Šumava jako občanské téma: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:20

Volby / Kéž by v Senátu sedělo víc neřízených než řízených střel. Vznikl přece jako pojistka –a ne převodová páka partajní politiky.

Blíží se kvapem dvojí volby a s volbami přichází velkovýroba mýtů. Jedním z nich je, že chce-li kdokoli do Senátu či do obecní politiky, musí se tam dostat jedině regulérním výtahem politické strany, jinak prý ohrožuje principy naší zastupitelské demokracie, nezávislí zastupitelé se stanou „neřízenými střelami“. Při tristním pohledu na zastupitele vládnoucí strany, jenž veřejně deklaruje, že se zákonem nesouhlasí, ale stranická disciplína mu před očima celého národa přesto zvedne pro špatný zákon ruku, si říkám, kéž by v Senátu sedělo víc neřízených než řízených střel! Nebyl snad zřízen jako pojistka –a ne převodová páka partajní politiky?

Partaje versus Fischer

Existuje u nás senátor, jenž ostatní irituje už tím, že ve vědomí lidí zrušil rovnítko podnikatel, milionář = tunelář. A navíc se tento člověk kacířsky domnívá, že „základem státu je občanská společnost, a nikoliv politická strana“a že si „naše strany uzurpují výlučný mandát na politickou vůli ve státě“. Vrchol drzosti pak je, když tentýž člověk založí nadační fond na celostátní(?) podporu nezávislých kandidátů (v západních Čechách Fischer podporuje pouze Tomislava Vodičku, který kandiduje na Domažlicku a Klatovsku). Aparátníci spustí pokřik: „Fischer se uchýlil k nečistým praktikám!“(hlas známých pěstitelů demokracie z KSČM). Připomeňme si výchozí nerovné pozice: nezávislý kandidát musí nasbírat nejméně 1000 podpisů, financuje kampaň ze soukromých prostředků, zatímco stranického kandidáta dotuje partajní pokladna, do níž tečou peníze nás všech. A navíc, za každého stranického senátora vyinkasuje strana milion korun ročně. No nekupte to, takový kšeft! Bonmot nezávislého senátora Václava Fischera „Volte nezávislé –senátorů je 81, společně ušetříme 81 milionů ročně!“má tedy v našich poměrech racionální jádro. Ptejme se však, zda se (ne)vyplatí volit nezávislé i z jiných než úsporných důvodů. Uvedu příklad z terénu, který je mi důvěrně známý.

Šumavské perly

Je tomu přesně rok, co jsem v těchto listech publikoval otevřený dopis třem poslancům a jednomu senátorovi, všem zvoleným v západočeském regionu. Napsal jsem, že jim v žádném případě nezávidím jejich bezprecedentní platy, neboť doufám, že si za ty peníze, na které já zdaleka nedosáhnu ani přednášením na dvou vysokých školách, pořídí kvalitní informační servis a budou za mne rozhodovat mnohem fundovaněji, takže to v konečném součtu vyjde levněji. Dopis jsem psal proto, že mě tito zastupitelé (Milada Emmerová a Petr Smutný z ČSSD, Jiří Papež z ODS a Jiří Maštálka z KSČM) šokovali nekvalifikovanými výroky k loňské blokádě Trojmezenského pralesa (v souvislosti s výzvou k blokádě mluvili o „ujetých jedincích“, „ne dost vzdělaných, jimž chybí adekvátní odpovědnost“atd.). Žádný z nich netušil, že k záchraně pralesa vyzvala tehdy pětice renomovaných přírodovědců, z toho čtyři lesníci, mezi nimi jeden emeritní profesor lesnické a zemědělské univerzity a dva členové ministerského odborného grémia pro Národní parky. Po úspěšné blokádě pak komise šesti vrcholných přírodovědeckých a inspekčních orgánů v zemi konstatovala, že byly „zachráněny absolutně nezpochybnitelné přírodní hodnoty, jež musí být napříště zachovány jako unikátní srovnávací plochy, kde se za žádných okolností zasahovat nesmí“. Nic z toho se tehdy k uším čtyř „šumavských“zastupitelů nedoneslo. Pan senátor Smutný místo toho přirovnal Národní park k bramborám a kůrovce k „přemnožené mandelince bramborové“(KD 29. 10. 1999). Ani sám netušil, kolik toho na sebe prozradil: nejen recidivu způsobu myšlení padesátých let, ale i otřesnou neinformovanost o poslání národních parků kdekoli ve světě. Nuže, tento expert na bramborové divadlo, který se i letos bude ucházet o hlasy voličů, je tajemníkem regionální sekce rady NP Šumava. Podobně kvalifikovanými výroky k Šumavě a ke smyslu národních parků proslul i poslanec a místopředseda ODS Miroslav Beneš z volebního kraje jihočeského. („Byl jsem potěšen, když pan ministr Kužvart rozhodl o pomoci poškozeným lesům tím, pro co byly kdysi vysázeny, tedy pilou. Zarážející je, že se nechává dřevo ležet na místě... Čím více dřeva nebude prodáno, tím více budou vytěžováni daňoví poplatníci“). Zapamatujme si: pro předsedu parlamentního výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí je vlastně jediným smyslem národních parků motorová pila.

