižovatce šikují k závěrečné přehlídce ulovených kusů. "Běžte pryč," odhání nás podsaditý lovec. "Tady nemůžete být, neodsouhlasila to naše rada." Když jeho kolegové vidí, že pohrůžka neúčinkuje, nasedají do aut a rychle odjíždějí. Poslední auto se přitom snaží nás zbrzdit, abychom ztratili kolonu z očí. Ale ani tato lest nevyšla a znovu se připojujeme k houfu lovců, kteří se na poli o pár kilometrů dál šikují nad vystavenými úlovky. Rozčilení z nezvané návštěvy a nadávky postupně utichají, muži soustředěně uřezávají mladým srncům hlavy jako trofeje. "No, nedivte se, my se už novinářů bojíme. Nikdy o nás nepíšou nic hezkého," vysvětluje pak v nedaleké hospodě jeden z nejstarších členů tohoto sdružení, bývalý předseda krajského soudu Miroslav Suchdol. "Dělají z nás teď zločince, že prý vraždíme rysy. Ale ať se nediví, když nám ta škodná žere srny." Dříve prý lovci ze Zvonkové stříleli kolem 40 srnců, teď jich za rok dostanou maximálně šest. "Přijde nám to nefér, že nám sem tu šelmu vysadili. Proč se třeba o tom neudělalo referendum," přidává se do debaty další z členů spolku. "Když už ho člověk tady vysadil, tak by ho měl regulovat a střílet v místech, kam nepatří." Myslivci ze Zvonkové se ale dušují, že vzácnou šelmu by nikdo z nich nestřelil. To kolegové ze sousedního spolku Horní Planá, sedící u výčepu ve stejné hospodě, svůj názor netají. "Střílet, střílet, střílet. Nic jiného se s ním nedá dělat. Je to jako s kůrovcem, je potřeba včas zasáhnout a zničit ho," říká Vladimír Jindra z Horní Plané. A jeho kolega přikyvuje: "Nejlepší je chodit do Boletic, je to vojenský prostor, kam kromě nás nikdo nesmí. A řeknu vám to na rovinu. Kdybych rysa potkal a nikdo mě neviděl, tak ho bez váhání střelím."

Právě kvůli takovýmto případům myslivecké averze a stoupajícímu počtu odstřelu chráněné šelmy se ministerstvo životního prostředí rozhodlo zahájit osvětovou kampaň cíleně pro myslivce.

A zítra jdeme na kůrovce pánové