Hraje se o Šumavu. Jaká bude?: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:21

Rozhovor

Ať obyvatelé vědí, s čím mohou ve svém životě počítat, říká hejtman Petr Zimmermann

Mají dát lidé v části Národního parku Šumava volnou ruku přírodě nebo ji mají dál regulovat? Je větší zlo kácet stromy napadené kůrovcem, nebo je nechat zemřít ve stoje? Vyroste pod mtvými stromy kvalitnější les, než jsou schopni na vykácených místech vysázet lidé? Jaký přístup vede k obnově původního – přírodního odolného lesa? Mohou se starostové obcí a správa parku, prosazující kácení, někdy shodnout s přírodovědci a ekologickými aktivisty, kteří chtějí dát v třetině parku volnou ruku přírodě? Nedělá člověk v dobré víře při boji s kůrovcem víc škody než užitku?

Plzeň – To jsou otázky, které se prolínají už téměř desetiletým sporem o pravidla a budoucnost Národního parku Šumava. Do debaty o Šumavě v posledních měsících rázně vkročil Plzeňský kraj. Hejtman Petr Zimmermann razí na rozdíl od ministerstva názor, že oblasti, kde nebude zasahovat člověk, se mají rozšiřovat jen velmi pomalu. „Přechod by mohl podle mne trvat i třicet až padesát let,“ říká Zimmermann. Ten několikrát jednal se zástupci obou táborů a chce, aby se kraj vložil do přípravy zákona o Národním parku Šumava.

• Do diskuse o budoucnosti Národního parku Šumava jste se vrhl s velkou vervou. Proč?

Protože mi připadá problematika šumavského parku nesmírně důležitá. Myslím, že je důležitá i pro všechny lidi, kteří na Šumavu jezdí. Známí, kteří tam přijeli s odstupem třeba dvou let, mi s očima navrch hlavy říkali: Byl jsi na tom Březníku? Tam to vypadá! Mrtvý les tam pokročil, sahá už skoro z Březníku do Modravy.

• Jak jste řekl, mnoha lidem se nelíbí, že po napadení kůrovcem někde stojí suché stromy. Nejde tady ale jen o cítění, které odmítá připustit, že suché stromy jsou také součástí přírody, že do ní patří?

Samozřejmě, že estetiké vnímání hraje v tomto případě nezanedbatelnou roli. Někomu pohled na suchý les nevadí, pro jiného je nepřijatelný. Mně to nevadí, pokud je rozloha suchého lesa v rozumném poměru k zelené Šumavě. Jde mi o to, aby ten poměr zůstal rozumný, protože myslím, že kvůli zeleni, která působí na člověka pozitivně, tam většina lidí jezdí. Domnívám se, že mrtvý – suchý les – turisty na Šumavu lákat nebude.

• Ale zastánci přírodních procesů tvrdí, že suchý les nemusí znamenat odliv návštěvníků. Argumentují příkladem sousedního bavorského parku, kde se pod suchými stromy rodí nový přírodní les a jezdí tam víc lidí než na Šumavu.

V tomto případě se podle mne poměřuje nesrovnatelné. Vždyť už jen obyvatel na druhé straně hranice je mnohem víc. Já nevím, co vše se počítalo do statistiky návštěvníků v Bavorsku. Navíc informace, které jsem si získal, argumenty o mnohem větším turistickém ruchu za hranicemi nepotvrzují.

• Starostové šumavských obcí považují za problém příliš velkou rozhlohu národního parku. Není ale naopak dobře, že u nás je chráněné území zhruba třikrát větší a má skoro 70 tisíc hektarů?

Ta velká rozhloha problém je. Potíž vidím například v tom, že tady není – dejme tomu pro nejbližších dvacet let – definováno takzvané bezzásahové území, kde se budou odehrávat pouze přírodní procesy. Z toho může pramenit obrovská nejistota zástupců obcí. Oni chtějí vědět, co kde bude za deset nebo dvacet let, kde bude Šumava zelená a kde by mohl stát suchý les.

• Mnozí starostové nebo jejich příbuzní pracují pro správu parku nebo dřevařské firmy. Není jejich pohled na Šumavu příliš deformovaný – zaujatý?

