Hlídají přírodu před neukázněnými táborníky: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:22

Každou noc najdou strážci šumavského národního parku někoho v místech, kam se nesmí ani chodit

Prášily – Břehy říčky Křemelná, hluboko v nejcennější zóně šumavského národního parku, začíná pomalu halit tma. Z míst, kam by turisté neměli chodit ani ve dne, se však přesto ozývá hlahol lidských hlasů a štěkání psa. O chvíli později je již trojice mladých lidí, chystajících se načerno tábořit v srdci šumavské rezervace, středem zájmu strážců parku. Ti v létě pravidelně podnikají zátahy na turisty, kteří chtějí přenocovat mimo povolená tábořiště. „Jste v první zóně národního parku, kam se nesmí chodit. Zaplatíte pokutu a okamžitě odejdete,“ oznamuje strážce Petr Šrai trojici usazené asi kilometr od Čeňkovy pily. Do lesa vyrazili s lahví červeného vína. Od pohledu je jasné, že nepijí první. „Žádné doklady nemáme. Nechali jsme je v autě,“ je nejprve suverénní jeden ze dvou mladíků, který se stává mluvčím i za usmívající se dívku. Po chvíli dohadů nakonec z peněženky vytahuje dvě stě korun. Trojice vstává a odchází směrem k vesnici. Strážci se brodí přes řeku zpět ke svému automobilu. „Nebyl důvod dávat vysokou pokutu. Nekřičeli, ještě neměli postavený stan ani nezaložili oheň,“ vysvětluje Petr Šrai, proč byl poměrně shovívavý. Strážci šumavského národního parku jsou v terénu denně po celý rok. Od jara, kdy přichází sezona trampů, mají několikrát v týdnu službu i v noci. Nejvíce napilno mají v létě, kdy se po parku pohybují statisíce lidí. „Pouze jednou se letos stalo, že jsme v noci neobjevili nikoho. Obvykle tak dvě tři skupinky v zakázaných místech chytíme,“ popisuje noční služby Petr Šrai. Spolu se svým kolegou Miroslavem Štádlerem se vydávají automobilem o několik kilometrů dále. Muži do vysílačky hlásí, kde právě jsou. Ke Sluneční zátoce, jak se další místo na Křemelné nazývá, docházejí opět po svých. Je něco kolem desáté večer a v lese už není nic vidět. Terén okolo řeky pročesávají s baterkami v ruce. Strážci mohou na místě udělit blokovou pokutu až do jedné tisícovky. „Člověku, který přespí pod širákem a ráno po něm v lese není ani památky, není důvod dávat vysokou pokutu,“ říká Miroslav Štádler. „Jsou však lidé, kteří postaví stany, založí oheň, nechají po sobě odpadky. Takoví platí více,“ dodává. Ve správním řízení mohou být podobné přestupky „oceněny“ až desetitisícovou pokutou. Noční hlídka pokračuje automobilem na Poledník. Zastavují u vyhlídkové věže a s baterkami kontrolují prostranství k posezení. „Pokud tady někoho chytneme, jen ho legitimujeme a necháme dospat. Z ostatních míst však lidi obvykle odvážíme pryč,“ vysvětluje Petr Šrai, že táborníky kromě pokuty mnohdy čeká i neplánovaný přesun. Tentokrát končí strážcům služba po druhé hodině ráno. „Ani nepočítáme, kolik kilometrů jsme najeli a ušli,“ říká Petr Šrai.