Zájmy občanů a zájmy vyšší

Říkal jsem si: k čemu jsou jim haldy poradců, když je usvědčí člověk, jehož jediným poradcem je jeho svědomí? Dnes už vím, že z politiků nemusela mluvit neznalost, ale naopak „znalost“až přílišná: že lobbovali za něčí privátní zájmy, v lepším případě za zájmy své partaje. (Nezapomenu na dopis, v němž poslanec vládní strany plně souhlasí se všemi výhradami oponentů současné Správy NP Šumava, ale jedním dechem dodává, že nechce podrazit svého stranického kolegu ministra, a veřejně tudíž kritiku „šumavského tunelu“nepodpoří). Čí privátní zájmy mohou být v šumavském regionu ve hře? Stačí se podívat na přímou úměru mezi rostoucími zisky dřevařských akciovek a holinami v NP Šumava (plus rekordními ročními těžbami asi 300 tisíc kubíků, kdy záhadným způsobem mizí šumavským tunelem především nejlukrativnější dřevo z ploch nad 1000 m). Co si mám v této souvislosti myslet o tom, že jeden z největších bojovníků proti ideji národních parků a lobbistů za zvýšenou těžbu v nich, zmíněný místopředseda ODS, byl až do roku 1998 předsedou dozorčí rady Jihočeských lesů, a. s., jednoho ze čtyř největších obchodních partnerů NP Šumava od roku 1994? A je náhoda, že nechvalně známý aktér zábavního Disneylandu v Rajchéřově ing. Habersberger (mimochodem Benešův švagr) má od roku 1995 uprostřed NP v katastru obce Dobrá pronájem 140 ha luk a pastvin, přičemž v okolí jeho firma vykupuje restituční nároky? Jak si vysvětlit u předsedy České asociace podnikatelů v lesním hospodářství Jana Mičánka (mj. Šumavské lesní, a. s., aj.), který je spolu s náměstkem ministra zemědělství Pavlem Rybníčkem jedním z architektů polistopadové lesní transformace, jeho vazby na státní podnik Lesy ČR či ministerstvo zemědělství? Nenaplňují se zde černá podezření exposlance a expracovníka Správy NP Šumava Čestmíra Hofhanzla? („Lesní transformace byla prvým modelem tunelu celého odvětví, mafiánským způsobem provázené personální unie... Rozsáhlé práce v lese, těžbu i prodej dřeva realizuje správa NP přes některé při hlubší znalosti věci podivně propojené firmy, vlastněné podivnými lidmi a společnostmi.“) A jak jinak než jištěním těchto vazeb si vysvětlit fakt, že z vedoucích funkcí NP Šumava, např. z Lesní správy Modrava, odcházejí lidé přímo do vedoucích postů dřevařských akciovek (a naopak)? A že o členovi legislativní rady vlády Miroslavu Bělinovi se lze na internetových stránkách dočíst, že sedí v představenstvech či radách desítek firem kšeftujících mj. se šumavským dřevem (od Šumava-group Zdíkovec až po A.C. Sparta)?

Šance pro Šumavu

Jak rozkrýt všechny ty neprůhledné propletence, jejichž jediným jasným výsledkem je nezákonné a zatím beztrestné mizení nejkvalitnějšího dřeva i z bezzásahových zón NP, na něž nikdy nebyla udělena ministerská výjimka (zóna č. 69, č. 87 aj.)? Šumava bude mít šanci, když se stane politickým tématem. Nikoli však matoucí kouřovou clonou „kůrovcové kalamity“, ale postavením národního parku a obcí, kontrolou neprůhledného hospodaření s obrovským přírodním bohatstvím, jakož i záhadně mizejícím dřívím. To by mělo zajímat daňové poplatníky, regionální i centrální politiky –a také turisty, kteří nesmějí v tzv. „klidových zónách“tam, kam smí traktor, náklaďák nebo protekční nimrod. Zatím ze všech stávajících a potenciálních politiků projevil ochotu posvítit si důkladněji do šumavského tunelu na dříví jediný –klatovský podnikatel a zaměstnavatel několika stovek lidí Tomislav Vodička. Je ve svém oboru a regionu tím, čím je Fischer celostátně. Je to náhoda, že Šumavu jako horké politické a občanské téma zdvihl z prachu zrovna on, který kandiduje do Senátu jako nezávislý, a ne nikdo ze „straníků“? Neřekl bych.