Co říkáte je pravda. Oni ten problém cítí jako lidé, kteří na Šumavě žijí a musejí se něčím živit a kteří když přijdou o práci, budou těžko hledat jinou. Na druhou stranu ale lze říct, že třeba názory ekologických aktivistů mohou být tak razantní právě proto, že tam nežijí. Snažím se proto překlenout vášně a pomoci nastavit dlouhodobě předvídatelný proces. Tak, aby místní lidé viděli životní perspektivu, turisté věděli, co na Šumavě najdou a ekologičtí aktivisté měli dobrý pocit, že v části parku nikdo do přírodních procesů nezasahuje.

• Nedávno jste si liboval, jak se vám daří nalézat mezi jednotlivými tábory shodu. Jakmile se ale zeptáte na konkrétní území a na postup proti kůrovci, na žádnou shodu to nevypadá. Nenamlouváte si něco?

Existují tu dva krajní pohledy. První zastává hodně lidí, kteří na Šumavě žijí a tvrdí, že jakmile se objeví kůrovec, má se kácet – čím dřív tím líp. A pak vysázet nový les. Stejně extrémní opačný názor říká: Je to národní park a na sedmdesáti procentech plochy by člověk neměl do přírodních procesů zasahovat. Nejsem zatížen dlouholetými spory a snažím se nalézt pro park nějakou dlouhodobější perspektivu. Myslím, že se právě nyní daří nalézt ochotu obou stran udělat krok směrem ke kompromisu.

• Zmínil jste dloudobé spory. Jsou při tom konfliktu podle vás podstatné i osobní vztahy?

Určitě v tom hrají nezanedbatelnou roli. Téměř deset let už se tu vehemetně přou lidé, kteří spolu svedli mnoho soubojů. Mou snahou je, aby se už ony osobní konflikty do jednání o budoucnosti Šumavy nepromítaly. Mám pocit, že jsme v tomto ohledu letos vykročili dobře. Otázka však je, co bude dál. Já si například představuji, že až se bude zpracovávat zákon o Národním parku Šumava, budou k jeho přípravě přizváni lidé z krajů, obcí a lidé z ekologických organizací a další, kteří mají pocit, že k problematice mají nějaký vztah. Aby v tom, co se předloží do parlamentu byla už základní shoda.

• Takže opravdu věříte, že je všeobecná shoda možná?

Myslím, že když se dotčení lidé dvakrát třikrát sejdou a nepřevládnou osobní konflikty, mohla by se najít zákonná norma, která dá všem nějakou základní jistotu.

• Jistotu? Co tím myslíte?

Například jistotu, že když na Šumavu přijedu, bude oblast mrtvých lesů ohraničena. Za dvacet let možná uvidí lidé jako já, kteří nechtějí mít mrtvý les všude na Šumavě, že se na jeho místě úspěšně rodí nový les. Pak by se debata mohla posunout dál a už by se nejednalo o tak konfliktní záležitost.

• Připadáte si ve sporu o Šumavu nezávislý. Nejste ale závislý například právě na starostech šumavských obcí? Vás nebudou volit ekologičtí aktivisté, ale třeba zaměstnanci správy parku nebo dřevařských firem ano. Nejste tedy závislý už jenom proto, že jste politik?

Ne. Dělám věci, o kterých jsem vnitřně přesvědčen, že jsou správné a luxus vlastních názorů si hodlám ponechat. Neuvažuji předem, co tomu řeknou ti nebo oni potenciální voliči nebo novináři. Jakmile bych na to začal myslet, neudělal bych už nic pořádného. Z mého pohledu v tom žádná politika není. Můj nejhlubší důvod je, že chci vědět co mě čeká, až přijedu za rok nebo za dva na Modravu. Nechci někam přijet a nepoznat to tam.

• Ale to, co říkáte, svědčí o tom, že hledáte především politické řešení, které nemusí být tím nejlepším řešením. Připouštíte to?

Nehledám politické řešení, absolutně ne. Hledám kompromis dlouhodobější program. Politiku bych do toho vůbec nezatahoval.

• Chcete vědět, co můžete na Šumavě čekat třeba za dva roky. Není to ale v přímém rozporu s principem jakékoliv rezervace, kde role plánovače měla patřit přírodě a ne člověku?

Já chci jen vědět, kde budou hranice nějakého území bez zásahů, kde by se mohl objevit suchý les, kde by mohlo být vykácené pásmo zabraňující rozšíření kůrovce a kde budou ty hezké – lidské – zelené lesy. A také chci, aby lidé, kteří tam žijí, měli nějakou jistotu a věděli, s čím mají počítat v časovém horizontu lidského života.

Foto: Nejsem zatížen dlouholetými spory a snažím se nalézt pro park nějakou dlouhodobější perspektivu.