Kůrovec se přemnožil kvůli nepříznivým okolnostem: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:20

Šumava –Šumavské lesy, které pokrývají asi čtyři pětiny rozlohy Národního parku Šumava, jsou v posledním půlstoletí pod trvalým vlivem znečištěného ovzduší, skleníkového efektu i nevhodného hospodaření. Velká část smrčin patří k nepůvodním porostům, které byly osázeny v poslední čtvrtině devatenáctého století. Tehdy totiž po větrné a kůrovcové kalamitě zůstalo na Šumavě přes dvacet tisíc hektarů holin. Z celého Rakouska-Uherska byl proto do jihozápadních Čech přivezen nepůvodní materiál. Tyto monokulturní porosty pak o sto let později po další větrné kalamitě roku 1984 opět napadl kůrovec. Proti přemnoženému lýkožroutu smrkovému však správa národního parku začala zasahovat až v roce 1996, kdy bylo zřejmé, že jen samořídící funkce ekosystému, která by vedla k postupnému utlumení kalamity, brouka v postupu nezbrzdí. Správa parku proto začala kácet nemocné stromy ve druhých zónách chráněného území. Po čase však někteří odborníci upozornili, že situaci komplikují přírodně nejcennější první zóny, v nichž se napadené smrky neporážely. Tvrdili totiž, že z těchto území brouk neustále nalétává do okolních lesů, což kalamitní stav prodlužuje. S kácením napadených stromů v prvních zónách naopak nesouhlasili někteří vědci a nezávislá ekologická hnutí. Tato skupina důsledně prosazovala přirozený vývoj zmíněných lesních porostů. Přesto ministerstvo životního prostředí zásahy v nejcennějších oblastech Šumavy podpořilo, takže správa parku vloni na jaře začala kácet i v prvních zónách. Spor o postup při řešení kůrovcové kalamity vyvrcholil v létě, kdy skupina ekologických aktivistů několik týdnů vlastními těly bránila kácení kůrovcem napadených stromů v Trojmezenském pralese. Když před nedávnem správa parku oznámila, že letos na Trojmezné s výjimkou ochranného hraničního pásma proti kůrovci nezasáhne, organizátoři blokády další protestní akci podmínečně odvolali. Sami však zdůraznili, že zůstávají v pohotovosti...