Došlo na adresu redakce, J. Bláha: Porovnání verzí

Aktuální verze z 20. 6. 2017, 07:48

Vždy mrzí odchod lidí, které potkáváme. Pocítíme lítost a rychle jdeme dál, raději na smutné věci zapomenout. Ale odchod některých nás zasáhne víc, zastihne nepřipravené, přinutí nás zastavit a na otázku proč nenajít odpověď. Paní redaktorka Ivana Harantová psala zpravodajství o Šumavě, o obou národních parcích - tématu, které stále přitahuje pozornost. Proto jsme spolu občas mluvili, většinou po telefonu. Někteří novináři píší tak, že zatelefonují jedné straně a druhé straně a to stačí, mají různé názory a vyvážené zpravodajství. I paní Harantová psala vyvážená zpravodajství ve kterých dávala rovnoměrný prostor všem zúčastněným stranám. Ale jí nestačila rutinérská práce. Ověřovala si informace, které dostávala. Chtěla i vidět a na vlastní kůži zažít to, o čem píše. Nejen z dálky i zevnitř poznávat. Vzpomínám, jak proto s námi šla i do první zóny národního parku Bavorský les, s námahou přelézala změť kmenů a větví suchých stromů, dříve napadených kůrovcem, a mladých stromků nového lesa, jak v lehkých dámských střevíčkách zapadala hluboko do bažinatého terénu ... a byla spokojená.