Uprostřed Evropy se rodí prales: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:21

Vznik přirozeného lesa je úžasnou podívanou pro odborníky z Národního parku Bavorský les i turisty

Kurt Neumann, šlachovitý obchodník z Mnichova, kráčí v čele rodinné výpravy a září spokojeností. Cílem výletu je hora Luzný v Národním parku Bavorský les. „Zdálky vypadaly její svahy doslova katastrofálně, ale takhle zblízka... skutečně nádherné,“ libuje si Neumann, když zůstane stát na dřevěném chodníčku vybíhajícím do hloubi budoucího pralesa.

Pod změtí do běla vyschlých kmenů bují zelená záplava malých smrčků a jeřábů. Stromy, které ještě zůstaly stát, jsou podle množství okrouhlých otvorů zcela evidentně domovem datlovitých ptáků. Pod nohama zurčí drobné stružky vody, na zemi se hemží množství hmyzu. V tlejícím dřevě se daří houbám, lišejníkům a mechům. Kurt Neumann přijel stejně jako další dva miliony turistů ročně sledovat nevšední detektivku. V jejím závěru se „čtenáři“ dozvědí, jak bude vypadat přirozený les ve střední Evropě. „Naším mottem, kterým návštěvníkům přibližujeme tuto fantastickou podívanou, je věta: Jen několika málo generacím je dopřáno být u zrození nového lesa,“ říká Karl Friedrich Sinner, ředitel NP Bavorský les. Pro místní obyvatele je zajímavý také fakt, že turisté utratí za noclehy, obědy v restauracích a další služby docela slušné peníze. Bavorská vláda odhaduje roční příjmy související s parkem na 35 milionů eur.

Poprvé v historii

Napsat první řádky a kapitoly podivuhodné detektivky ale nebylo vůbec snadné. Když před dvaceti lety, počátkem srpna 1983, vyvrátila vichřice tisíce stromů, počítali místní starousedlíci, že tak jako obvykle vezmou pily a sekery a padlé kmeny z lesa postupně odklidí. Stejně jako to po každé silné bouři dělali jejich předci už po několik staletí. Ale Bavorský les, německé pokračování Šumavy, byl v roce 1970 vyhlášen národním parkem. Podle statutu tedy měl člověk nechat přírodě volné ruce. Lidé z městeček a vesnic v podhůří parku protestovali, ale po velkých diskusích padlo rozhodnutí nezasahovat. „Poprvé v historii tak zůstala v německém státě netknuta rozsáhlá plocha lesa postižená polomy,“ vzpomíná doktor Hans Kiener, vedoucí oddělení ochrany přírody Správy Národního parku Bavorský les. S podporou vlády odolala tlaku veřejnosti Správa Národního parku také o pár let později, když další vichřice a následující přemnožení kůrovce umrtvily stromy téměř na polovině rezervace. Naše znalosti o významu „katastrof“ nejsou zdaleka kompletní, protože ve střední Evropě nemáme dostatek ploch s přírodním lesem dosud neovlivněným lidskou činností,“ poznamenává Kiener. Dnes, po dvaceti letech, mají vědci mimořádnou příležitost nahlížet přírodě „do kuchyně“ a pozorovat, jak si počíná.

Počet stromků stoupá

„Podle výzkumu, který děláme každé dva roky, se les obnovuje tak, jak jsme to očekávali,“ pochvaluje si ředitel Sinner. Zatímco stromy vyvrácené vichřicí nebo sežrané kůrovcem byly téměř výhradně smrky, nyní rostou na jejich místě kromě smrků také jedle a buky. Tam, kde vývraty odhalily čerstvou půdu, se díky zvýšené teplotě a vlhkosti rychle obohatila povrchová vrstva humusu o minerální látky. Vznikly tak vhodné podmínky pro břízy, osiku, vrbu jívu a zejména pro jeřáb, který je rozšiřován ptactvem. „Počet mladých rostlin ve vyšších polohách každým rokem stoupá,“ pochvaluje si ředitel Sinner. Nyní roste na jednom hektaru přibližně 4600 stromků vyšších než 10 centimetrů. To je výrazně nad limitem pro hospodářské lesy, kde lze považovat za úspěch, když se při umělé výsadbě uchytí 1200 až 1400 mladých rostlin. Chaoticky popadané kmeny poskytují velice účinnou a levnou ochranu proti půdní erozi na příkrých svazích a v oblastech, kde v zimě napadá hodně sněhu. Potvrzují to i vědci ze Švýcarského ústavu pro výzkum lesů v Birmensdorfu na svých pokusných plochách. Na cestách a stezkách pořízených pro vyklízení popadaného dřeva časem dochází k sesuvům půdy. Na holině sjíždějí kameny, skalní úlomky i kořenové vývraty dolů po svahu. Na plochách ponechaných přírodě se však dřevo prakticky neposouvá, a to ani na svazích se sklonem 45 stupňů.

Inventura na hoře Luzný

Kamenitý vrchol hory Luzný je proslulý dalekými výhledy do Německa i Česka. U sousedů uvidíte rozsáhlé plochy uschlých stromů. Mezi nimi občas zelené skvrny zdravých porostů. Ty kůrovci kupodivu odolaly, pravděpodobně kvůli lepší genetické výbavě. To je základ pro budoucí horský les. Plochy mrtvých stromů jsou ohraničeny zeleným smíšeným lesem, kde je kůrovcových ok jenom pár. V Česku je vidět vzrostlý, víceméně stejnověký les a rozsáhlé mnohahektarové holiny. Zalesnit obrovské paseky je velice obtížné. Zarůstají totiž trávou, která pokud se neožíná, zadusí sazenice smrku. Mladé listnáče zase okusují jeleni a srnci, jakmile stromky vykouknou z plastových rour, ve kterých se pěstují. V Česku to rozhodně nevypadá, že bychom se v příštích deseti dvaceti letech obešli bez lidského zásahu, jak by se na národní park slušelo. Změť padlých kmenů na německé straně je pro vysokou obtížně průchodná, takže semenáčky okusuje mnohem méně. Navíc po kmenech rádi běhají rysi a v tomto terénu proti nim nemají srnci šanci. Tak sem raději nechodí. Přírodní prostředí bez zásahu má tu výhodu, že autoregulační mechanismy jsou mnohem funkčnější a rafinovanější než ty, které jsme schopni vymyslet my.

Foto: Obnova lesa na Šumavě (vlevo) a v Bavorském lese, kde nechali přírodě volnou ruku. Obě místa jsou od sebe vzdálena přibližně tři kilometry. Leží ve stejné nadmořské výšce a jsou situovaná na stejnou světovou stranu.